𝙒𝙚 𝙢𝙚𝙩 𝙖𝙜𝙖𝙞𝙣

Část 22.

Ráno mě vzbudil mobil. 

Ani nevíte jak rád bych ho momentálně roztřískal. 

Rychle jsem se po něj natáhl aby náhodou nevzbudil Taeho, který ležel hned vedle mě a ruku měl omotanou kolem mého pasu. 

,,Hmm." řekl jsem hned po tom co jsem hovor povolil. ,,Dobré ráno. Omlouvám se, že tě budím, hlavně když máš volno, ale neřekl jsi mi kde mám dát Chimmyho když půjdu do práce." ozval se Yeonjun a já se podivil. ,,Já mám volno?" zeptal jsem se. ,,Minho ti to neřekl? Když se Chen ptal proč si můžete jenom tak odjed uprostřed dne, tak řekl, že BTS mají volno dokonce měsíce." Na toto jsem se podivil ještě víc. ,,O tom nevím... Každopádně, Chimmyho odvez do studia. Já se domluvím s Jinkim." řekl jsem a zavěsil. 

Povzdychl jsem si a vytočil Jinkiho číslo. ,,Kookie?" zeptal se. ,,Hmm. To jsem já. Nemohl bys mi pohlídal Chimmyho než se vrátím? Yeonjun ho přiveze díky." řekl jsem a zavěsil dřív než stihl cokoliv namítnout. 

Mobil jsem položil zpátky na noční stolek a otočil se k Taemu čelem. Pevně jsem ho objal a hlavu si zabořil do jeho hrudi. Vůbec mi nedošlo, že by ho to mohlo vzbudit.

No možná mělo...

,,Jungkookie?" zeptal se rozespale. ,,Promiň. Nechtěl jsem tě vzbudit." řekl jsem a trochu se odtáhl abych mu viděl do očí. ,,Nevadí." řekl a pohladil mě po tváři. Ten hřejivý pocit mě bude doprovázet ještě hodně dlouho.

Pak si ale sedl a natáhl ke mě ruce. Trochu jsem nechápal a tak jsem se na něj jen díval a nic nedělal. 

,,V sedě tě můžu líp obejmout." zasmál se. Ten jeho krásný čtvercový úsměv... Nerozplýval jsem se nad ním ale dlouho a šel si za ním pro objetí. 

,,Víš jak moc tě miluju?" zeptal se zničehonic. Na to jsem zčervenal. Nebyl jsem vůbec zvyklý na takové řeči. ,,Taeeee~ Víš, že nevím jak na tohle reagovat." zakňučel jsem a ještě víc se na něj natiskl- pokud to ovšem bylo možné. ,,'Taky tě miluju' mi úplně stačí Jungkookie." zasmál se a dal mi pusu do vlasů. ,,Hmm... Taky tě miluju. Strašně moc." řekl jsem polohlasně a znovu skoro usínal, když v tom k nám do pokoje vběhla Wheein. 

,,Tae!" vyhrkla a vyčerpaně se opřela rukama o kolena. ,,Měl bys jít dolů. Jsou tam tvoji rodiče a hádají se s Jinem." řekla a Tae se zarazil. Wheein už zase běžela dolů. 

,,Kookie, já tam půjdu a ty tady počkáš a trochu se ještě vyspíš jo?" řekl, dal mi pusu na čelo a začal se zvedat. ,,Ale-" zkusil jsem protestovat. Chtěl jsem jít s ním, ale on mě zastavil. ,,Jungkookie prosím. Já nechci aby jsi nic z toho slyšel. Udělej to pro mě." řekl. Tvářil se trochu smutně a tak jsem si ho rychle přitáhl do objetí. ,,Zůstanu." řekl jsem a předtím než ho pustil jsem mu ještě vtiskl polibek na rty. ,,Děkuju." 

A tak odešel. 

Přemohl jsem chuť se tam jít podívat a místo toho jsem se radši pokoušel znovu usnout. Samozřejmě se mi to po chvíli povedlo. 

___

Nevím jak dlouho jsem spal, ale vzbudil mě Minho.

,,Kookie?" zeptal se a prohrábl mi vlasy. Nic jsem na to neříkal a oči nechal zavřené nechtělo se mi reagovat. 

Minho si to asi přebral, že spím a tak mě jen dál tiše hladil ve vlasech. Bylo to úžasné. Miluju když se mi někdo prohrabuje ve vlasech.

Pak jsem ale uslyšel jemné zaklepání n dveře. Minho odpověděl a později jsem poznal, že je to Jin. 

Přisedl si k Minhoovi na postel a jemně mě pohladil po stehnu ke kterému byl nejblíže. 

,,Slib mi, že se mi o něho postaráš. Ať se děje cokoliv." vydechl Jin a já měl chuť otevřít oči a zeptat se ho jak to myslí, ale udržel jsem se. 

,,Slibuju. Je jako můj mladší bráška. Pustil jsem si ho k sobě až moc blízko. Teď bez něj nemůžu žít stejně jako bez Taemina." uchechtl se Minho a nepřestával mě hladit. ,,Dost jsem se bál o to jestli bude Kookie v pořádku, ale v momentě kdy jsi vešel do dveří jsem věděl, že byl víc než v pořádku." říkal Jin a i bez pohledu na něj jsem mohl říct, že se usmívá. ,,Snažili jsme se aby se měl tak dobře jak to jde." řekl Minho. 

Chvíli jsem se rozmýšlel, ale nakonec jsem vážně promluvil. 

,,Oba jste s Teminem byli úžasní, a ty s Jooniem taky Jinie." řekl jsem a lehl si Minhoovi do klína, aby měl lepší přístup k mým vlasům. 

,,Jak dlouho jsi poslouchal?" zeptal se se smíchem Jin a sedl si na druhou stranu tak, aby mi mohl masírovat nohy. ,,Hmmm tohle si nechám líbit." řekl jsem a úplně odignoroval jeho otázku. 

,,Tady si někdo opravdu užívá ráno." řekl Taemin když vešel do pokoje. ,,Ahoj Minie." řekli jsme s Minhoem skoro ve stejnou dobu. ,,Měli by jsme všichni jít. Tae nevypadá moc v pohodě po tom rozhovoru." řekl a hned na to políbil svého snoubence. ,,Padejte se oblizovat jinam!" vykřikl jsem a už je tlačil ze dveří. Nevěděl jsem přesně co se stalo, ale chtěl jsem už mít Taeho u sebe abych ho mohl případně uklidnit. 

,,Já už taky půjdu." řekl Jin a pevně mě předtím obejmul. ,,Jinie co se tam dole stalo?" zeptal jsem se narovinu. Na to Jin zakroutil hlavou a odešel. 

Sedl jsem si na postel a doufal, že Tae přijde sám. A taky po chvíli přišel. 

,,Kookie pojď ke mě." řekl a já se okamžitě zvedl a šel za ním ho obejmout. 

pevně mě stiskl a rozbrečel se. Nestávalo se, že by Tae brečel. Právě naopak, až moc si hlídal své emoce a to i před lidmi které zná. Nic jsem ale neříkal a nechal jsem ho brečet. Očividně to potřeboval. 

,,Jungkookie~" řekl zoufale a ještě víc mě stisknul. ,,Jsem tady Tae. Jsem tady." zašeptal jsem. ,,Slib mi, že už mě tady nenecháš samotného." brečel dál. Na to jsem se trochu odtál a podíval se mu do jeho očí, vlhkých od stále přibývajících slz.

,,Taehyungie..." začal jsem mluvit a vzal jeho tváře do dlaní. ,,Už nikdy bych ti nedokázal tolik ublížit. Už budu navždy s tebou slibuju." dořekl jsem a dal mu dětskou pusu na rty. ,,Dobře." řekl a zase si mě přitáhl k sobě. 

Pokaždé jsem byl já ten co potřeboval objetí a sliby, které nemůžou splnit. Teď to ale potřeboval Taehyung. Jediný rozdíl je v tom, že já v té krásné lži žiju a on si ji tahá do skutečnosti.

Věděl jsem, že tento slib nemůžu dodržet, ale nevěděl jsem, že na to dojte tak rychle.

___

Popravdě vůbec nejsem s touto kapitolou spokojená...