"JSME JEN SPOLUBYDLÍCÍ"

XII.

Louis

Do prdele!
Co to dělal? Proč mě takhle mučí? Má to zapotřebí?

Fajn, možná nechápete moje myšlenky a nerozumíte jak to teď s Harrym mám.
Rychlé objasnění.
Jo já vím, byl jsem doopravdy blbej, že jsem se nechal takhle strhnou klukem, ale nějak za to nemůžu.
Takové vzrušení jsem s žádnou holkou necítil a musím uznat, že líbat klučičí rty je pro mě mnohem příjemnější. Jo moje hlava si už usmyslela, že to nijak nezměním a už jsem si sám sobě nedokázal nic nalhávat. Ale taky mě dost vytáčel, furt mi musel opakovat, že je pro mě přitažlivý, že si nedokážu pomoct, že se snažím mu nepodlehnou, že jsem gay a pořád samé "že", ale víte jak nepříjemné je to člověku, který o sobě pochybuje?

"Co děláš?" snažil jsem se ho od sebe nějakým způsobem odtlačit, ale uznejme si, že já o proti němu vypadám jako párátko a nemám ani sílu ho odstrčit půl metru.

"Louisi neděj, jako by se mezi námi nic nestalo, vyhonil jsem ti péro, líbal tě na rtech, viděl tě nahého a ty doopravdy děláš jako by nic? Prostě už si konečně přiznej, že jsi teplej." zase to dělal, zase mě nutil k tomu, abych se mu přiznal se svojí orientací. 

"Fajn uznávám, nechal jsem se trochu unést, to nepopírám, ale nic z toho už nechci aby se opakovalo." pořad mě držel přitisklého ke zdi a na jeho tváři se utvořil jakýsi úšklebek.

"Vážně Louisi?" zašeptal mi do ucha a lehce mi při tom zkousnul ušní lalůček. Tak moc nenávidím co se mnou dokáže udělat jen takové malé gesto. 

Než jsem stihl něco říct jeho rty mi pomalu jely po krku, zůstávala za nimi jen vlhká cestička. Najednou se jeho očka zabodla do těch mých a já si už nijak nemohl pomoct, prostě to nešlo. Letmo jsme si oba dva koukali na rty, jeho palec mi přejel po spodním rtu a já už neměl ani sílu na to, abych jakkoliv odporoval. 

Nebyla to úplně pravda, to co jsem říkal, že nechci, aby se nic z toho opakovalo. V tuto chvíli jsem si přál jediné...

Harry

"Hele, promiň. Omlouvám se, vím jak je pro tebe těžký si to přiznat, možná nemáš ani co, chovám se k tobě hrozně, furt tě do něčeho tlačím." najednou jak kdyby mi přeskočilo, uvědomuji si, že lidé co o sobě pochybují to nemají zrovna lehké, mluvím z vlastní zkušenosti, přeci jen jsem pubertou neprocházel jako sebevědomý gay v tomhle zkurveně otřesném světě, na kterém se prochází zrovna né málo homofobů. Taky jsem o sobě pochyboval, byl nejistý, vystrašený a obával jsem se reakce ostatních. A co teď dělám? Nutím ho, aby se mi přiznal, že je teplej a naléhám na něj, aby mě políbil, a proto jsem se od něho začal  pomalu oddalovat.

Měl jsem dokonalou šanci ho políbit, na nic jiného v podstatě nemyslím a teď té příležitosti nevyužiju. I když už jsem jeho rty na těch svých cítil, nějakým divným způsobem jsem se před chvílí cítil jako by mělo dojít na náš první.

Hlavu jsem od té jeho odtáhl a celkově jsem se oddálit celým svým tělem.

"Ehmm, j-ojo v pohodě nic se nestalo, nemusíš se omlouvat" trochu se zakoktal, přeci jen to byla docela trapná situace.

"Pokračujem v cestě na ošetřovnu?" zeptal se, bylo vidět jak se ještě červená a tímto se jen snaží uvolnit atmosféru.

Louis

Musím uznat zklamalo mě to, byl jsem připravený na jeho polibek a ono nic, teď se akorát cítím trapně.

"Hele víš ty co? Už je to v pohodě, na žádnou ošetřovnu jít nemusíme, můžem se prostě vypařit" rozešel se  svým rychlím krokem k naší šatně.
"Nemyslím si, že je dobrej nápad jít za školu." rychle jsem s ním sladil krok nebo, alespoň jsem se pokusil.

"Jsme omluveni, tím pádem to nebude záškoláctví." vešli jsme společně do šatny a on si rychle stáhnul kraťasy a převlékl se do svých upnutých, černých kalhot. Já udělal to samé a díky tomu jsem získal jeho dlouhý a dokázal bych říct i nenasytný pohled. Dost rychle si to uvědomil, a proto uhnul pohledem někam do místnosti a mně to jen vykouzlilo malý úšklebek na tváři.              

"Jakoby to máš pravdu, ale když se náhodou učitel dozví, že jsme na té ošetřovně ani nebyli, můžem..." přiložil mi jeho prst na rty a tím pádem mi nedovolil pokračovat v mé dokonalé obhajobě, proč by jsme neměli jít "za školu". 

"Louisi, nechovej se jako andílek a šprt, který nedokáže upustit trochu páry a nebýt tak napjatý. Moc dobře vím, že takový nejsi, dokonce si troufám říct, že jsi docela zmetek, co se školy týče." přistoupil ke mně a zase se mi přiblížil k uchu a každé slovo řekl tak pomalým, mučivým tempem, že mám pocit, že mi vybuchne hlava.

"Fajn, vyhrál jsi." zvednul jsem ruce v obraném gestu a on se jen ušklíbl. Měl pravdu já svatej rozhodně nebyl, nehledě na to, že ve svém batohu nosím krabičku od cigaret, v které rozhodně jen cigarety nejsou.

"Já vím, vyhrávám často."

"No třeba ve fotbale, ten ti jde fakt dobře." usmál jsem se ironicky a jeho výraz také mluvil za vše.
"Hahaha, sportovec se ozval." lehce do mě strčil a společně jsme se zasmáli. 

Už nám zbývalo si jen převléct trička. Oba jsme tam jen stáli a koukali si vzájemně na naše odhalená těla. Nějak jsem si to neuvědomoval, ale pomalu jsme se přibližovali.

"Vadil by ti hodně jeden lehkej polibek? Hned po tom na to můžeme zapomenout." podrbal se na zátylku a lehce se začervenal. Tomuhle už doopravdy nešlo odolat.

"Myslím, že jeden polib..."nestihl jsem to ani dopovědět a on se mi v tu ránu přilepil na rty. Upřímně? Chybělo mi to jako nic na světě. Nejdřív jsme se jen tak lehce otřeli svými rty, ale hned na to jsem mu dovolil polibek prohloubit. Jeho horký jazyk jsem okamžitě přijal a zapojil i ten svůj. Bylo to jiné než kdy předtím, nebyl to jen obyčejný chtíč a rychlé odreagování, cítil jsem, že polibek plnil účel polibku, něžný až skoro lásky plný, pff blbost. 

Sjel mi rukama na holá záda a slabonce mě po nich hladil, já svoje ruce naopak přemístil za jeho krk a ani na vteřinu jsme od sebe neodtrhli naše rty. Musím uznat, že tohle rozhodně jen lehkej polibek nebyl. Začínal nám docházek kyslík a kvůli tomu, jsem byli nuceni se od sebe po tak dlouhé době odtrhnout. 

"Nemyslím si, že tohle byl nějaký krátký a lehký polibek." snažil jsem se co nejrychleji popadnout dech.        

"Hele a vadilo ti to nějak?" pozvedl obočí a malej úšklebek mu pohrával na tváři. 

"Musím říct, že nějak proti srsti mi to nebylo." v tu chvíli jsem se opět vrátil k jeho rtům a věnoval jim jsou největší pozornost. Do polibku se usmál a nepřestal zapojovat svůj jazyk, neubránil se ani popojetí jeho rukama na můj zadek a jedním pohybem si mě vysadil do náruče, přidržoval mě a dokonale se věnoval mým rtům.

Měl jsem co dělat, abych z toho návalu vzrušení nezešílel. O pocitech v břiše ani nemluvím, narážím spíš na "věc" v mých kalhotech, které bylo dost nepříjemné, když ji obtahovaly pevné jeany. Mohl jsem cítit, že Harryho kámoš se taky probral a v tu chvíli jsme si oba uvědomili, že je nejvhodnější čas přestat...

_______________________________________

Ahojte, omlouvám se za takový konec, jsem trochu mrcha, ale nevadí😂
Asi určitě najdete chyby, ale ještě to neprošlo dokonalou úpravou, ale chtěla jsem to přidat ještě dnes, tak doufám, že se vám líbilo💚💙