"JSME JEN SPOLUBYDLÍCÍ"

XXVII

Harry

Společně s Liamem jsme vycházeli z restaurace, mohlo být tak jedenáct večer, a když mě dovezl domů a se slovy "Díky za večer, bylo to fajn a doufám, že tohle budeme dělat častěji" odjel.

Když jsem zasunoval klíč do dveří a snažil se tak otevřít, rozezněl se mi v kapse mobil. Nechal jsem ho chvíli zvonit a až po otevření a vklouznutí do bytu, jsem se koukl na displaj.
Na tomto magickém zařízení se vyjímalo neznámé číslo, neváhal jsem a hovor jsem přijal . Spousta lidí by se třeba bála zvednou cizí číslo a ještě k tomu takto pozdě večer, ale co kdyby to mohlo být vážně naléhavé?

"Ano?" řekl jsem tázavě do telefonu.
"Harryetko ja te moc miluju a chci abys pro me prijel! Ted hned! Muj kamos to uz nezvlda a se Zaynem spat nechcu." po těchto pár větách se mi zastavila krev v žilách. Se Zaynem? Je opilý a se Zaynem? Ne! Ne! To nesmí!
"Lou kde jsi?" snažil jsem se znít úplně v pohodě a dostat se přes fakt, že v pohodě nejsem.
"No jakoby emm ja totis mnel šem vztek a vubes se mi nelibilo, ze des někam s tim Lajmem neco co to je." musel jsem se i trochu pousmát, opilý Louis je vážně k smíchu.
"Dobře Lou a teď si u Zayna?" musím z něj dostat kde je.
"No anoo a teď sem zrovna na zachode a us sme stihli nejake veči co by se ti rozhodně moooc nelibili." strašně šišlal a pomáhal tím zlechčovat atmosféru. Po zmínění Zayna už ta atmosféra byla velmi hustá.
"Přijeď pro mě pjosim mam strasne napnute kalhoty a chci abys to dal pryc." jezisi Lou ty mě normálně vzrušuješ i v takové situaci.
"Louisi ja nemám auto." a přichází problém.
"To zvládneš Curly, nějak pro mě musíš přijet." přemlouval mě, ale mě nenapadl ani jeden kloudný nápad, jak se pro něho stavit.
"Zayn uz je asi v limbu a ja te nutne potrebuju nebo ho pujdu vzbutit a popjosit ho aby mi to pero vykouřil, noo to je tedy nápad!" úplně vidím jak zvedl prs do vzduchu, když mu do hlavy přišel nápad v podobě Zayna.
"Lewisi. To. Ani. Nezkoušej." zdůraznil jsem každé slovo.
"Nějak to zvládnu a běda ti jestli ho půjdeš vzbudit." pohrozil jsem mu a hovor položil.
Měl bych se vážně zlobit, ale ani se tak nezlobím, mám divně dobrý pocit, že to co říkal je pravda, přeci jen, opilé slova jsou střízlivé myšlenky.
Začal jsem přemýšlet snad o všech způsobech jak sehnat odvoz. Pak mi došlo, že naši mají známého tady v Londýně, který by mi auto určitě půjčil.

"Mami?"
"Harry, zlatíčko, ahoj, jak se máš, co děláš, proč voláš tak pozdě? Děje se něco?" okamžitě se zděsila, že se něco děje, jak jinak.
"Ne mami nic se neděje, mám se fajn, ale potřebuju nutně pomoct." rychle jsem něco plácl a snažil se dostat k tématu.
"Jasně samozřejmě, co potřebuješ?" hned se zeptala a bylo mi jasné, že i kdyby měla sníst jídlo, které z celého srdce nesnáší, udělala by to pro svého syna ať se jedná o cokoliv.
"Potřeboval bych půjčit auto od toho chlápka z Londýna, dala bys mi na něj číslo prosím."
"Ani to číslo nepotřebuješ, ten chlápek bydlí od tvého bytu tak deset minut pěšky, sice tam jen bydlí ale v garáži má aut tak pět, jedno ti půjčí určitě, nemusíš na prodejnu nebo něco takového. Jestli potřebuješ, zavolám mu, že si pro něj zajdeš, půjčí ti ho určitě zadarmo, je to vlastně tak nějak tvůj strýček. Harolde, ty ale nemáš řidičák, hele ty jeden klulu ušatej co zase provádíš? "miluju svoji mamku, je to takovej blázínek a člověk se s ní nikdy nenudí.
"Mami děkuju ti moc a je to vážně naléhavý, vím, že řidičák nemám, ale řídit umím, sám táta mě to učil." snažil jsem se jí přesvědčit.
"Je mi jedno, že nemáš řidičák, ale jestli se ti něco stane, tak ti říkám, že ti ještě přidám." zasmál jsem se a ona mi už zdělovala adresu oného chlapa.
"Dávej na sebe bacha a hlavně se nenech chytit prosimtě, moc tě miluju a už konečně přijeď domů, alespoň na víkend."
"Jasně mamko, taky tě miluju, papa." nic neříkejte, moje máma je úžasná a já jsem úžasný syn, dělá pro mě první poslední a nějaký papa a miluju tě je úplně normální, no jo možná jsem trochu měkkej, ale psss.

Chlápek byl milej a vážně ochotnej, podle mě s ním moje máma něco měla do té doby než poznala tátu. Nějak jsem to dál neřešil a už si to mířil k Zaynovi.

Louis

Už tady sedím dobrejch patnáct minut a Harry nikde, jsem nalitej jak belík a začíná mě velmi srát moje erekce. Sedím na schodech před sídlem Maliků a pomalu si přejíždím rukou přes jeany, abych si alespoň trochu ulevil. Moje opilá hlava vymýšlí strašně bláznivé nápady, které chci rozhodně udělat. Najednou se moje nohy rozeběhly k obřímu stromu a já vyskočil na větev a houpal se jako opice, tyvole na mě musí být teda pohled.

Najednou jsme slyšel přijíždějící auto, tím pádem jsem se okamžitě rozběhl k bráně a uviděl neznámé auto, co když je to Zaynova máma? Napadlo mě. Proto jsem se okamžitě schoval do keře v jejich zahradě. Trochu jsem vykukoval abych měl přehled.
Kudrnatá hlava najednou začala otevírat obří bránu a rychlím krokem se rozešla k vstupním dveřím. Já okamžitě z keře vylezl a běžel opileckou chůzi k němu.
"Zlato!" zařval jsem na něj, když nebyl schopnej si mě všimnout, vážně jsem nepotřeboval, aby zvonil a probudil Zayna.
"Lewisi?" otočil se a rychle mě chytl.
"Zlato tys přijel." byl jsem tak šťastnej, že je tady. Ano neuvědomuji si, že jsem byl vlastně naštvaný a uražený, teď jsem prostě neuvěřitelně rád, že je tady.
"Bože Lou ty vypadáš." pořádně si mě prohlédl a protočil očima.
"Ja sem kjasnej, zeo?" zavěsil jsem se mu na krk a hleděl mu na rty.
"Jo jsi krasnej, ale teď vypadáš vážně strašně." držel mě pod zadkem a druhou rukou kolem pasu. Chci jeho doteky, jeho ruce na celém mém těle a to hned.
"Harry potřebuju tě, okamžitě." tuhle větu jsem snad dokázal říct normálně.
"Jediné co potřebuješ, je studená sprcha a okamžitě do postele." najednou si mě přehodil přes rameno a pokračoval k autu. Nějak jsem se nebránil, myslím, že bych to ani moc nezvládal.

Harry

Když jsem ho konečně dostal do auta, tak mi na rameni skoro usnul, ale hned poté se probral kvůli nemotornému nasoukávání do auta.
"Harry. Chci. Abys. Mě. Hned. Teď. Ošukal!" jeho zdůrazňování bylo sexy a já začal mít problém v kalhotách.
"Tak to máš docela blbý, teď tě odvezu domů, tam tě osprchuju a půjdem si společně lehnout." nastartoval jsem auto a ve zpětném zrcátku kontroloval jestli je v klidu. Jen ležel a debilně se culil.
"Jo to je teda krásná nabídka, ale mně zrovna teď stojí péro, není to příjemný a jestli nestojíš o to mě ojet, tak ja ojedu tebe." zdá se mi, že nějak vystřízlivěl, nemluví už tolik jako dement, asi za to může otupění mozku nadržeností, která už do mozku stoupá i mně.
"Lewisi drž hubu! Musím se soustředit." nějak se musím zbavit těch jeho nadržených slov.
"Ale Curly ja vím že to chceš." najednou se posadil a naklonil se ke mně a mrštně mi zajel rukou pod tepláky, v téhle situaci moje velká slabina, žádný pasek, nic. Náhlá slast mi okamžitě projela tělem a zvětšovala se při každém Louiho pohybu.
"Lou ne." snažil jsem se mu ruku odstrčit, ale neměl jsem na to sílu. Rychle jsem stočil volant na nějakou krajní cestičku a zastavil. Lou pokračoval a já citil, jak se blížím k vyvrcholení. Najednou přestal, přelezl si na sedačku spolujezdce a sundal si kalhoty, poté je stáhl i mně a hned potom i boxerky. Naklonil se nad můj penis a lehce oblízl špičku, vlazl moji ruku a položil si ji na jeho zadek, já okamžitě rukou začal přejíždět po jeho dokonalém pozadí. Pomalu jsem zajel pod jeho boxerky, hmm něco mě napadlo...

Když si mě Louis začal rychle brát do své dokonalé pusinky, já rychle vytáhl ruku z jeho boxerek a naslinil si prs, poté jsme se vrátil k jeho zadku a obratně přitlačil na jeho vstup, první článek mého prstu byl v něm a on okamžitě přestal se svojí prací. Zasekl se a nevěděl co má dělat. Já ale pokračoval a zachvilku v něm byl celým svým prstem, on jen těžce dýchal a zakláněl hlavu. Byl to úžasný pohled, užíval bych si ho klidně několik dalších hodin, ale tahle poloha nám oboum nebyla vůbec příjemná.
"Lou, dojedeme domů a tam to doděláme, co ty na to?" vytáhl jsem z něho prst a on si jen povzdychl nad pocitem prázdnoty. Ani jsem se neobtěžoval schovat si můj vztyčený penis do kalhot a prostě jsem nastartoval a odjížděl.
"Dobře, ale vážně musíme."pohrozil mi prstem a já se jen šibalsky usmál.

_______________________________________

Ahojky, strašně moc se vám omlouvám. Je mi hrozně, zase. Moje sliby jsou asi úplně zbytečné, teď doufám že o těch prázdninách budou kapitoly vycházet. Hrozně si vás cením, vaší trpělivosti a podpory. Pořád vás je víc a víc. A strašně pro mě znamenáte. Jen jsem měla teď prostě takový blok a nemohla jsem v podstatě složit ani jednu smysluplnou větu. Ale teď jsem zpátky a budu se vám věnovat, to přísahám na Louiho zadek. 😇🤣

Love you all-M