"JSME JEN SPOLUBYDLÍCÍ"

II.

Mohl bych se poznat s Harrym trocho víc...

Sešel jsem schody a uviděl Harryho jak se povaluje na pohovce. Koukal se na FRIENDS.

"Oblíbený seriál?" zeptal jsem se ho ještě stále stojící na schodišti.

Leknutím se otočil. "Jo, jdeš se dívat taky?" povytáhl obočí.
"Tak proč ne." sedl jsem si na kraj pohovky.

"No, vlastně jsem se přišel sblížit." odkašlal jsem si a on se na mě podíval.
"Aha...a co by jsi chtěl vědět?" pousmál se a čekal na mou odpověď nebo spíš na mou otázku.

"No vpodstatě ani nevím jak se jmenuješ." byl jsem trochu stydlivý, ale to rychle přejde.

"Moje celé jméno je Harry Edward Styles." mrkl na mě pobaveně.

"Fajn...já jsem Louis William Tomlinson, doufám že mi v noci neprokousneš krk Edwarde."musel jsem mít narážku na jeho druhé jméno, tak kdo by neměl, když se jmenuje jako upír.

"Hahaha, vidím humor ti nechybí." zasmál se ironicky a já se musel zasmát opravdově.
"Já vím jsem od přírody chytrej, hezkej a vtipnej. A ego mi taky nechybí."
"V tom máš pravdu."
"V čem přesněji?" podíval jsem se na něho zaujatě.
"Jsi hezkej a určitě i chytrej, ale o tom, že jsi vtipný bych pochyboval." ušklíbl se, já se trochu začervenal a přehlížel jeho poznámku.
"Hele...radši jedeme dál, něco mi o sobě řekni."

"Tak dobrá, chodím na školu tady v Londýně, asi patnáct minut odtud. Jsem ve třetím ročníku tudíž je mi osmnáct. Nesnáším týmové sporty, nevynikám v nich. Nemám přítele a tudíž, jsem buzna. A jestli ti to vadí tak ÁDIE." mluvil tak rychle, že jsme skoro nestíhal, ale když zmínil, že je gay ani mě to nepřekvapilo, nějak jsme to čekal.

"Ne nevadí mi to, je to úplně normální."
"No tak fajn... teď ty." zasmál se a čekal na informace.

"Nastupuju do druháku na Darwinovu střední školu, takže je mi sedmnáct. Odešel jsem z domu, abych rodičům ukázal, že se o sebe dokážu postarat sám. Na rozdíl od tebe mi jdou sporty, hraju fotbal a mám rád mrkve." mluvil jsem pomalu a on mi věnoval plnou pozornost a když jsme zmínil mrkve začal se smát. No a? Prostě miluju mrkve. Také jsem nezmínil mojí orientaci, ale nějak jsem tušil, že se zeptá.

"A co přítel či přítelkyně?" věděl jsem to.
"No holku nemám." podrbal jsem se na zátylku a on pochopil, že jsem nejspíš heterosexuál. Začínal jsem o sobě dost pochybovat, nikdy mě nepřitahoval kluk, ale s ním to bylo jiné, byl tak atraktivní. DOST! jsem heterák a konec.

"Počkat..." vytrhl mě z myšlenek. Hodil jsem po něm nechápavý výraz.
"Říkal jsi, že nastupuješ na Darwinku?" přikývl jsem, pořád jsem nechápal.
"Tak to nebudeme jen spolubydlící, ale dokonce i spolužáci."
"Jupiii" zvolal jsem ironicky. Hodil po mně vražedný výraz.
"Jen žertuju" zvedl jsem ruce v obraném gestu.
"To bych ti doporučoval" trochu jsem se vyděsil , zněl tak přesvědčivě.
"Teď ses měl vidět, poseroutko" začal se smát, já se zvedl a uraženě odkráčel do kuchyně.

"Tak počkej, nemyslel jsem to vážně" zvolal a já si do ruky vzal telefon a chtěl objednat pizzu. Chtěl jsem se vrátit do obýváku, mezitím jsem hledal číslo v mobilu a nekoukal na cestu. Najednou jsem narazil do klučičího těla, které stálo mezi futry dveří.

Zvedl jsem hlavu a pohlédl mu do očí. Nic jsem nevnímal, byl jsem tak zaslepený jejich krásou.

"Doufám, že nebudeš nabručenej dlouho, nesnesl bych to." promluvil, ale stále byl zabodnut v mých očích. Zmohl jsem se jen na zakroucení hlavy v náznaku nesouhlasu. Pomalu se přibližovat obličejem k tomu mému.
"Tak to jsem rád" cítil jsem jeho horký dech na svých rtech. Chtěl jsem ho políb, i když ho znám pár hodin, ale jsem přece hetero.

Rychle jsem se probral.

"Chtěl jsem se tě zeptat, jestli nechceš pizzu?" odtáhl jsem se a viděl jeho spokojený výraz.
"Jasně proč né."
"A, kterou si dáš?" zeptal jsem se s úsměvem.
"Kdyby měli mrkvovou, dal bych si jí s radostí, ale tu asi nemají, tak mi postačí šunková." mrkl na mě a pobaveně se smál. Já si z něj taky nedělám srandu, že má rád banány.

Harry

Do půl hodinky tu byla pizza, cpal jsem Louimu peníze, ale on naléhal a nechtěl si žádné vzít. Někdy mu to oplatím.

"Nechceš přinést ještě mrkev?" pořád jsem si z toho musel dělat srandu, ale jemu to moc vtipné nepřišlo.

"Hahaha, vtipný. Radši zapni televizi a pusť nějaký film." požádal mě. Zvedl jsem se ze sedačky a došel zasunout flešku do televize. Zapnul jsme nějaký horor a snažil se vnímat děj, ale nešlo to. Mojí pozornost upoutal Louis, který se krčil na pohovce a při každé strašidelné scéně zabořil hlavu do polštáře. Poté přišla snad ta nejhorší scéna z celého filmu.

Louis se celej klepal a dokonce mu snad tekly slzy. Rychle jsem film vypl a přiřítil se k němu. Objal jsem ho a utěšoval.

"Šššš, jsem s tebou, nemusíš se bát, no tak jen klid." tisk se na můj hrudník a já čichal jeho vůni vlasů. To malinké stvoření se mi choulelo v náručí a já si uvědomil, že to tak chci napořád.

"Louisi měl si mi povědět, že nemáš rád horory." pohladil jsem ho po vlasech a on ještě víc zabořil svou hlavu do mého hrudníku.
"Nechtěl jsem vypadat jako srab."
"Nevypadal by jsi tak a ani nikdy vypadat nebudeš. Klidně se s tebou budu koukat na Ledové Království nebo na cokoliv co budeš chtít a neboj srab nebudeš." trochu jsem se usmál, doopravdy bych koukal na cokoli, co by si jen přál.

"Vážně?" pozvedl hlavu a zadíval se mi do očí.
"Vážně." ujistil jsem ho a přitáhl si ho blíž.

Takto jsme seděli asi patnáct minut a když mi Louis začal usínat v náručí opatrně jsem se s ním zvedl a mířil si to do jeho pokoje. Celou dobu jsem ho držel v náručí, nebyl vůbec těžký, žádné svaly, byl prostě jako peříčko.

Položil jsem ho na jeho postel a pohladil ho po vlasech, on se jen malinko pousmál. Když jsem se rozhodl opustit pokoj zaslechl jsem potiché "díky Harry" usmál jsem se nad jeho roztomilostí a opustil jeho pokoj.

Doufám, že se vám, alespoň trochu líbí💛