𝙒𝙚 𝙢𝙚𝙩 𝙖𝙜𝙖𝙞𝙣

Část 17.

Ráno jsem se probudil brzy. Protáhl jsem se protože mě celé tělo bolelo. Pak jsem ale otevřel oči a uviděl Taeho spokojený výraz. V tu chvíli na mě nalehly všechny pochybnosti a smutek. 

V hlavě mi probíhalo strašně moc myšlenek a vzpomínek a ani jedna nebyla dobrá. 

Zase jsem si ho pustil k sobě až moc blízko. Zase bude kvůli tomu trpět. Tak jako minule. Nesmím to dopustit!

Po tvářích mi začaly stékat slzy a já se ani nesnažil je setřít, protože jsem věděl, že přijdou další. Mou třesoucí se rukou jsem ze sebe opatrně sundal jeho ruku, opatrně se zvedl z postele a začal jsem se oblékat. 

Na papírek na nočním stolku jsem ještě napsal jednoduché 'promiň' a s kapucí na hlavě a rouškou přes ústa jsem utekl z bytu k nejbližší autobusové zastávce. Vím, že je to riskantní ale teď mě to nezajímalo. 

Vystoupil jsem před naším domem a rychle vtrhnul dovnitř.

Přál jsem si jen jedno a to utéct do pokoje tak aby si mě nikdo nevšiml. To se mi ale nepodařilo. Hned za dveřmi jsem narazil na Taemina. 

,,Jé, Kookie, ty už jsi zpátky? Ó podle tvého krku soudím, že jste si noc užili." ušklíbl se, ale hned zvážněl, když viděl můj výraz ve tváři. ,,Stalo se něco?" zeptal se váhavě, ale já ho prostě jen obešel a mířil si to do svého pokoje. 

Tam jsem si vysvlekl bundu, košili i ne moc pohodlné kalhoty a nahradil je černými tepláky a oversize mikinou s kapucí stejné barvy, kterou jsem si přehodil přes hlavu a skočil na moji ustlanou postel zády ke dveřím. 

Nebrečel jsem, jen mi po tvářích stékaly slzy, které jsem nemohl utišit. 

Po nějaké chvíli klaply dveře od mého pokoje a trochu se prohnula matrace. Taemin si lehl zamnou a zezadu mě objal. 

Dlouhou chvíli mlčel a já taky jenže potom to přišlo. 

,,Kookie, víš, že mi můžeš říct cokoliv, že jo?" zeptal se a já se neudržel. Otočil jsem se čelem k němu a pevně ho objal. Do toho jsem ještě začal brečet. 

Brečel jsem tak moc, že jsem se chvílemi nezvládal nadechnout a Taemin mě jen tisknul k sobě a brečel se mnou. Všem bylo známé, že když někdo pláče Minie se neudrží a pláče taky. 

Po nějaké době (nedokážu přesně určit jak dlouhá byla, ale mě se to zdálo jako několik hodin) se znovu otevřeli dveře a tentokrát v nich stál Minho. 

Pomaličku se rozešel k nám a objal mě z druhé strany čímž jsme tvořili takový objímací sendvič. ,,Milujeme tě sušenko." řekl Minho a víc se na nás natiskl. 

Jediné co jsem teď chtěl bylo aby mě nikdy nepustili. 

Nic neříkali ještě další nekonečno času co jsme tady strávili a tak mi došlo, že chtějí abych se rozmluvil sám. 

,,J-j-já spal s Tae-hyungem." dostal jsem se sebe, ale potom začal prudce dýchat, protože i bez mluvení jsem měl problém s dechem. ,,A tobě se to nelíbilo? Ublížil ti?" zeptal se Minho opatrně. ,,N-ne. B-Byl-lo to n-n-nádherné." řekl jsem a taky si uvědomil, že pokud nechci zástavu srdce měl bych se uklidnit. 

,,Tak v čem je problém?" zeptal se už trochu klidnější Taemin. ,,J-já ho za-se pustil m-moc blíz-ko k sobě. Zase m-mu akorát ublížím a-a t-to už znovu n-nezvládnu." dostal jsem ze sebe namáhavě.  ,,Dobře Kookie, teď se hlavně uklidni, ano? Nádech a výdech." říkal Taemin a já se snažil poslouchat jeho pokyny. 

Po chvíli se mi podařilo uklidnit svůj dech a taky přestat brečet. Své přátele jsem ale od sebe neodstrčil, ba naopak jsem se k nim ještě víc přitisknul. 

,,Kde je Tzu a Chimm?" zeptal jsem se vystrašeně. Uvědomil jsem si, že jsem ani jednoho neviděl když jsem přišel domů. ,,V klidu Kookie, Byl jsem s nimi na procházce, protože se Tzuyu vzbudila brzo a stavili jsme se za Yeonjunem a Soobinem ohledně posledních detailů k jejich debutu, alr pak mi volal Minie, že mám přijít a tak je oba hlídá Jun a Bin." řekl a já se teda trochu uklidnil. 

Hned po tom co to Minho dořekl mu ale začal zvonit mobil. 

,,Ahoj................ Neboj se je v pořádku............... Víš co? Já ti pak zavolám." bylo jediné co jsem z hovoru postřehl a tak trochu jsem tušil kdo to byl. 

,,To byl Taehyung." no samozřejmě. Co jsem taky čekal... Samozřejmě, že se bude bát to by jinak nebyl Tae. ,,Zněl dost vyděšeně Kookie." pokračoval opatrně. ,,Já to teď nechci řešit." zašeptal jsem a od Minhoa jsem se odsunul. 

Včera jsem neměl moc času nad tím přemýšlet, ale teď mi to přišlo strašně nefér. Neřekl mi o tom, že s Taehyungem točil a podle toho co říkal Tae tak jsou i kamarádi a má i jeho číslo. Tak moc mě bolí, že mi celou dobu lhal. 

Taemin se najednou zvedl a odešel do kuchyně s tím, že uvaří oběd. Udělal to schálně, protože si toho všimnul. Hajzl jeden. 

Zase mi přišlo, že jsem na všechno sám, že nikdo nestojí na mé straně a nikdo mě nechápe. 

I po Taeminově odchodu jsem zůstal ležet zády k Minhoovi. Po tvářích mi opět stékaly slzy. Tak moc jsem chtěl někoho u sebe, ale nevěděl jsem koho. 

,,P-proč jsi mi neřekl o tom, že s Taehyungem točíš drama a znáte se?" zeptal jsem se tiše. ,,Celou tu dobu jsi s ním byl v kontaktu. Je vůbec ještě někdo na mojí straně?" pokračoval jsem v mé tiché, skoro až šeptavé řeči. 

,,Jungkookie, Jak jsem ti to mohl říct, když to bylo čerstvě po tom co si se z toho dostal? Nemohl bych se dívat na to jak do toho padáš znovu Kookie. A nebyl jsem s ním v kontaktu. Po skončení natáčení jsem mu ani jednou nezavolal a ani jednou ho neviděl a taky jsem mu neřekl nic o tom, že znám tebe." řekl a trochu se ke mě přiblížil. ,,Nevím kdo všechno Kookie, ale já a Minie jsme na tvojí straně. Jsi jako můj mladší bráška. Jsi mi bližší než můj pravý bráška a dal bych za to abys byl šťastný cokoliv. Tak už neplač." dořekl a já se rychle otočil a pevně ho objal. 

Tohle je jedna z věcí kterou na Minhoovi miluju, pokaždé mě dokáže uklidnit a nikdy se nehádáme. 

,,Kookie, do práce můžeš přijít až další týden v pondělí jo? Mezitím můžeš přemýšlet a trochu i trénuj, protože jakmile přijdeš bude se točit MV k Nothing like us." Na tohle jsem jen kývl hlavou a dál se nechal objímat. Najednou mi bylo docela hezky.

___

Baf