"JSME JEN SPOLUBYDLÍCÍ"

VI.

Jen mi vadilo, že byl zhulenej a až se probudí na nic si nevzpomene

Harry

Slyšel jsem otevírání dveří, rychle jsem se zvedl do sedu a můj zrak spočinul na Louise, který byl jen v boxerkách.

"Co tu děláš?" nechápavě jsem ho pozoroval, jeho hubené tělo, rozcuchané vlasy, bože byl neodolatelný.

"No víš to je dlouhej příběh." podrbal se na zátylku a mně začalo docházet, že jediné co si pamatuju, jak mi Louis nabízel cigaretu, potom jak na něm sedím a zapaluju joint...a kurva.
"Do prdele, já byl zhulenej?" vytřeštil jsem oči.
"Jo Stylesi, byl jsi zhulenej a to hodně, vtrhl si mi do pokoje a chtěl spát v mé posteli, ale já tě vyhnal. Potom mi došlo, že bude lepší mít nad tebou kontrolu, tak jsem spal u tebe, ale jen kvůli tvému dobru." poslední větu jsem mu moc nevěřil, myslím si, že mi chtěl být jen na blízku.

Pomalu jsem se zvedl z postele a loudavým krokem došel až k němu, červenal se. Pohladil jsem ho po tváři.

"A nebylo to kvůli něčemu jinému?" pošeptal jsem mu do ucha, bylo na něm vidět jak se přemáhá, aby se mi nevrhl na mé rty.
"Nejsem na kluky." otočil se a zabouchl za sebou dveřmi.
"Ale prosím tě Louisi je to na tobě vidět." zakřičel jsem ze svého pokoje.

Najednou se rozrazily dveře.

"Říkám, že nejsem na kluky, takže se mi příště nelep na rty." zabouchl za sebou dveřmi a já se nemohl přestat divit.

To jsem ho jako včera líbal a on si to nechal líbit? No spíš jsem se na něj vrhl a on se snažil ode mě dostat, proč jsem musel být zhulenej, teď si ani nepamatuji, jak ty božské rty chutnaly.

Louis

Jsem tak nasranej, co si myslí? Nejsem na kluky. Možná se mi líbí být v jeho přítomnosti a taky je moc krásnej a jeho rty jsou tak přitažlivé, on celej je přitažlivej a sakra.

V posledních dvou dnech nemyslím na nic jinýho než na něho.

Ale jiní kluci mě nepřitahujou. No, i když. Včera po ulici šlo tolik hezkejch kluků, ale Harrymu nesahali ani po paty.

No do hajzlu... Co když jsem fakt teplej? Ne! Ne a ne!

"Loui, omlouvám se, nechtěl jsem se tě dotknout." slyším jak Harry stojí u dveří a omlouvá se mi.

"Pojď jsem." stále jsem byl docela naštvaný, ale chtěl jsem mu dát příležitost se omluvit.

"Vážně, omlouvám se, jedině ty víš, jestli jsi hetero nebo gay." pomalou chůzí se dostával k mé posteli, na které jsem seděl. Měl mokré vlasy, krásně voněl. Jediné co měl na sobě byli boxerky a volné bílé tričko co prosvítalo.
"No právě, nemůžeš vědět jestli jsem teplej a kdyby náhodou jo, stejně ty bys nebyl můj typ." škádlil jsem ho, bylo na něm vidět, že je zklamaný.
"Tak to se mě velice dotklo." nahraně popotáhl.

"Snad by jsi nám tu nebrečel."
"Nejsem ty." ušklíbl se, sakra.
"Hele, byla to tvoje chyba."
"Ne nebyla, poseroutko." vyprovokoval mě.

"Fajn, ukážu ti, že nejsem poseroutka, dnes večer, horor podle tebe a uvidíš, že se k tobě strachy ani nenatisknu." mrkl jsem nebojácně na Harryho, který se pobaveně smál.
"Myslím to vážně." dělal jsem, že se nebojím, ale už teď jsem se uvnitř třepal strachy.
"Fajn, vsadíme se, jestli to zvládneš, můžeš si říct o něco co bych ti měl koupit či dát a když vyhraju já bude to přesně naopak." natáhl ke mně ruku a já na chvilku váhal. Už teď vím, že prohraju. Nakonec jsem ruku přijal.