"JSME JEN SPOLUBYDLÍCÍ"

I.

Harry

"Ne, Zayne dnes nemám čas. Přijde ten novej spolubydlící." řekl jsem svému kamarádovi do telefonu.
"No a co? Ukážeš mu pokoj a můžeme vyrazit." namítal Zayn.
"To jeden den nezvládneš být beze mě?" musel jsem se ušklíbnout a on určitě věděl jak se teď tvařím.
"Zvládnu, nepotřebuju tě, uvidíme se ve škole." začal jsem se smát, chtěl dělat drsnýho, ale na jeho slovech bylo jasné, že to nemyslí vážně.

Bylo sedm ráno a já ještě ležel v teplé posteli a přemýšlel co za idiota mi vleze do bytu. Vždy to byl absolutní kretén, s kterým jsem po dvouch týdnech nedokázal vydržet v jedné místnosti, natož představa, že by tu dalších několik měsíců mohl zůstat, mě doháněla k šílenství. Už pět lidí jsem z tohohle bytu musel vyhodit.

Aby jsme si to ujasnili, tento byt je můj nebo spíš mi ho rodiče koupili, abych už nemusel bydlet s nimi. Teď to vyznělo, jako kdyby mě rodiče v domě už nechtěli, což není pravda. Moje škola je od našeho domu dost daleko a bylo by nesmyslné, kdybych musel každý den dojíždět několikset kilometrů.

Vylezl jsem z postele a vydal se k mé šatní skříni, z které jsem vytáhl obyčejné skinny a bílé tričko.

Odkráčel jsem do kuchyně, kde jsem se zmohl udělat si toast a s ranní kávou jsem ho snědl.

U dveří jsem si nazul své vansky a s batohem na zádech zamkl byt.

"Čau Zayne" nasedl jsem do auta, ve kterém seděl Zayne.

Zayn se ke mně sklonil a věnoval mi polibek na přivítanou, který jsem mu oplatil. Fajn, tak to nebyl jen kamarád no a co?

Zayn přelezl ze své sedačky na tu mou a sedl si na mě obkročmo. Zaynův jazyk mi okamžitě vklouznul do pusy a moje ruce vystřelily na jeho zadek. Rozkrokem se otíral o ten můj, což mě samozřejmě vzrušilo a jeho rozhodně taky.

"Zee, musíme do školy" odtáhl jsem se, abych mu viděl do očí. Ten si jenom povzdechl a natisk se mi zpátky na rty.

"Ale já tu mám jinou práci" zajel rukou na mou bouli a já musel vzdychnout. Tak moc jsem to potřeboval, tak moc.

"Ale neudělám to, protože si na mě nedokážeš udělat čas." pomalu ze mě slezl a chtěl nastartovat na což já ho chytl za ruku a tak přiměl, aby se mi koukal do očí.

"Promiň zlato já ti to vynahradím jindy." nesnášel jsem používat takové přezdívky, ale věděl jsem, že na Zayna to funguje skvěle. Sice nejsme pár, spíš jeden druhému děláme děvku, ale na něj to prostě zafunguje vždy.

"Najednou je z tebe romantik?" jeho úšklebek byl nepřehlédnutelný.

"Ne, spíš ten co tvrdě šuká."
"Pff, to jsi furt." museli jsme se tomu zasmál, jaká to byla pravda. On radši nastartoval a společně jsme vyjeli ke škole.

Zastavili jsme před školou a společně vstoupili do budovy. Většina lidí asi tušila, že se Zaynem něco mám, ale nikdo to neřešil, protože ze mě i Zayna měli dost respekt. Nikdy jsem nebyl ten co ostatní šikanuje, jen jsem byl populární a oblíbený za to, že jsem ostatní před těma hajzlama bránil.

Vešel jsem do třídy a posadil se do poslední lavice u okna, vždy jsem seděl sám. Nesnášel jsem, když jsem musel sedět vedle někoho, měl jsem rád svůj klid.

Hodiny plynuly rychle, což jsem se divil a než jsem se nadál seděl jsem u stolu v jídelně a jedl svoje špagety.

"Čau" přisedl si ke mně Zayn a pohladil mě po stehně. Neměl jsem na něj náladu, protože jsem byl nevrlý z toho, že za pár hodin bude cizí člověk sedět na mém gauči. Samozřejmě by tam nikdo se mnou být nemusel, kdyby moje rodiče nerozhodli, že tam se mnou prostě někdo bude. Byt nebyl levnej a proto ho rodiče chtěli platit jen z poloviny. Matka na svůj Facebook přidala příspěvek jestli někdo nehledá byt a vše co se kolem toho týká. Přišlo jí hodně nabídek a další v pořadí byl právě člověk co měl dnes dorazit.
"Nazdar" řekl jsem neutrálně a dojedl zbytek špaget.
"Co ti je?" teď mě naopak pohladil po paži a já sebou cukl.
"Nic...už musím jít, uvidíme se zítra." zvedl jsem se a odkráčel odnést svůj tác.

Po příchodu domů jsem zamířil do svého pokoje, kde jsem odhodil batoh ke svému stolu a převlékl se do šedých tepláků a trika.

Za hodinu tu měl být a já se ani nepokusil uklidit, protože nebylo co. Nesnášel jsem nepořádek a byl jsem doslova závislý na úklidu, doufám, že nový spolubydlící nebude bordelář.

Bytem se rozléhal zvuk zvonku a já si to otráveně kráčel ke vchodovým dveřím. Otevřel jsem a moje oči se okamžitě zabodly do těch jeho. Byly oceánově modré, nikdy jsem tak krásné oči nespatřil, celkově jsem nikdy nespatřil tak krásného kluka. Jeho hnědé vlasy mu trčely do všech světových stran, měl ostré rysy a byl menší postavy, skoro žádné svaly a tetování na jeho pravé ruce ho dělalo ještě krásnějším. Byl tak stejně starý jako já, takže osmnáct až devatenáct.

"Jsem Harry" podal jsem mu ruku a on jí s úsměvem přijal.
"Louis" potřásli jsme si rukama a já už ho vedl do našeho bytu.

Louis

Ve dveřích stál jeden z nejhezčích kluků, který jsem kdy viděl. Jeden byl samozřejmě Leonardo Dicaprio za mlada, bože on byl tak sexy. Ale tomuhle klukovi DiCaprio nesahal ani po kotníky. I když jsem heterosexuál, tak snad mohu říct o klukovi, že je hezkej, nebo snad ne?

Vstoupil jsem do bytu, kde mě provedl, ukázal mi každou místnost. Nejdříve mě vzal do kuchyně, která byla laděná do šedé a mramorové barvy. Následovala jídelna, která byla spojena s kuchyní, na stole ležela miska s ovocem. Poté obývák, byl velice prostorný. Velkou část zabírala sedačka bílé barvy, která byla umístěna v rohu místnosti, na proti ní plazmová televize a nábytek laděný do bílé a světle hnědé. Jedna celá stěna byla prosklená a za sklem stál stůl se židlemi, bylo to tu krásné.

Vyšli jsem schody a ocitli se na delší chodbě, kde na jedné straně byly dveře od Harryho pokoje a na té druhé zase ty mé. Na konci chodby byla koupelna a záchod, také moc krásné.

"Tak tady budeš bydlet, snad se ti to tu bude líbit." usmál se a otevřel mi dveře do mého pokoje.
"Myslím, že bude, díky." zavřel jsem dveře od pokoje a začal si vybalovat kufr, do hodinky jsem měl vše uklizené a rozmýšlel se co budu dělat.

Mohl bych se poznat s Harrym trochu víc...

Doufám, že se najdou, alespoň tací co dají této povídce šanci. 💛