𝙒𝙚 𝙢𝙚𝙩 𝙖𝙜𝙖𝙞𝙣

Část 23.

Od naší návštěvy Jinieho a Joonieho uběhlo několik týdnů. Bylo něco po půlce září a nastal den svatby Taemina s Minhoem.

Už od rána jsem musel být s Taeminem a trochu ho uklidňovat. Strašně se bál a sám vlastně nevěděl čeho. Taehyung byl zase s Minhoem. 

Svatba se o trochu musela posunout, a tak to Taemina trochu rozhodilo, ale všichni věděli, že to chce. I on sám řekl, že bez Minhoa už žít nechce, ale je přirozené, že má strach. Každý v takový okamžik přemýšlí jestli udělal dobře, ale nemá jak si to zjistit. Já jsem byl ale přesvědčený, že oni dva dobře dělají. Jsou spolu už přes tři roky a za celou dobu co je znám se nikdy nijak vážně nepohádali a pokaždé tu pro sebe byli. Spolu byli šťastní a já jim to hrozně moc přál. 

,,Minie, už je čas." řekl jsem když na mě Tae ze dveří mávl. 

,,Kookie, mám strach." řekl zničehonic. Pokaždé byl klidný a takto jsem ho ještě nikdy neviděl. ,,Nemáš proč Minie. Minho tě miluje a ty jeho taky, ne?" zeptal jsem se, ale i tak jsem věděl odpověď. ,,Jo, ale-" ,,Žádné ale není." přerušil jsem ho. ,,Teď tam vejdeš a tou krásnou uličkou půjdeš k lásce tvého života." řekl jsem a naposledy ho obejmul. ,,Už se půjdu posadit." řekl jsem a přenechal Taemina jeho družičkám. 

Rychle jsem se usadil na volné místo vedle Taeho a povzbudivě jsem se usmál na Minhoa, ten mi úsměv oplatil, a pak už začala hrát hudba a Taemin vykročil tou zdobenou uličkou. 

Byl jsem tak šťastný, když si řekli vzájemné ano a vyměnili si prstýnky. 

Hned jak to bylo možné jsem je oba objal a dal jim pusu na tvář. Byl jsem tak pyšný. 

,,Aaaaaaaa, tak moc vás oba miluju." vykřikl jsem a znova je sevřel v objetí. Možná jsem to řekl až moc nahlas, protože se na nás pár lidí otočilo s divným pohledem, ale bylo mi to jedno. 

,,Notak Kookie, nech je dýchat." řekl Taehyung a už mě táhnul k tanečnímu parketu kde jsme začali my i ostatní lidé kolem tancovat. ,,Miluju tě." řekl. ,,Já tebe t-" Ozvala se rána.

Byl to výstřel. 

Rychle jsem se otočil a viděl svázanou Tzuyu v rukou jejího... dědy. Otce jejího otce. Věděl jsem, že je zle. 

,,Kde je Jeon Jungkook?" zeptal se a já zamrzl v pohybu. ,,Kde. Je. Jeon. Jungkook." řekl pomalu a namířil zbraň Tzu na hlavu. 

,,Tady jsem." řekl jsem a chtěl se rozejít, ale Taeho ruka mi v tom bránila. ,,V pět na starém letišti. Nebudeš tam a ten spratek chcípne." řekl a rozešel se pryč. 

Chtěl jsem za ním, ale Tae mě nepustil. Všichni vyděšeně koukali na to jak odchází a já se zmítal v Taeho sevření a chtěl ji jít zachránit. ,,Pusť mě! Nemůžu přijít i o ni!" křičel jsem, ale on mě nepouštěl. Stihli k nám už dojít i Minho s Taeminem a zbylí členové BTS. ,,Jedeme domů." řekl Minho a poprosil někoho ať to tady ukončí. 

Už jsem nebyl schopný ani se snažit vyprostit z nuceného objetí, a tak jsem se jenom rozbrečel a nechal Taeho odnést mě do auta. 

Nemůžou mi ji vzít. Nemůžou. Nemůžu o ni přijít. Je to jediné co mi po Nayeon zbylo. 

___

WIOJDWIEJFEOFJ BUDEME DĚLAT, ŽE MI TATO KAPITOLA NEZABRALA TYDEN NAPSAT, A ŽE JSEM PRACOVALA NA VŠEM JINÉM NEŽ NA TOMTO A TEĎ S TÝDENÍM ZPOŽDĚNÍM NEVYDÁVÁM ČÁST CO MÁ 500 SLOV.

Btw blížíme se ke konci. Vidím to tak na 2-3 kapitoly. (Konečně) Aspoň nudu mít víc času na texting.