𝙒𝙚 𝙢𝙚𝙩 𝙖𝙜𝙖𝙞𝙣

Část 19.

,,Jungkookie, neplakej nebo budu taky." zasmál se Tae, ale podle jeho hlasu jsem poznal, že opravdu nemá k pláči daleko. ,,K-když já-" Ani jsem to nemohl přes všechny ty slzy doříct. ,,Hlavně dýchej, ano?" znovu se zasmál, když jsem pokračoval v mém přímo hysterickém pláči. 

Celou dobu co jsem se na něj tiskl mě hladil jednou rukou ve vlasech a tou druhou mě podepíral kolem pasu, protože nohy se mi třásly a já se divím, že mě ještě nezradily. 

Po tom co uběhlo dalších pět minut a já jsem pořád nevypadal, že se v blízké době uklidním k nám přišli Minho s Taeminem a oba nás objali. 

,,Kookie, vážně by ses měl uklidnit." zasmál se mi Taemin, ale já ho vnímal jen z poloviny. Pořád jsem se nedostal z toho, že je Tae opět můj a já jeho. 

,,Tae, vezmi ho zpátky do šatny prosím a zkus ho trochu uklidnit. Zatančili jste to dobře necháme to na prvním pokusu." řekl Minho a s velkým úsměvem se odpojil z objetí a objal Taemina kolem Taemina kolem ramen. 

Nepostřehl jsem Taeho reakci, takže si myslím, že jenom kývl. 

Poklepal mi na stehno a tak jsem hned ruce přemístil za jeho krk, trochu vyskočil a nohy si obmotal kolem jeho pasu. Podotýkám, že jsem pořád nepřestal brečet. 

Hned, když se Tae ujistil, že se držím se se mnou rozešel do naší šatny.

,,Zlatíčko, je to dobrý už se můžeš uklidnit." říkal Tae hned co si sedl na lavičku v naší šatně a pořád mě nepouštěl z jeho sevření. ,,J-já j-jen... Strašně m-moc tě miluju." dostal jsem ze sebe a ještě víc ho stiskl. ,,Já tebe taky Jungkookie." řekl a začal mě vískat ve vlasech. 

Po chvíli jsem se taky díky tomu uklidnil a už si jen užíval Taeho přítomnost. 

,,Víš, že dneska přijdou i Hobi s Jiminem?" zeptal se najednou. ,,Mhm." odpověděl jsem mu. ,,Myslím, že už by tady měli být. Půjdeme je najít?" ptal se dál. Na tuto otázku jsem ale jen nespokojeně zamručel. ,,Copak Kookie?" zasmál se. ,,Nechce se mi od tebe." řekl jsem nespokojeně. Líbilo se mi, že můžeme být spolu a rozhodně jsem v blízké době neplánoval ho pustit. Na to se Tae jenom usmál a dál mě hladil. 

___

Tahle jsme tam byli nerušeně ještě asi půl hodiny, ale pak mě vyrušil můj mobil. Tae mi ho podal a já to zvedl bez toho abych se podíval kdo volá.

,,Hmm.." řekl jsem. ,,Kookie, Jimin a Hoseok jsou teď u mě v kanceláři přijď pro ně i s Taehyungem a trochu je proveďte jo? Já vám pak všechno řeknu." řekl mi dost unaveným hlasem. ,,Minho, jsi v pořádku? Zníš unaveně a to je teprve ráno." Můj tón se změnil na starostlivý. ,,Jo jsem. Neboj se o mě. Je toho jen trochu moc." řekl a zavěsil. 

,,Máme jít pro ty dva." řekl jsem a z Taeho sevření se vyvlékl. ,,Dobře." byla jeho jediná odpověď. Pak mě chytl za ruku a propletl si se mnou prsty. 

Na chvíli jsem se na naše spojené ruce podíval a podvědomě jsem se usmál. Líbil se mi tento pocit a to kurva moc. Zase jsem se chvíli cítil jak malý středoškolák se svou první láskou. 

,,Tak jdeme?" usmál se na mě. ,,Jdeme." přikývl jsem a za ruku už ho tahal ven ze šatny. Zastavil jsem se až těsně před pracovnou Minhoa. 

Bez klepání jsem vešel a viděl jsem Minhoa ztrápeně ležet na stole a na menším gauči seděli Jimin s Hoseokem. Rychle jsem je pozdravil, ale vydal jsem se k Minhoovi, který asi ani nezaregistroval, že jsme vešli. 

Pohladil jsem ho po vlasech a v té chvíli se 'probral' a zmateně se na mě podíval. ,,Minho, co se děje?" zeptal jsem se rovnou. ,,Vážně si nedělej starosti." řekl. ,,Dělám tak mluv." trval jsem si na svém. Šlo na něm vidět, že není v pořádku. ,,Prostě je toho moc Kookie. Musím řešit svatbu, trénovat se skupinou a zároveň řídit celou firmu, ale neboj se budu v pořádku." pousmál se. 

Normálně když někdo u něčeho takového řekne budu v pořádku tak není, ale Minho ví kdy je to špatné a nikdy mi nezalhal ani o takové věci, takže mu věřím. 

,,Dobře, tak my půjdeme. Drž se." řekl jsem se dal mu pusu na tvář. ,,Tak utíkej." řekl a plácl mě po zadku. ,,Hej!" vykřikl jsem a zamračil se na něj. Pak jsem ale přihopskal za Taem, zezadu ho objal a dal mu pusu na krk, protože víš bez toho abych si stoupl na špičky nedosáhnu. 

Když jsme teď zase spolu mám tendenci ho ani na okamžik nepustit. Tae chytl mé ruce do svých a po chvíli se za mnou otočil a pohladil mě po tváři. 

___

,,Mezi vámi je něco jinak." začal uvažovat Jimin a zkoumavě si nás prohlédl. 

Seděli jsme teď na zemi v naší zkušebně a čekali než přijde Minho a dá nám nějaké pokyny. 

,,Proč myslíš?" zeptal se Tae a na tváři měl ten všem známý poker face. ,,Tak zaprvé už nevidím ty váhavé pohledy, které jste po sobě házely minule a za druhé se k sobě dneska nějak moc máte." řekl Jimin a dál si nás prohlížel. Hlavu jsem měl položenou na Taeho rameni a on měl ruku přehozenou přes mé rameno. Podíval jsem se na něj a on se usmál a začal se přibližovat k mému obličeji. Zavřel jsem oči a jen si užíval polib který mi právě věnoval. 

Hned po tom co jsme se odtáhli jsme se podívali na Jimina, který mě bradu spadlou dolů, ale hned jak se vzpamatoval začal pištět a skátak snad tři metry do vzduchu. Hobi se ho snažil uklidnit, ale nějak se mu to nedařilo. Já jsem se zase opřel o Taeho rameno a spokojeně se usmíval. 

___

Ten den jsme si jen povídali a tak, protože Minho nakonec předal všechno co se nás týká, dříve jen mému, teď už našemu, manažerovi a ten pro nás zatím práci nemá dokud tady neni i Yoongi takže jediný náš úkol je držet se ve formě. 

Nakonec jsme všichni čtyři skončili v bytě Jimina, Hoseoka a Yoongiho a všichni jsme tam usnuli na sobě na gauči u filmu. Ten den se mi nakonec neskutečně moc líbil. 

___

ooiwejoúijf JÁ TO STIHLA! CHCI POTLESK! Ale teď kvůli tomu nestíhám být včas u kamarádky iwejfoewfoh