Tak když má teda Hazz ty narozeniny, tak tady máte novou kapitolu.✨🥳 27! Pamatuju si, jak jsem byla ve svých sedmi letech strašně zamilovaná do toho roztomilýho kudrnáče. A teď jsem zamilovaná do toho nejúžasnějšího muže na světě.
Louis
Učitel tělocviku Harryho odtrhl od toho kluka co mě praštil. Musím říct, že mě zahřálo u srdce, když se mě takhle Harry zastal. Byl jsem pořád trochu naštvaný, ale přeci jen, nemůžeme se takhle hádat.
"Tomlinson a Styles okamžitě do ředitelny! Nicku s vámi to vyřeším potom, teď si radši dojděte na ošetřovnu a všichni ostatní do tříd!" křičela dost naštvaně naše ředitelka.
"Jsi v pohodě?" ptal se mě šeptem Harry, když jsem si to kráčeli za ředitelkou rovnou do ředitelny.
"Jo o mě se nestarej, jak jsi na tom ty?" koukl jsem se na něho a on jen pokrčil rameny.
"V poho, radši si nechám rozbít hubu, než aby se ti něco stalo." koukal do země a trochu se začervenal. Pane bože, tohle se mu děje kvůli mně? Byl to nádherný pohled.
"Upřímně, já bych si klidně ten nos nechal zlomit, než aby ses kvůli mně popral." teď jsem koukal do země já, mohl jsem periferně vidět, jak se malinko zasmál."Tak pánové, teď mi vysvětlete co se to sakra dělo." posadila se ředitelka do svého velkého křesla na kolečkách. My seděli na proti ní u jejího stolu.
"No takhle... Louis stál normálně na chodbě a Nick do něho strčil, začal mu nadávat a strčil ho na školní skříňky a Louis na něho trochu zvýšil hlas, tím způsobech co si to dovoluje a Nick se ho snažil udeřit do obličeje, tak jsem mu v tom zabránil. Nechtěl jsem ho zbít, ale on nakonec stejně uhodil Louiho, tak jsem neměl na výběr. " vysypal ze sebe Harry takovou rychlostí, že jsem mu skoro nerozuměl.
"Harry, tohle se dá řešit snad jinak než bitkou a ještě k tomu na školní chodbě." ředitelka byla klidná.
"Já vím, ale nemohl jsem něco takového dopustit, koukněte na něho, tohle udělal jednou ranou, mohlo se stát něco mnohem horšího." poukázal na můj nos a ret.
"Moc dobře víte, že nesnáším, když někoho šikanují, ano, vím přehnal jsem to a taky chápu, že mě musíte nějak potrestat, ale chci vám jen říct, že jsem bránil něho na kom mi záleží a nechtěl jsem, aby mu bylo ublíženo." páni, mám pocit, že ten kdo tu sedí není rozhodně ten samej Harry, co se mnou bydlí v bytě.
"Chápu to Harry, ale přehnal jsi to, napíšu ti napomenutí a ať se to hlavně neopakuju s Nickem to také vyřeším, teď zatím běžte a Louisi doufám, že jsi v pořádku, možná by to chtělo zajít na ošetřovnu." podívala se na mě ředitelka zkoumavým pohledem. Já jen pokýval hlavou a opustil s Harrym ředitelnu."Harry, myslel jsi to vážně?" zastavil jsem se uprostřed chodby, na které nikdo nebyl kvůli tomu, že už dávno začala hodina.
"Co máš na mysli? Jestli myslíš, to co jsem o tobě řekl, tak jo, myslel jsem to vážně, nechci se s tebou hádat, nechci ti ublížit, nechci, aby se opakovalo to, co se mezi námi stalo, měli bychom na to zapomenout a začít od znovu." díval se mi do očí, ten pocit, je tu znovu. Ten pocit motýlků v břiše, ten pocit, který mám kvůli těmto smaragdům."No taky bych rád zapomněl na to, jak jsem se v některých věcech neshodli, rád bych zapomněl na to, jak hnusně jsme se k sobě chovali, ale nerad bych zapomíná na ty dobré věci." podrbal jsem se na zátylku, byl jsem v rozpacích, když jsem si vzpomněl na to co jsme spolu prožili. Ano v takových věcech jsem dost stydlivý a nejistý.
"Louisi, musíš mi ty věci upřesnit." hajzl, všiml si jak se červenám a on mi udělá tohle.
"Harolde ty přesně víš co myslím." složil jsem si uraženě ruce na prsou.
"Ne nevim Lou, musíš to upřesnit." naklonil se k mému uchu a tato slova mi pomalinku šeptal do ucha.
Husí kůži jsem cítil snad úplně všude.
"No j-já nevim, třeba, k-když jsem spolu koukali na hvězdy nebo třeba..."
"Třeba tohle" skočil mi do řeči a přilepil se k mým rtů. Upřímně? Ani ten nejsilnější alkohol vás nedokáže omámit stejně, jako rty tohohle blbečka. Už ze zvyku jsem mu omotal ruce kolem krku a on mi rukama sjel po zádech až k zadku. Jeho horký jazyk už jsem dávno cítil na tom svém. Strašně mi to chybělo, byl jsem jedinej zasranej den bez jeho rtů a bez toho, abych se ho takto dotýkal a zatraceně nedokážu pochopit, jak jsem to vydržel.Harry
Konečně! Ty jeho měkké polštářky zase cítím na těch svých. Bezmyšlenkovitě jsme si vzájemně strkali jazyky až skoro do krku. Já si ho opět vysadil do náruče a on mi obmotal nohy kolem pasu. Měl jsem pocit, že ze všeho toho vzrušení asi vybouchnu.
Pomalu nám začínal docházet kyslík.
"Doufám, že jsi měl na mysli tohle" položil jsem ho opatrně na zem a neodpustil jsem si ještě malý polibek na jeho rty.
"No tohle mi zrovna nevadilo, ale zapomenout na to můžem" svraštil jsem obočí a nechápavě ho sledoval.
"Blbče, měl si se vidět" začal se smát Louis a já měl chuť ho roztrhnout vejpůl.
"Hahaha fakt vtipný, abych ti náhodou nepustil nějakej horor" teď jsme si role vystřídali, on se mračil a já usmíval. Lehce do mě strčil a já se uculoval. Chtěl se rozejít nejspíš na ošetřovnu, ale já ho chytl za ruku a přitáhl si ho do objetí. Koukali jsem si jen zaujatě do očí a lehce se oba smáli.Zastrčil mi mé neposedné kudrlinky za ucho, vlasy mi už sahaly na ramena. Myslím, že má moje vlasy rád, protože ho strašně baví mi do nich sahat. Měl jsem obmotané svoje ruce okolo jeho pasu a on se opíral rukama o mojí hruď. Přiblížil se opět k mým rtům, já nečekal ani vteřinu a opět jsem ho políbil.
"Musíme...zajít...na...tu...ošetřovnu" nechtěl jsem se od jeho rtů odtrhnou, a proto jsem se snažil toto říct mezi polibky. Loui do polibků přidal i svoje zoubky, kterými občas skousl můj ret. Nakonec jsem se od sebe odtrhli, ale jen díky tomu, že Lou přešel od mých rtů k mému krku. Ten kluk tě jednou zabije.
Sál moji kůži na krku a to mě přivádělo na dost perverzní myšlenky. Opět jsme spojili naše rty, ale musím uznat, že na dlouho to nebylo, protože nás vyrušilo něčí zakašlání.
Jo, až teď jsme si uvědomili, že jsme vlastě na školní chodbě.
_______________________________________
Nevím jestli to není až moc sladký, ale celkem se mi to líbí, tak snad vy na tom budete stejně.
Děkuju za vaši aktivitu mám vás ráda-M💚💙

ČTEŠ
"JSME JEN SPOLUBYDLÍCÍ"
FanfictionJen spolubydlící? Nemyslím si. Ani jeden to tak necítí. Snaží si zachovat klidnou hlavu a nestrhnout se chtíčem a touhou. Ale povede se jim to? -nejlepší umístění- #3 in larry #3 fanfiction