Mlha / Dorian

|11| you are like a skyscraper

Zvedám se ze schodů na kterých se mi momentálně podařilo zakopnout a sbírám nákup který spadl společně semnou. Už od rána mi nepřetržitě volá cizí číslo které ale odmítám zvednout. Vždy jsem cizí čísla otráveně zvedala, ale od doby kdy si máma sehnala nové číslo aby mi neustále volala už to nedělám. A nebylo to jen jednou. Jonáš se včera večer, potom co jsem přišla z bruslí, vrátil totálně na mol a jediné co mi sdělil bylo, cituji
"Já jsem byl, too, pryč no. Ale já tě mam rád".
Tohle taky nebylo poprvé.

Právě teď spí a já jelikož jsem úplně blbá, mu jdu nakoupit a vařit polívku.
Vykládám nákup a věci jakožto zeleninu a maso dávám do hrnce s vodou. Ve své podstatě se vývar vaří sám takže si nastavuji budík na patřičný čas a sedám si na gauč s notebookem. Jako klasicky procházím maily s poslanou prací kterou vzhledem k přebývajícímu času okamžitě vykonávám. Překládání mi trvá zhruba hodinu a půl.

Po té hodině a půl odkládám notebook stranou a projíždím Instagram. Ten překypuje již dalšími čtyřmi žádostmi o sledování. Profily projíždím a nakonec všechny žádosti povoluji a začínám všechny lidi sledovat nazpět. Mezi nimi je mimochodem i David z čehož úplnou radost nemám, ale nakonec by mě stejně donutil mu onu žádost povolit.

Opět mi volá to samé neznámé číslo já to samozřejmě nezvedám.

Můj telefon po chvíli vyloženě hoří novými oznámeními jakožto například zprávy od Venduly.

@veejiho- To číslo co ti volá není tvoje máti, ale David. Takže mu to zvedni. : D

@ninak.0v- Vendulo jestli jsi mu to číslo dala ty, tak tě shodím do zahradního jezera jako ty Jonášovi klíče : ).

@veejiho- Taky tě miluju Ninuško : )).

@ninak.0v- Čůzo.

S tímto krásným oslovením naši konverzaci končím a čekám až mi David znovu zavolá. Nehodlám mu volat já. Očividně něco potřebuje tak ať se snaží.

,,Co potřebuješ?" otráveně se ptám Davida jakmile jeho příchozí hovor zvedám.

,,Jelikož, jak už víš, jsem úplnej dement tak jsem si na chatě někde nechal AirPody a čepici. Takže bych potřeboval abys tam semnou jela" odpovídá mi s jemným smíchem a já nad jeho blbostí kroutím očima.

,,To sis vzpomněl po třech dnech?" krčím obočí což on tedy nevidí ale nemůžu si to odpustit.

,,Říkam že jsem dement" odpoví mi a odkašle si. ,,Takže za deset minut u tebe?" ptá se dalo by se říci nervózně.

,,Jo" s touto prostou odpovědí hovor končím a odcházím do koupelny se upravit. Následně se potichu přesouvám do ložnice a beru si obyčejné světlé kalhoty a béžovou mikinu. Vlasy spínám do nízkého culíku a přední prameny nechávám volně.

Jelikož je Jonáš neschopný, polívku mu nandavám do misky a se vzkazem a lžící ji nechávám na stole. Za normálních okolností bych mu napsala zprávu nebo mu to šla říct, ale poslední dobou mi na zprávy nereaguje takže je asi ani nečte a teď se mi za ním jít vážně nechce.

Obouvám se, oblékám a odcházím před panelák. Tam už vidím Davida opřeného o jeho bílí Mercedes. Má na sobě černé kalhoty, šedo-bílé Jordany, černou mikinu a khaki bundu. A upřímně? Sluší mu to. Jen nechápu jak je možné že za ty tři dny co jsem ho neviděla mu tak vyrostli vlasy. Má je o několik milimetrů delší. To u mě je pravděpodobnější že bych vyplešatěla než že by mi dorostly vlasy takovým způsobem.