𝙒𝙚 𝙢𝙚𝙩 𝙖𝙜𝙖𝙞𝙣

Část 4.

Jungkook

Nemohl jsem na něj přestat myslet. Byl jsem tak rád, ale zároveň měl strach. Bál jsem se, že mi prostě není přáno být šťastný a zase se něco pokazí. 

Měl jsem plnou hlavu podobných myšlenek, ale taky vzpomínek. Vzpomínek na něj.

Flashback

 ,, Tae?" vzlykl jsem. ,, Ano?" odpověděl. ,, Cítím se tak sám. Nikdo mě tady nechce. Nemám důvod proč žít." ještě víc jsem se rozbrečel, ale jeho další slova ve mě něco zlomila... ,, Tak mě nech ti ten důvod dát. Nech mě být tím důvodem." 

Ten moment kdy mi dal naději

___

,,T-t-tae. P-rom-miň mmmi to." vzlykl jsem mu do trička. On mi pouze položil ruku na tvář a pohladil mě po ní. Pak jsem viděl jak jeho ruka padá dolů. ,,TAE!" vykřikl jsem, ale nijak nereagoval. ,,Tae prosím ne. Nesmíš mě opustit! Slíbil jsi, že tady budeš se mnou a budeš mě chránit!. Promiň mi, že já tebe ochránit nedokázal. Promiň Tae." zašeptal jsem mu do ucha a jeho bezvládné tělo si přitáhl do objetí. Myslel jsem si, že je mrtvý, ale slabý tep jeho srdce mě přesvědčil o opaku.

Ten moment kdy kvůli mě trpěl

___

My Alien ❤💕💫: Mám tě moc rád. Nechci tě ztratit Jungkookie.

My Alien ❤💕💫: Mysli na to prosím <3

My whole universe💞: Já tebe taky

Ten moment kdy pro mě brečel

___

,,Jungkookie? Budeš můj přítel?" zeptal se s jistým strachem v hlase. Podíval jsem se mu do očí a v tu chvíli jsem nemohl říct nic jiného než ano. ,,Budu." usmál jsem se na něj a hlavu si zabořil zpátky do jeho hrudi. ,,Vážně?!" zeptal se. ,,Mhm." A to bylo to poslední to jsem 'řekl' než jsem usnul.

Ten moment kdy se stal středem mého vesmíru

___

Všechny ty momenty kdy mě dělal šťastným

___

Vzal jsi mi svobodu, já ti vezmu přítele. myslím, že je to fér. 

Bohužel i ten moment kdy jsem o něj málem přišel.

End of flashback

Všechno se mi promítalo v hlavě jako film. Ani na jediný z těch momentů se nedá zapomenout. 

Myslel jsem si, že začnu od znova bez něj. Že si najdu přítele, kterého budu milovat tak jako Taeho a všechno bude v pořádku. Bohužel hned po pár dnech jsem si uvědomil, že tohle nejde. Že jej nejde jenom tak vymazat ze svého života. A taky jsem si ten den slíbil, že už nikdy nebudu s nikým jiným i kdybych měl být navěky sám.

Potřeboval jsem to všechno někomu říct, ale tentokrát to nebude ani Taemin ani Minho.

Vytočil jsem jeho číslo a čekal než to vezme.

___

,,Jungookie?"

,,Ahoj Yeonjunie. Mohl bych se stavit a s něčím se ti svěřit?"

,,Samozřejmě. Víš, že můžeš vždycky. Jen vyženu Soobina."

,,Dobře. Děkuju ti ahoj."

,,Neděkuj."

___

Rychle jsem se nachystal a Taeminovi akorát řekl, že jdu ven.

___

Jen jsem přešel silnici a byl jsem u Yeonjunova domu/bytu. Bydlí společně se Soobinem, ale toho prý poslal pryč. Nevím proč, ale se Soobinem jsme si zrovna nepadli do oka. Podle toho co popisuje Jun tak je milí, ale na mě se vždy mračí a nepromluvil se mnou víc než ahoj. Začím mít pocit, že mu vadím.

Jun už stá před dveřmi a čekal na mě. Hned co jsem přišel k němu mě objal a pustil dovnitř. 

,,Tak o čem jsi chtěl mluvit?" zeptal se a sedl si na gauč. Taky jsem tak udělal a chvíli přemýšlel kde začít.

,,No... Víš jak měl dneskapřijít ten nový sólista?" zeptal jsem se. ,,Jo vím. Soobin říkal, že je pěkný. Vlastně mi tady o něm úplně básnil." Jeho odpověď mě trochu rozhodila. Soobinovi se líbí Taehyung. ,,Ale proč se ptáš Kookie?" zeptal se pro změnu on. ,,Je to Taehyung." řekl jsem jednoduše a podíval jsem se mu do očí. ,,Ten Taeyung?" zeptal se opatrně. ,,Ano ten Taehyung. Nejhorší bylo, že jsem se ho nemohl pustit. Tak moc jsem se bál, že ho znova ztratím když ho jen na malou chvilku pustím. Junie, co s tím mám dělat? Chtěl jsem začít od znovu, ale ono to prostě nejde. Tae je někdo bez koho nejde žít. Já ho asi nedokážu podruhé odstřihnout ze života." rozbrečel jsem se a tak mě Yeonjun objal. 

,,Kookie... Nemusíš ho odstřihávat. Víš, že Paul slíbil, že už se nevrátí a tak můžete začít od začátku. Prostě začněte jako kamarádi a uvidíš co z toho vyplyne." řekl a hladil mě po zádech.

,,Yeonjunie? Já... Mám se  zítra setkat s Namjoonem a Jinem." řekl jsem po chvíli. ,,Bojím se." dodal jsem. ,,Kookie, nemáš se absolutně čeho bát. Oni tě rádi uvidí a ty je taky." řekl. 

,,Emm... Nechal jsem si doma mobil. Hned zase zmizím. Nebojte se nebudu vás rušit." řekl Soobin za námi a setřel si slzy z tváře.

,,Soobinie, co se děje?" zeptal se Yeonjun a rozešel se k němu. ,,Ne nic. Máš tu Jungkooka neřeš to." odpověděl a chtěl odejít, ale Yeonjun ho objal.

Junie má už několik měsíců na Soobina crush a myslím, že Bin to cítí stejně, ale ani jeden to nechce tomu druhému říct.

Zvedl jsem se a chystal se odejít abych jim nechal prostor, ale Yeonjun mě chytil za ruku a podíval se mi do očí. ,,Budeš v pořádku?" zeptal se. ,,Já ano, ale Soobin není tak se o něj postarej." řekl jsem. 

Předtím než jsem odešel jsem Soobina pohladil po vlasech a zašeptal mu velmi tiše "má tě moc rád, neboj se." 

Doufal jsem, že si to ti dva mezi sebou vyříkají protože mám pocit, že mě Soobin nemá rád kvůli Yeonjunovi.

Každopádně mi rozhovor s Yeonjunem aspoň trochu pomohl a na zítřek jsem se docela u těšil i když ten strach tady pořád byl.

___

Moje narozeniny oficiálně skončily před 50ti minutami xDD