𝙒𝙚 𝙢𝙚𝙩 𝙖𝙜𝙖𝙞𝙣

Část 13.

Jungkook

Když jsme s Minhoem přijeli domů, naskytl se mi pohled na Tzuyu ležící na gauči a hned vedle ní byl Taemin. Tzuyu asi usnula při koukání na televizi a teď si tam Min pustil nějaké drama. 

Ještě si nás nevšimnul asi se do dramatu zahleděl. Koukl jsem se co to vlastně je a hned jsem poznal Lee Jongsuka. 

,,Lee Taemine!" přišel jsem k němu zezadu a tak se trochu leknul. ,,Jak se opovažuješ dívat se na to nové drama s Lee Jongsukem?!" zašeptal jsem naštvaně. ,,Neměl jsem co dělat Kookie. Promiň vím, že jsem ti slíbil, že se na to podíváme spolu řekl a jeho výraz dost posmutněl. ,,Co se děje Minie?" zeptal jsem se už klidným a vážným hlasem. Tohle prostě nebyl on. 

,,Odnesu Tzuyu." řekl Minho a bral moji malou neteř do náruče. Už se ale nevrátil takže nám chtěl asi nechat prostor.

,,Já vím, že to může znít dost dětinsky..." začal Taemin a já si k němu přisedl blíž a dal mu znamení, že má pokračovat. ,,Víš Kookie, byl jsem tvoje úniková cesta, protože jsi neměl nikoho jiného, ale teď máš zase všechny. Taehyung dělá všechno pro to aby si tě znovu získal, Namjoon a Jin byli štěstím bez sebe když tě viděli a Jimin, Hoseok a Yoongi taky. Máš teď všechny a trávíš s nimi většinu tvého času. Už skoro nejsi doma a já mám prostě pocit, že už mě nepotřebuješ." dořekl Min a rozbrečel se. 

Šokovaně jsem se na něj díval. Jak si tohle může myslet? Vždyť on je jeden z nejdůležitějších lidí v mém životě. 

Rychle jsem ho objal a taky se rozbrečel. ,,H-hyung." hlesl jsem a zabořil si hlavu do jeho hrudi. ,,Nejde ani popsat kolik moc pro mě znamenáš a jak moc tě mám rád. Jak tě mohlo napadnout, že už tě nepotřebuju. Nevím co bych bez tebe dělal. Už si tokové věci nikdy nemysli prosím." řekl jsem přes slzy. ,,Mám tě šíleně moc rád Kookie." zašeptal mi do ucha. ,,Já tebe taky tak už nebreč." řekl jsem a trochu jsem se od něj odtáhl. ,,Taky brečíš." řekl a oba jsme se začali smát. 

,,Chtěli jsme jít s Tzuyu na zmrzlinu, ale když spí tak ji tady necháme. Stejně chceš být doma ne?" zeptal jsem se abych změnil téma. ,,Jasně. Neboj se postarám se o ni." zasmál se. ,,Až se vrátíme tak se spolu podíváme na to drama dobře?" zeptal jsem se, ale na odpověď nečekal. Jen jsem mu dal pusu na tvář a běžel do pokoje se převléknout. 

Vzal jsem Chimmyho, který celou dobu ležel poslušně ve svém pelíšku a taky jeho vodítko a společně s ním jsem došel na chodbu kde už čekal Minho. Taemin k nám ještě přišel aby se s námi rozloučil. 

,,Užijte si to." řekl a začal se líbat s Minhoem. ,,Yah fuj jdeme." řekl jsem a za ruku táhl MInhoa pryč ze dveří. 

Ne že bych se nerad díval na to jak se líbají, právě že naopak miluju pohled na ně protože vím, že jsou spolu šťastní, ale nemusí to dělat pořád. 

___

,,Toho psa dáš dozadu." řekl Minho, když jsem nasedal do auta a Chimmyho si dal na klín. ,,Ale noták. Udělal ti někdy něco, že jsi na něj tak zlí?" zamračil jsem se na mého hyunga. Vážně mě štvalo jak diskriminuje Chimmyho. 

,,Je to pes a proto ti nebude v autě sedět na klíně." řekl. ,,Ale notak. To je diskriminace." bránil jsem svého pejska. ,,Víš vůbec co to slovo znamená Kookie?" zeptal se. Trochu mě to zaskočilo. Neměl jsem ani tušení co to je, jen jsem to kdysi slyšel od Kibuma. ,,Samozřejmě, že vím co to znamená. Za koho mě máš? Už nejsem ten hloupý teenager kterého jsi znal." snažil jsem se tvářit sebevědomě. ,,Tak mi řekni co to znamená." smál se mi Minho. ,,No... To je když..." nevěděl jsem jak pokračévat. Jsem v háji. ,,Nemusím ti nijak dokazovat, že to vím." odseknul jsem nakonec. ,,Jasně." zasmál se. ,,Dobře... Nemám ani tušení co to znamená. Měl jsi pravdu." přiznal jsem se a Chimmyho posadil na zadní sedačku. ,,Já mám vždycky pravdu." vítězoslavně se usmál. ,,Dovoluju si nesouhlasit." zasmál jsem se. ,,Tak já ti to dokážu. Zítra jdete s Taehyungem na večeři." řekl sebevědomě. ,,Jak to víš?" podivil jsem se. V době kdy to Tae navrhnul nás nemohl nikdo slyšet. Vždyť jsme byli v místnosti sami.... ,,Jinki se vás měl jít zeptat ohledně toho chorea, ale bojí se Taeho takže stál chvíli před dveřmi a sbíral odvahu, ale potom zaslechl váš rozhovor a utíkal mi to říct." zasmál se. ,,Počkat... Jinki se bojí Taeho? Proč? Vždyť je to takový mírumilovný člověk." zasmál jsem se. 

Popravdě představa Jinkiho jak sbírá odvahu, protože se bojí Taehyunga mi přišla dost vtipná. ,,Ty nejlíp víš, že Taehyung na veřejnosti vystupuje tak vážně... Jinkimu to nahání strach a dokonce jsme půl hodiny z toho co jsme měli trénovat rozebírali to jak jsi mohl chodit s tak strašidelným člověkem." smál se Minho a už vyjel. ,,Vždyť Tae je takové roztomilé děcko... Ale je pravda, že z některých jeho výrazů na pódiu mi naskakovala husina." přiznal jsem.

,,Když už jsme u toho... Proč Tae neukáže lidem své pravé já?" zeptal se Minho a já se na chvíli zamyslel nad tím jak mu to vysvětlit. ,,Už od pohledu V a Taehyung jsou dvě odlišné osoby. On se bojí toho, že by ho ostatní mohli znát líp než on sám sebe. A taky se bojí, že kdyby ukázal své pravé já, tak by ho lidi soudili za to jaký je a víc by ho to bolelo než když soudí Vho. Chápeš mě ne?" zeptal jsem se pro jistotu. Jen přikývl. ,,Je to třeba úplně jiné než Yoongi. Ten se prezentuje jako bezcitný rapper i když ve skutečnosti je to velmi milá a osoba co se velmi zajímá o pocity jiných. On to ale zakrývá protože nechce vypadat slabý. Dlouho se mu dařilo svoje pocity schovávat i před námi, ale potom na něj zaútočil Jimin a on se stal strašně soft osobou." rozesmál jsem se. 

,,Oni tři vypadají spolu šťastně." řekl po chvíli ticha. Podvědomě jsem se usmál a přikývl jsem. ,,Oni si jsou souzeni." řekl jsem na to. ,,Jimin to měl těžké jako dítě. Zaslouží si tu péči co mu ti dva dávají." 

Při vzpomínce nad tím jak mi Jimin říkal o svém dětství mi bylo trochu smutno. ,,Co myslíš tím ,,těžké dětství"." zeptal se Minho. ,,Já ti toho nechci ríct nějak moc protože je to jeho soukromí, ale matka mu umřela když byl ještě malý a vyrůstal u tety, která ho neměla ráda a musel dělat nejrůznější hnusné věci... Proto se teď chová tak jak se chová. Je velice citliví a občas jako dítě. vynahrazuje si tím ztracené dětství víš..." dokončil jsem to a on mi položil ruku na stehno a krátce se mi podíval do očí i když řídil. ,,Je mi to líto Kookie, ale nebuď teď kvůli tomu smutný. Už se to stalo a minulost nevrátíš." dořekl a ruku dal zase zpátky na řadící páku. 

,,A co Hoseok?" ptal se dál. Nevěděl jsem proč ho to najednou zajímá, ale nechtěl jsem se vyptávat. Věřím, že mi všechno vysvětlí. ,,Hobi je hodně pozitivní člověk co ti vždycky zvedne náladu, ale když ho něco trápí tak to schovává a většinou se to ostatní dozví až když je to fakt hodně špatné..." řekl jsem a podíval se ven z okénka. 

Chtělo se mi brečet nad vzpomínkou na to jak se Hobi složil ve studiu kvůli nemoci jeho matky. Trápilo ho to už několik měsíců, ale nikdo si toho nevšiml, protože všechno schovával za úsměvem.

,,Asi chceš vědět proč jsem se na to všechno ptal, co?" zeptal se s úsměvem. ,,Hmm bylo by to fajn." řekl jsem trochu nepřítomně. ,,Hoseok s Jiminem podepsali smlouvu s naší společností a Yoongi ji má domluvenou, ale musí ještě měsíc počkt než mu skončí smlouva s Big Hitem." 

Po téhle větě jsem se na něj překvapeně podíval. ,,Víš otcův velkolepí plán je oznámit všem, že jsem dal BTS zpátky dohromady. Proto jsem se ptal co jsou vlastně za lidi. Možná i kvůli tomu byl táta tak šťastný, že spolu vycházíme." zasmál se. Já jsem měl v tu chvíli chuť skákat, běhat, křičet. Prostě cokoliv. Měl jsem tak obrovskou radost. 

,,Počkej...." moje nálada se zase okamžitě změnila na vážnou. ,,Ty chceš Jimina nechat makat měsíc bez Yoongiho? Jak nám to můžeš udělat? Minho právě jsi nám zařídil jasnou smrt on bude pořád kňourat, že mu chybí a když bude mít špatnou náladu tak bude i brečet..." řekl jsem vyděšeně. Představa brečícího Jimina se mi vážně nelíbila. Vždycky mě to bolelo za něj.

,,Až tak špatné to je?" zeptal se. ,,To... se špatně vysvětluje. On je nadevšecko miluje a má s nimi spojené všechno pěkné v jeho životě, takže když kolem něj jeden z nich není, tak se cítí nesvůj." Nerad o takových věcech mluvím a doufal jsem, že to Minho vycítí a změní téma. 

,,Jsme tady Kookie. Zkusíme si ty obleky a pak už radši pojedeme domů a po cestě koupíme ještě zmrzlinu v kyblíku pro Mina a Tzu." usmál se na mě a zastavil auto. Pochopil to. Vždycky takové věci pochopí. 

___

Odpoledne s Minhoem bylo nakonec fajn a večer s Taeminem byl ještě lepší. Už dlouho jsem nebyl jenom s ním a tak jsme si to oba hodně užili.

Teď už jen přežít zítřejší večer s Taem a bude to fajn...

___

Mám pocit, že jsem tu kapitolu měla vydat v pátek a ne v neděli v jednu v noci ale co už...