"JSME JEN SPOLUBYDLÍCÍ"

XVIX

Louis

Všechno mi vrtalo hlavou, měl jsem nespočet otázek, ale nechtěl jsem se ho hned ptát co se dělo. Všechno si za vinu můžu brát jen a jen já. Všechno to bylo mezi náma skvělý, do té doby než jsem ho chtěl úmyslně přimět žárlit, vždyť se mi ta holka ani trochu nelíbí a já debil se zachoval takhle, díky mně šel s Liamem, vím to jistě, chtěl být se mnou a já se takhle zachoval.

Odtáhl jsem se od jeho rtů a povzdychl si.
"Promiň" zmohl jsem se na takové krátké slovíčko.
"Tohle mi budeš muset vynahrazovat dlouho." měl vážnej obličej a mně se takový Harry vůbec nelíbí.
"Rád ti to vynahradím, jen jak si řekneš." udělal jsem na něj smutnej kukuč a všiml si jak trochu změkl. Třeba trochu mazlení ho přesvědčí, aby nebyl naštvaný vůbec. Přisunul jsem se blíž k jeho krku a začal ho obsypávat polibky. Byl jsem co nejjemnější, aby mu to bylo co nejvíc příjemné. Pokračoval jsem dál na klíční kosti a kam mi to jen jeho lem trička dovoloval. 

Odkryl jsem z něho deku a zajel rukama pod tričko, nadzvedl ho a strčil tam svoji hlavu, věnoval jsem mu malou pusinku na břicho a pak si na nej lehl. On se jen zahyhňal a mně to udělalo úsměv na tváři. Ať by se snažil sebevíc zapírat, že je na mě stále naštvaný, nevěřil bych mu to. Začal se se se mnou mazlit, hladit mě po zádech a potom si sundal i tričko, aby na mě hezky viděl. Já mu kreslil malé kolečka na hrudi a přišlo mi to, jako nejvíc romantická věc, co jsem kdy dělal.

"Lou?" miluju tohle oslovení a ještě k tomu od něho.
"Ano?" zvedl jsem hlavu, abych mu viděl do obličeje.
"Zajímalo by mě co si všechno pamatuješ." no tak tohohle jsem se dost bál. Nechci se o tom bavit, ale nic jinýho mi asi nezbývá, nojo karma si mě našla.
"No abych byl upřímnej tak toho moc není." nebudu mu lhát, pak by se to určitě nějak dozvěděl a byl by naštvanej a to já nechci, samozřejmě by mi nevadilo mu to vynahrazovat, ale takový věci můžeme dělat i normálně a nemusí být vůbec předtím naštvaný.
"Pamatuješ jak si mi volal s tím, že mě neskutečne miluješ a že jsi v životě nepotkal tak úžasnyho člověk jako jsem já." tak a je to v prdeli.
"To že jsem řekl, to jsem myslel určitě někoho jiného." zapírat a zapírat, nejlepší řešení.
"Jo? Třeba Eleanor v převlečení za Zayna?" je fakt dobrej.
"Fajn vyhrál jsi. Už se to nestane."
"Co myslíš? Že už mi nikdy neřekneš, že jsem skvělej?" Achjo Harolde.
"Ne, ty víš co myslím." protočil jsem očima.
"Chci to od tebe slyšet." on si nedá pokoj.
"Už se nikdy nestane, že se půjdu opíjet se Zaynem a říkat, že jdu s Eleanor." má to, co slyšet chtěl.
"Dobrá." řekl spokojeně a přitáhl si mě do medvědího objetí.
"Ale takhle rychle to nepůjde." no já bych se divil, kdyby jo.

"Teď mi půjdeš hezky udělat snídani." No to by snad ještě šlo.
"A co by sis dal." budu na něj hodnej, abych si to co nejrychleji vyžehlil.
"Umm, vajíčka." zvedl jsem se a bez keců odešel do kuchyně, kde jsem vytáhl 6 vajec a začal dělat snídani jak pro něho, tak i pro mě.
Nechci říct, že by mi to v kuchyni nešlo, ale přeborník zrovna tedy taky nejsem, ale tak vajíčka ještě zvládnu, teda alespoň doufám.

Když jsem měl vše hotové a nandané na talíři kráčel jsem si to do pokoje.
"Tady máš, nenažranče." položil jsem svůj talíř na postel a ten jeho mu rovnou podal do ruky.
"No děkuju."
Když jsme jedli, povídali jsme si a on si samozřejmě nemohl odpustit samé narážky na minulou noc.

"A co budeme dneska vůbec dělat?" zeptal jsem se ho, protože jsem na dnešek neměl žádné plány a byla neděle, což se mi ani nic dělat nechtělo, no a k tomu mám stejně kocovinu.
"Budeš mi celý den vynahrazovat včerejšek." to už vím.
"No mně to problém dělat nebude, teda podle toho co to bude." přiblížil jsem se k němu a věnoval mu malinkej polibek, kterej jsem pak velice rychle prohloubil. Ještě rychle jsem sundal talíře z postele a přisunul se k němu, on seděl a opíral se o čelo postele, sedl jsem si na něj obkročmo a začal ho ne úplně jemně líbat.

Na co si moc dobře vzpomínám, možná to jediný na co si vzpomínám, je jak jsme si odložili naše užívání na dnešek.
"Harry pamatuju si, že jsme si něco na dnešek odložili." pošeptal jsem mu do ucha. On se jen ušklíbl a přetočil se se mnou tak, aby mě měl pod kontrolou hezky pod sebou.

Harry

Začal mi včerejší den velmi dobře vynahrazovat, stále jsem byl docela naštvaný, ale už jsem se k tomu moc nechtěl vracet, přeci jen mi teď Louis bude muset všechno vynahrazovat, což se mi moc moc líbí.

Měl jsem ho hezky uvězněného pod sebou a líbal ho na jeho měkoučkých rtech. Přejížděl jsem přes jeho jemné paže, které jsem měl uvězněné v jedné ruce nad jeho hlavou. Věci co se mnou dokázal udělat mi přišly až nemožné, tak strašně se mi ten kluk dostal pod kůži a já vím, že se toho už nikdy nezbavím. Aniž by o tom on sám věděl, je můj a jen a jen můj, nevzdám se ho. Nedokážu pochopit to, že se známe týden a on mi takhle přirostl k srdci, mám takový pocit že je to moje spřízněné duše, říkejte si co chcete, ale já na to věřím, každý má podle mě někde svoji spřízněnou duši a každý ji prostě najde, většinou přijde v nečekaný čas a změní vám cely váš život.

_______________________________

Věřili by jste tomu? Já žiju, sice si asi říkáte, že jsem teď asi žila někde pod kamenem a musíte mít hádám trochu nervy a za což se vám chci strašně omluvit. Neměla jsem teď v poslední době vůbec motivaci a nějak se mi prostě nechtělo, ale teď jsem do toho zase strašně zabraná a přísahám že si dám předsevzetí do nového roku, že budou kapitoly vycházel každých 14 dní. Věřte mi fakt. Jo asi mi nevěříte což chápu. Doufám, že se vám to stále líbí.

I love you all my besties<33
M