"JSME JEN SPOLUBYDLÍCÍ"

XXIII

Pomoc! Chci zpátky prostě normální wattpad, teď jsem to neotevřela tak dva dny, protože mi to prostě nešlo a doteď mi nejde číst ve tmavým režimu. Taky vzpomínáte na to, jak jsme si mohli číst cokoli kdekoli bez toho, aby jsme byli na WiFi? Jo, je tady offline režim, ale moje štěstí je na tom tak, že příběhy dočtu nebo nepřidám do offline režimu a bum nemám co číst, cause nemám WiFi. Miluju fakt že ano.

Louis

Otevřel jsem dveře a musím vám říct, že takhle blízko infarktu jsme nikdy nebyl.
Okamžitě jsem se snažil dveře zase zabouchnout. Tlačil jsem do nich všechnou mou silou, ale přeci jen on je vyšší a i silnější.

"Nezabíjej mě prosím." pořád jsem se trochu smál. Skočil jsem na postel a snažil se nějak dosáhnou toho, aby mě nechytil.
"Já tě tak nesnáším Tomlinsone." chtěl jsem ho oběhnout a dostat se tak do jiné místnosti, ale nebylo to tak jednoduché. Pobíhal jsem po posteli jako nějaký Tarzan, on se jen snažil mě stáhnou dolů. Pokoušel se mi chytnout nohy, ale pro moje štěstí se mu to moc nedařilo.
"Harolde nech mě být prosím, já ještě nechci umřít." pořád jsem se smál, naopak on úplně šťastně nevypadal.

Moje šance!

Seskočil jsem z postele a okamžitě vyběhl z mého pokoje.
"Ani to nezkoušej prcku." rychle se za mnou rozběhl.
"Víš co cítím Harry? Deja vu!" snažil jsem se co nejrychleji seběhnou schody a trochu se mi to vymstilo. Zakopl jsem a spadl asi z deseti schodů. Spadl jsem na hlavu, odřel si nohy a nejspíš si zlomil zápěstí.
"Lou! Panebože Lou!" vykřikl Harry, když už jsem ležel na zemi.

Harry

Naše hra na honěnou se posrala v části, když Lou spadl ze schodů. Ihned jsem si vzpomněl na moje rodiče, kteří mi pokaždé, když jsem na schodech jen trochu zrychlil, říkali ať chodím opatrně, že nikdy nevíte, kdy vám může podklouznout noha.

Okamžitě jsem k němu přiběhl, měl na hlavě krev a nohy odřené. Ani jsem si to neuvědomoval a po tváři mi začaly stékat slzy.
"Lou? Slyšíš mě?" pohladil jsem ho po hlavě a snažil se zjistit jestli je při vědomí.
"Jo, jen se asi nezvednu." měl zavřené oči a vypadal, že je úplně bezmocný. A taky, že byl.
"Lou, teď tě opatrně zvednu a donesu na gauč, ano?" po tváři mu stekla slza a mně to pomohlo k tomu, aby mi stékaly další. Opatrně jsem ho chytil pod hlavou a druhou rukou jsem ho chytil pod nohama. Vzal jsem ho lehce do náruče a nakonec ho položil na měkkou sedačku v obýváku.
Potom jsem rychle odběhl pro ručník, který jsem namočil ve studené vodě, vzal lékárničku a ihned se vrátil.

"Potřebuju vědět co tě nejvíc bolí, možná zavolám za-"
"O to se ani nepokousej." přerušil mě. Ne, on si prostě nenechá pomoct od někoho profesionálního, může mít otřes mozku.

Louis ukázal na zápěstí. Něco málo umím, můj táta je lékař a párkrát mi vysvětloval co mám udělat, když se něco někomu stane. Ukazoval mi první pomoc, když mi bylo tak šest a taky mě učit rozdíl mezi zlomeninou a naraženinou, a proto jsem mu opatrně prohmatal zápěstí.
"Dobrý, zlomený to není, naraženina většinou bolí i víc než zlomenina, teď ti musíme ošetřit tu hlavu." vzal jsem studený ručník a snažil se odstranit krev. Louis párkrát syknul, ale vedl si vážně dobře, muselo to opravdu bolet.
Pak jsem vzal dezinfekci a ránu vyčistil. Naštěstí to nebylo tak vážné, abych to musel sešít, ano tohle mě taky otec naučil. Ještě jsem ošetřil kolena, měl jen boxerky, takže měl skoro celé tělo sedřené.

Zaběhl jsem do mražáku a vyndal led, který jsem mu přiložil na zápěstí. Zhruba po půl hodině, kdy jsem vše ošetřil a vyměnil led, jsem ho vzal do náruče a nesl ho do jeho pokoje.
"Děkuju." řekl potichu, když jsem ho opatrně pokládal na postel. Přešel jsem chodbu do svého pokoje, vzal mikinu, která je celkem velká i mně a vrátil se k němu. Louis si přidržoval led na zápěstí, už mu musela být zima, přešel jsem k němu a podal mu ji.
"Obleč se." řekl jsem mile a také se zašel obléct do stejné mikiny jen v modré barvě.
"Budeš odpočívat, můžeme kouknout na film, co ty na to?" nadzvedl jsem obočí a doufal, že to přijme.
"Jo, to je úžasnej nápad." usmál se a poklepal na postel. Já se samozřejmě také musel usmát, byl jsem rád že se mu to líbí. Vzal jsem z jeho stolu počítač a položil ho vedle něho.

Po dlouhém dohadování na co se budeme vlastně dívat, jsme skončili u Hledá se Nemo.
Seděl jsem vedle něho, on se ke mně přitulil, já si dal svoji ruku kolem jeho ramen, taky se mi uvelebil na hrudi a přes moje břicho si položil jeho ručku. Byli jsme jak couple goals z pinterestu, ještě v těch stejných mikinách, on se zelenou, já s modrou, myslím si, že kdyby nás někdo vyfotil, byli by jsme pro všechny k sežrání, co si budem i sám Louis je k sežrání.

"Mám tě rád Harry." když tohle vyslovil, moje břicho bylo jak letní louka, na které se motýlci ani nedají spočítat. Okamžitě jsem se začal usmívat jak debil.
"Ne Lou, to ses jen bouchl do hlavy." prohrábl jsem mu lehce vlasy a škrabkal ho po hlavě.
"Haha, myslím to vážně Harry, mám tě vážně moc rád." opatrně na mě otočil hlavu a zadíval se mi do očí. Znovu jsem se usmál a podíval se mu na rty.
"Lou, taky tě mám moc moc rád, měl bych tě ještě radši, kdyby si nebyl takový malý zmrd a konečně dodělal to co máš, potom by se nemuselo stát to co se stalo." trochu jsem tu romantiku zkazil, ale tohle mě vážně vytočilo.
"Promiň Curly, ale kdyby ses viděl, upřímně mi to za to i stálo." začal se smát a já se jen mračil. Možná jsem to jen dělal, protože kdybych se měl tvářit upřímně po tom, co mi řekl Curly, tak bych se určitě i červenal.

"Moc vtipný, fakt jo." dělal jsem ještě uraženého.
"No tak Harry, nedělej drama a radši mi dej pusu." našpulil rty a čekal. Jen jsem se tak malinko dotknul a hned se oddálil.
"Harolde! Okamžitě mě pořádně polib nebo tě přetáhnu ledem." poukázal na skoro roztátý led v sáčku a utěrce.
Položil jsem mu ruku na tvář a přitáhl si ho blíž, jemně jsem políbil jeho rty a hned mu podlehl. Zapojili jsem i jazyky a mně znovu poletovalo hejno motýlů v břiše.

Ano můžu to říct!

Jsem zamilovaný až po uši a jediný kdo za to může, je on. To malý pískle, se kterým právě ležím v posteli. To malý pískle, díky kterému si připadám jak dvanáctiletá sedmačka, která má crush na svého spolužáka. Jsem tak strašně zamilovaný, tak strašně moc. Nikdy jsem to necítil, díky tomu jsem to poznal. Zayna jsem měl hodně rád, ale nedá se říct, že jsem byl zamilovaný, to ne, s ním to byla jen touha, je mi ho líto, ale já to tak měl. Ale Louis je úplně někdo jiný, ani nevím čím to je, možná tím, že on je prostě úžasný. Děláme si naschvály jak malé děcka, už jsme se stihli i hádat. I přes moje zapírání jsem se do něj zamiloval na první pohled, nevěřil jsem na to, ale teď jsem poznal, že je to opravdu možné.

Polibky byly jemné a já měl úžasný pocit, pocit štěstí, štěstí mi právě teď leží na hrudi a lísá se ke mně jak koťátko.

Po chvilce jsem si lehl a společně s ním se přikryl pod jeho deku.
Pustili jsme film a spokojeně se dívali. Já ho hladil po zádech a občas mu vtiskl do vlasů polibek, měli jsme propletené nohy a oba si užívali krásný pocit hřání těla toho druhého.

Louis

Už tak hodinu společně koukáme na Nema a já si upřímně nemůžu stěžovat, sice mě bolí hlava, zápěstí, kolena mám sedřené, ale díky tomu mám teď tohle, Harryho v mé posteli.
"Harry víš co bylo roztomilý?" stopl jsem film, který si podle výrazu, Harry vážně užíval.
"Copak?" lehce mě políbil na čelo. Jo, tak tohle bylo taky hodně roztomilý.
"Jak jsi brečel, když jsi mě viděl, jak ležím na zemi." okamžitě se začervenal a já se málem rozplynul.
"Přestaň! Bál jsem se o tebe, nemělo to být roztomilý."
"Ale bylo, náš velkej Harry se o mě bál, jak sladký." trochu jsem si ho dobíral a sakra hodně mě to bavilo.
"Hele Lou? Už jsem ti říkal, jak moc tě nesnáším?" podíval se na mě tázavým pohledem.
"Jo Hazz, říkal." po týhle přezdívce se jen začervenal a pousmál.
"No to mi neříkej, že ty topuješ, ty jsi jasnej bottom." trochu jsem mu pocuchal vlasy.
"Hele hele, zase klídek jo, já jsem top jak vyšitej." začal se bránit.
"Zkoušels být vůbec někdy bottom?" zeptal jsem se, no a co? Zajímá mě to.
"Ne a ani nechci." zakroutil hlavou.
"A co já? Pro mě bys to neudělal?" i když mě celkem dost bolí hlava a celý tělo pobolívá, mám pořád dost síly na to, ho mučit.
Dost nahlas polknul, když jsem začal odkrývat deku a rukama přejíždět po jeho stehnech.

_______________________________________

Ahojky, jakpak se mate? Doufám že skvěle.
Chci vám strašně poděkovat, za ty dva týdny přibylo zhruba 1 500 přečtení. Wow, jakože wow. Děkujuu za vaší podporu, doufám, že se vám příběh stále líbí a neomrzí vás.
A taky se chci zeptat, jak říkáte u vás doma mražáku? Jestli mrazák nebo mražák, cause každý to říká prý jinak, tak se pochlubte😭✋🤣

All the love-M