"JSME JEN SPOLUBYDLÍCÍ"

VIII.

Pomalu, ale opravdu pomalu mi stahoval boxerky.

Harry

Měl jsem v plánu mu udělat dobře, ale nic není zadarmo.

Klečel jsem před ním a pokaždé, když jsem zvedl oči se mi naskytl pohled na netrpělivého Louise.

Stáhl jsem mu boxerky a oblízl špičku penisu. Z jeho úst se dostal lehký stén.

Pomalu jsem začal pohybovat svojí rukou po celé jeho délce. Nechtěl jsem ho vykouřit, zas tak dobře mu dělat nechci.

Stál přímo u postele, neudržel se na nohou a spadl na postel.
Jen jsem se nad tím ušklíbl a pokračoval ve své práci.

Moje dlouhé, štíhlé prsty uměly opravdu zázraky. Byl jsem zkušený, nečekaně.

Jeho vzdychání bylo úžasné, chci ho slyšet každý den. Jen představa nad tím, jak si beru to co ještě nikdy nikomu nedal mě dohání k šílenství. Představa, že vdychá, křičí a prosí mě, abych ho zbavil toho nepříjemného pocitu, mezitím co do něj zběsile přirážím, bože asi se udělám s ním.

"Do prdele, Harry." v pěstičkách svíral deku a já cítil, že mu začíná v penisu cukat.
"Loui, udělej se pro mě." moje ruka nabírala rychlejší tempa.
S hlasitým zavzdycháním se udělá přímo do mé ruky a trochu spermatu zůstalo i na jeho břiše.

Na nočním stole jsem měl ubrousek, kterým jsem si otřel ruku a utřel zbytek i z Louisova těla. Kapesníček jsem hodil do koše a můj pohled zpočinuj na Louise, který stále vydýchával orgasmus.

Začal jsem ho zasypávat polibky, začal jsem od podbříška až k jeho krku. Měl stále zavřené oči a poslední polibek patřil jeho rtům.

Louis

Měl jsem za sebou velice dobrý orgasmus. Harry ležel vedle mě na boku a koukal na mě s úsměvem na tváři.

"Co je?" otevřel jsem oči a otočil se na něho.
"Co prosím, asi bych tě měl naučit děkovat." poplácal mě po tváři.
"Fajn, děkuju." políbil jsem ho na rty.
"No proto." přitáhl si mě za zadek blíž, byl jsem úplně nahý.

"Asi půjdu spát, tak se zatím měj." zvedl jsem se z postele a navlékl si své boxerky. Harry na mne koukal, jak kdybych spadl z višně.
Ignoroval jsem to a mířil si to ke dveřím.

"Hele,co myslíš, že děláš?" rychle se přede mě postavil a zaterasil mi tak cestu ven.
"Jdu spát." odsekl jsem, sice nahraně, ale Harryho to muselo štvát.
"To ti nikdo nezakazuje, ale ty se hezky otočíš a lehneš si se mnou do postele, nehodlám spát sám." otočil mé tělo a plácl mě přes zadek, ale já protestoval.
"No jo Harry, dnes to budeš muset vydržet, protože já nehodlám spát s tebou." bavilo mě ho škádli už teď jsem věděl, že s ním v té posteli stejně skončím, tak proč si trochu nepohrát.
"Takhle se mi odvděčíš za to, že jsem ti, udělat tak kurevsky dobře?" nadzvedl obočí a já jen pokrčil rameny.

Viděl jsme na něm vztek.

Nejednou si mě přehodil přes rameno a hodil na postel.

"Budeš se mnou spát v posteli tak či tak. Jestli dobrovolně to už nechám na tobě." tisk si mě k hrudi jako nějakého plyšového medvídka.
Po chvilce jeho sevření povolilo a já měl tak možnost otočit se na něj čelem a sledovat jeho smaragdové očka.

"Máš dokonalé oči." nechal jsem vyplout moje myšlenky na povrch.
"Viděl jsi ty svoje? Jsou jak oceán, hluboký a neodolatelný oceán." oba dva jsem byli zažraní do očí toho druhého.
"Já jsem celej neodolatelnej." pousmál jsem se, moje egoistické poznámky ho určitě štvou.
"Že jsem to nějak, přehlédl." mě zase štve ten jeho sarkasmus a ironie.
"Hej." šťouchl jsem ho prstem do hrudi.

Zhruba deset minut jsem si potichoučku hleděli do očí.

"Měli bychom jít spát, nemyslíš?" prohrábl jsem si svoje vlasy a otočil se na záda.
"Nejspíš jo." odsouhlasil Harry, zhasl jsem lampičku na jeho nočním stolku, ležel jsem k němu zády.

Slyšel jsem jak se zvedl, nedalo mi to, otočil jsem se. Harry si rozsvítil a pomalu si sundával kalhoty a následně i tričko. Celou dobu byl oblečený a já skoro nahý. Viděl jsem ho v boxerkach jen jednou, ale to byl zhulenej a já si tak nemohl užívat ten dokonalý pohled.

Jeho hrudník, na kterém nechyběly svaly se pravidelně zvedal, jeho inkoustové obrázky vypadaly perfektně. Jeho kudrlinky mu padaly do očí. Prohlížel jsem si ho, pohledem jsem zůstal stát na jeho skousnutých rtech. Rychle jsem se vzpamatoval, skoro jsem slintal a on si užíval pohled na mou zmanipulovanou maličkost.

"Líbí se mi jak na mě koukáš, uvnitř se ohromně přemáháš, abys to nedělal, ale nejde ti to, neodoláš ani pohledu." lehal si na svou postel co nejblíž ke mně.
"Možná máš pravdu, ale ty děláš to samé." začervenal se, měl jsem pravdu.

Zhasl lampičku, přitáhl si mě, obmotal kolem mě jeho dlouhé paže a znovu jsme společně usínali.

Harry

Ráno jsem se těšil na krásné ranní probuzení v podobě Louisových rtů, ale nedočkal jsem se.

Otevřel jsem oči a Louis v mé posteli nebyl. Proč? Rychle jsem vyšel ze svého pokoje a zaklepal na Louisovy dveře.

"Louisi, jsi tam? " když se mi nedostala žádná odezva vstoupil jsem. Nikdo tu nebyl.

"Louisi, tohle není vtipný!" zakřičel jsem pře celý byt.
"Lewisi, kurva kde jsi?!" měl jsem nervy v kýblu, takhle si se mnou zahrávat nebude.
Prošel jsem celý byt, ale on tu prostě nebyl. Podíval jsem se v kuchyni na hodiny a málem mi vypadly oči z důlků.

Rychle jsem běžel do pokoje pro svůj telefon. Vytočil jsem Zaynovo číslo.

"No? Co je Harry?" ozval se hned po zvednutí mobilu.
"Jel s tebou dnes Louis?"
"Jo říkal, že se tě snažil vzbudit, ale ty jsi jen mručel, tak se sbalil a odešel. " pověděl mi rychle.
"Tak to je fakt skvělý, řekl jsi něco učitelce?" doufal jsem, že mě podržel a vymluvil se za mě.
"Jo kryl jsem tě, jak jinak." řekl, moc dobře jsem věděl, že určitě protáčí očima.
"Díky moc, tak zatím." zavěsil jsem.

Dnes už do školy nepůjdu, nemá to cenu. Radši budu přemýšlet, jak se Louisovi pomstím. Sice se mě prý snažil probudit, ale nepovedlo se mu to, kdyby se víc snažil dokázal by to. Tak co bych mu tak udělal?

Nová kapitolka sice po dlouhé době, ale je tady! Poprvé nějaká víc ostřejší scénka.💛 Teď snad budou kapitoly vycházet pravidelně.💛