"JSME JEN SPOLUBYDLÍCÍ"

XIII

A v tu chvíli jsme si uvědomili, že je nejvhodnější čas přestat...

Pomalu mě položil na tvrdou zem a ihned začalo to trapné a nekončící ticho, které nemá nikdo rád, není se ani čemu divit.

"Tak-že, no já ehm.." pokusil se Harry něco říct, ale bylo opravdu vidět, že z něho žádná smysluplná věta nevyjde. Já jsem se ani nějak nepokoušel začít zamluvit tuhle situaci a dělat, jakože se nic nestalo. Radši jsem zvedl své triko a oblékl si ho.

"Takže na to zapomeneme nebo co?" Harry si také oblékl své triko a už vypadal, že je z toho transu venku a dokázal ze sebe vypustit větu, ve které by se ani jednou nezadrhl. Co mu mám na takovou otázku odpovědět? Mám dělat, jakoby se nic nestalo, mám dělat, že jsem zapomněl na to, jak jsem měl ještě před pár chvilkami obmotané nohy kolem jeho pasu a vzájemně jsme se tak moc vzrušili, až nás obtahovaly jeany a tím pádem měli chuť se na toho druhého vrhnou úplně v jiném levelu. Na tohle se přeci nedá zapomenout, když mě do teď obtahují jeany a nemůžu si jakým kolik způsobem udělat dobře.

"No já nevím na tohle se zapomenout úplně nedá, nemyslíš?"

"Já na to nechci zapomínat, chtěl bych tohle zažívat každičký den, ale myslím, že problém je na tvojí straně" postoupil ke mně a pohladil mě po mých jistě rozcuchaných vlasech a ještě než se ode mě zase oddálil věnoval mi malý polibek na čelo, tohle mě doopravdy dostávalo do kolen, byl to úplně jiný pocit, tak něžný a nevinný.
"Nemusíme na to zapomenout, ale nemělo by se to už opakovat" nechápu co jsem to právě vypustil z pusy nemělo by se opakovat, Louisi jsi fakt dement tohle mi říkalo mé podvědomí, protože už teď vědělo, že to nesplním a určitě se v blízké době zase nechám strhnou chtíčem.
"Fajn, když myslíš" pokrčil nezaujatě rameny, ale bylo mu na očích vidět, že byl zklamaný. Pokýval hlavou ke dveřím šatny a rozešel se směrem ven. Samozřejmě jsem ho následoval.

Harry

Upřímně? Byl jsem zmatenej a na druhou stranu i nešťastnej, že mi tyhle polibky nemůže věnovat každý den.
Mrzí mě, že je takový a nedokážu si odvodit, proč a díky čemu si nechce přiznat, že doopravdy není hetero. O můj bože, když jsem ho málem vojel, kdyby byl hetero dovolil by maximálně kamarádský objetí, ale sakra já mu vyhonil péro a před chvílí jsme se málem udusili, kvůli nedostatku kyslíku, protože jsme byli až moc zabrání do líbání toho druhého.

Po téhle myšlence jsem si byl naprosto jistý o tom, že ho dokážu přesvědčit a bez jakýchkoli mučících technik ho donutit, aby se mi přiznal. Nebudu ho jakýmkoli způsobem nutit, sám si uvědomí o co přichází, ach to moje ego projelo mi hlavou.

Chtěl, aby se to už neopakovalo a já se rozhodl, že mu to dopřeju a budu se k němu chovat, tak jako by si nejspíš přál, jako kámoš. Haha tak to se chci vidět.

"Tak co podnikneme? Máme spoustu času." otočil jsem na něho, když jsme odcházeli z šatny.
"No já nevím, můžeme zajít třeba na kafe." navrhl nejistě.
"Jo, jo to by bylo fajn, kafe bych si dal." vyšli jsem ze školy a namířili si to do nejbližší kavárny.

Došli jsme až do centra a já začal přemlouvat Louise, aby nebyl obyčejný snob a nemusel si dávat pokaždé, když je v centru Starbucks.

"Bože Louisi to nemyslíš vážně, že ne?" smál jsem se tomu jak vůbec netušil na co narážím.
"Co je, čemu se tlemíš?" hodil na mě nechápavej pohled, ale koutky úst mu už také začínaly cukat.
"No co by? Jsi jak kdyby jsi patřil ke stádu ovcí, všichni chodí do Starbucks a ty musíš být stejný." lehce jsem se uchechtl, ale on se zamračil.
"To není pravda, to kafe mi chutná." začal se obhajovat, ale marně.
"Louisi je to jen sladká předražená sračka a ty to moc dobře víš." lehce jsem ho udeřil do ramene a následně ho chytil za ruku a vedl ho dál centrem k mnohem lepší kavárně.

Zastavili jsme se před kavárnou, do které jsem rád chodil a vařili tam opravdu kvalitní kafe.
Otevřel jsem dveře a pustil Louise, jako prvního, lehce se usmál a poděkoval.

Louis

Společně s Harrym jsme se posadili ke stolu v kavárně, kterou vybral, navštěvoval ji prý pravidelně a byla jeho oblíbená.
Choval se mile, a jakoby na to doopravdy zapomněl což mě v celku mrzelo. Přestaň, když na to může zapomenout on, tak ty taky, nesnáším svoje podvědomí.

"Ahoj Harry, tak co to dnes bude?" přišel k našemu stolu pohledný muž, odhadoval bych mu tak dvacet. Taky se nedalo přehlédnout to, jak se na Harryho usmál a mrkl.
"Ahoj Liame, dal bych si, hmm...tvoji specialitu" Harryho lišácký úsměv absolutně nepotlačoval ten dvojsmysl v této větě a to nahrané zamyšlení tomu taky nepomáhalo. Já si neodpustil protočení očima.

"A co pro tebe?" stočil pohled na mě, na tváři úsměv a čekal na mou odpověď. I když vypadal fakt mile, štvalo mě to, jak s Harry flirtuje, ten flirt mezi nimi by poznal snad každý. Já vím, nemělo by mě to štvát, ale štve!

"Dám si obyčejné cappuccino, díky" choval jsem se mile, nechtěl jsem, aby něco přišlo Harrymu divný.

Mezitím než se nám připravovala káva jsme si s Harrym povídali.

"Kdo je to?" kývl jsem směrem k Liamovi, aby pochopil o kom mluvím.

"Myslíš Liama? Je to kámoš, známe se z dětství a když jsme se přestěhovali s rodiči do Londýna oddělilo nás to, ale nakonec jsme se tu nějak našli a jsme si blízký do teď" pokrčil rameny, jako by tohle říkal všem, kteří se na Liama zeptají.

"Tak tady to je" položil před nás naše objednávky. Poděkovali jsme.

"Liame už by jsme měli někam zajít, třeba do baru nebo tak, užít si jako minule." zasmál se Harry a Liam s ním. Co? Jak minule? Užít si? Oni spolu spali? Těch otázek jsem měl doopravdy hodně a chtěl jsem na všechny znát okamžitě odpověď.

Harry

Myslím, že mi to šlo skvěle a Liam mi hrál krásně do karet. Pohledy Louise byly doopravdy k nezaplacení.

"Hele frajere, neměl by jsi tolik pít je ti čerstvě osmnáct, nepřeháněj to." podíval se na mě káravým pohledem, ale hned na to jsme se společně zasmáli, Liam v tomhle ohledu rozhodně nebyl člověkem, co by vás hlídal, dokázal vás chránit a celkově byl ochranářský typ, ale když došlo na chlastání? Byl většinou ten, co se opije první.

"Harolde to je jasný, že spolu někam zajdem, jen napiš kdy a já dorazím, zatím se měj, musím makat." já kývl na souhlas a on mě rychle obejmul a šel se věnovat práci.

Když jsem se podíval po nějaké době na Louise koukal na mě úplně nechápavým pohledem.

"Dej si pozor, aby ti ty oči nevypadly." zasmál jsem se a on jen zatřepal hlavou, aby se probral.

Seděli jsme tam, pili naši kávu a povídali si. Zhruba po půl hodině jsme zaplatili a vyšli z kavárny. Rozešli jsme se do centra a já si uvědomil, že jsem ho asi neměl moc provokovat tím flirtováním s Liamem, protože kdybych věděl co se v centru stane, rozhodně bych to nedělal.

_______________________________________

No nazdárek, je to skoro měsíc co nevyšel díl, pardon, ale neměla jsem nějak náladu no.
Ale tak máte ho tady, není zač.
Mám vás ráda💙💚
Užívejte Vánoční svátky, snad se těšíte na Louiho narozeniny stejně jak já😂 Vánoce jsou mi letos nějak ukradený, nevadí no.
Mějte se🦋