𝙒𝙚 𝙢𝙚𝙩 𝙖𝙜𝙖𝙞𝙣

Část 3.

Taehyung

Zastavil jsem před velkým domem a otočil jsem se na spícího Jungkooka vedle sebe. 

Bál jsem se cokoliv udělat abych ho znovu neztratil. Rád bych začal od znovu a znovu si ho získal. Potřebuju ho ve svém životě. 

Vystoupil jsem z auta a Jungkooka vzal do náruče. Odnesl jsem ho až ke dveřím a tam zazvonil. Otevřel mi Minho a pustil mě dovnitř. ,,Usnul v autě." řekl jsem Hinhoovi a usmál se na to spící stvoření v mé náruči. ,,Pořád ho miluješ co?" zeptal se mě a já svůj úsměv jen rozšířil. ,,Jak bych mohl přestat." 

Chvíli bylo ticho, ale pak Minho opět promluvil. ,,Taky tě miluje. Jdi na něj pomalu. Myslím, že vy dva ještě máte budoucnost. Odnes ho do pokoje prosím. Já musím za Miniem. Strašně se viní za zrušení našeho koncertu. Je to kvůli té ruce..." řekl a já jen přikývl. ,,Jo a je to první vpravo." řekl a zmizel v jiných dveřích. 

___

Položil jsem ho do postele a jemně ho hladil ve vlasech. Pak ale ze spaní vzal moji ruku a propletl si s ní prsty. 

,,Jste roztomilí." řekl Taemin stojící u dveří. ,,Jungkookie je." odpověděl jsem a volnou rukou ho pohladil po tváři. 

,,Můžu s tebou mluvit?" zeptal se a tak jsem neochotně pustil Kookieho ruku a vydal se za Taeminem.

,,Víš... Jungkook vždycky večer brečí, že mu všichni moc chybíte a tak jsem si říkal, že když už viděl Jimina, Hoseoka, Yoongiho i tebe... Nemohl bys nějak zařídit aby se setkal i s Namjoonem a Jinem?" zeptal se. ,,Jasně. Já jim dám vaši adresu a věřte tomu, že přijedou hned jak to bude možné." usmál jsem se. ,,A asi bych už měl jít." řekl jsem a vydal se i s Taeminem ke vdeřím. 

Už jsem se nahýbal pro můj kabát když jsem uslyšel Jungkookův křik a pláč. Minho k němu přiběhl a začal ho uklidňovat. ,,Taehyungu!" vykřikl Minho a já neváhal ani vteřinu a vyběhl k Jungkookiemu. 

,,Tae! Tae, zůstaň tu se mnou. Už to bez tebe nepřežiju. Neodcházej prosím." brečel. Přitáhl jsem si ho do objetí a pořádně ho stiskl. ,,Jungkookie, víš co jsem ti na štědrý den řekl?" zeptal jsem se, ale nečekal na odpověď. ,,Řekl jsem, že sis vzal moje srdce, takže teď bez tebe nemůžu žít. To znamená, že bych tě nikdy dobrovolně neopustil." řekl jsem a pár slz mi steklo po tvářích. ,,P-promiň m-mi to." vyšlo z něj. ,,Za co se omlouváš Kookie?" zeptal jsem se nechápavě. ,,N-nechal jsem t-tě samotného. Ale já nechtěl! Bál j-jsem se, že by ti u-u-ublížil. Prosím promiň mi to." řekl znovu. ,,Kookie... J-já to chápu. Byl jsi šíleně moc statečný. Já bych to nezvládl." řekl jsem a jednu ruku jsem mu položil na hlavu a začal mu hladit vlásky. ,,Tae slib m-mi, že už budeme n-navždy spolu." Na to jsem se jen usmál a kousek ho od sebe odtáhl. Chytl jsem mu tváře do dlaní a palci ho po nich jemně hladil. ,,Jungkookie, už nikdy tě nenechám odejít. Slibuju." řekl jsem mu a zase si ho přitáhl do objetí. 

Po chvíli přestal plakat a jen mě objímal.

Ale asi byl hodně unavený jak z toho breku tak z celého dne a tak znovu usnul.

,,Páni... Teď se cítím jak ten největší loser. My ho uklidňujeme klidně i hodinu v kuse a nic a ty ho úplně uklidníš za pár minut..."řekl Taemin a pokýval hlavou. Trochu jsem se pousmál, ale věnoval jsem se dál Jungkookovi. Položil jsem ho tak aby měl hlavu na mých stehnech a já se mu prohraboval ve vlasech. 

___

Po asi hodině za kterou jsem se ani nehl z místa jsme uslyšeli ťukání na dveře. Někdo otevřel a já slyšel nějaký upištěný dívčí hlas. Později šel slyšet ale ještě jedem, mě hodně povědomý hlas, ale nemohl jsem přijít na to čí je. 

Do pokoje pak vešli dvě dívky asi v Minhoově věku a malá asi tříletá holčička. ,,Nayeon?" podíval jsem se na tu která držela za ruku tu holčičku. ,,Taehyungie." usmála se a pustila ruku té holčičky. ,,Ty jsi kdo?" zeptala se tím trochu žvatlavým hlasem. ,,Taehyung." řekl jsem s úsměvem. ,,Další Tae?" podivila se. ,,Tak když Taeminie je Tae tak ty budeš TaeTae." usmála se a začala si tleskat ručičkama. ,,A ty se jmenuješ jak?" zeptal jsem se i když jsem její jméno věděl. ,,Tzuyu." usmála se. 

Pak ale začala ta neznámá dívka něco nesrozumitelně pištět a Jungkook něco zamumlal. ,,Jestli řekneš ještě slovo Sano, tak tě vlastnoručně prohodím oknem." Já se tomu zasmál a on se zarazil. ,,Tae?! To nebyl sen??" zeptal se překvapeně a skočil mi do náruče. ,,Neboj jsem tady s tebou." zasmál jsem se a pohladil ho po zádech.

,,Strýček Kookie má TaeTaeho rád?" zeptala se Tzuyu. ,,Moc rád." řekl Jungkook a odtáhl se odemně. Tohle mi dalo aspoň maličkou naději, že by všechno mohlo být v pořádku. ,,Strýček Kookie nedostane objetí?" zeptal se malé Tzuyu. ,,Dostane." zasmála se a obejmula ho. ,,Teď jdu za Miniem!" vykřikla Tzuyu a rozběhla se pryč. 

,,Hele, jsi nádherný... Jak se jmenuješ???" zeptala se Sana a já se na ni překvapeně podíval. Naštěstí mě Nayeon zachránila. ,,Taehyung a nech si zajít chutě, protože je gay." řekla a Sana si povzdechla. ,,Proč jsou všichni hezcí kluci zadaní nebo na jiné pohlaví a nebo mě nechcou." Jungkook se ušklíbl a řekl; ,,Střídáš kluky jako ponožky a každý tě chce. A Tae je pansexuál ne gay." řekl Jungkook a znovu si lehl mě do klína. 

,,Co tady vůbec chcete?" zeptal se po chvíli ticha. ,,Nemůžu navštívit mého skoro bratra?" zeptala se Sana a odfrkla si. ,,Od kdy jsem tvůj skoro bratr?" zeptal se znovu Jungkook a já se začal smát Saně, která se snažila tvářit ublíženě. ,,Od té doby co jsem bff tvojí sestry." odpověděla mu. ,,Dobře, teď pravý důvod?" Chtěl vědět Jungkook. ,,Pravdou je, že Mingyu po Tzuyu dneska křičel a ona z toho byla hodně smutná, tak jsem jí chtěla zvednout náladu. Poslední dobou se to hodně mezi mnou a Mingyuem bortí, ale chceme to udržet ještě aspoň do Tzuyu narozenin. Vypadá to, že se necháme rozvést." řekla Nayeon, ale v jejím hlase nebylo poznat ani trochu lítosti. ,,To je mi líto." řekl Jungkook a já kývl hlavou, jakože souhlasím. ,,Nemusí. Co se má stát, stane se." řekl znovu Nayeon a usmála se na nás.

,,A co ty? Nějaká novinka Taehyungie?" zeptala se po chvíli ticha. ,,Asi nic. Jediná novinka za celé tři roky je asi to, že Namjin bojují o adopci jedné holčičky. Je jí asi devět let, ale je  neuvěřitelně inteligentní na svůj věk. Nikdo ji nechce adoptovat protože je prý divná. Myslím, že dneska se to rozhodne." řekl jsem. ,,Páni. To jsem nevěděl." řekl Jungkook a trochu posmutněl. 

Chvíli jsem přemýšlel, ale pak mě napadl super nápad. ,,Kookie! Dlouho jsem se s Jinem a Joonem neviděl a mám naplánované za nimi zítra jet. Chtěl bys taky?"

On se zamyslel a pak jsem dostal jeho váhavou odpověď. ,,Myslíš, že by mě chtěli vidět?" Usmál jsem se a pohladil ho po vlasech. ,,Určitě ano." řekl jsem. ,,Tak asi půjdu." Tím ukončil celé téma a Nayeon potom řekla, že už musí jít, protože malé Tzuyu slíbily zmrzlinu.

___

Po pravdě? Ten den byl tak krásný, že jsem se doma rozbrečel štěstím. 

___

Přežila jsem oslavu narozenin kamarádky a taky cestu do Zlína, takže už přežiju všechno.

Jak se máte vy?