Mlha / Dorian

|40| tattoo

,,Mám chuť na nový tetování!" vyjekne s plnou pusou Sára a nadšeně bouchne pěstí do stolu.
Já se namísto nějaký odpovědi začnu smát jejímu výrazu. Podařilo se mi s ní na téměř všechno zapomenout.

,,Já to myslim vážně! Chci nový tetování!" začne se smát taky a nadšeně se mi dívá do očí. Její výraz vypadá neskutečně vtipně, zároveň mě ale přivádí k myšlenkám, že bych si nechala udělat svoje první tetování.

,,Znáš nějakýho tatéra?" zeptám se a to, že je to úplně debilní otázka mi dojde až potom, co se na mě Sára s pozdvihnutým obočím podívá.

,,Jako vážně?" dívá se mi do očí a já se se smíchem chytám za hlavu.

,,Tak zaplatíme a já zavolám Martymu?" přejdu její otázku, protože nemá smysl na ní odpovídat. Sára souhlasně kývne hlavou a do pár minut už stojíme před pizzerií a já vytáčím Martyho číslo.

Už jsem se rozhodla. Chci tetování.

,,Halo?" ozve se jeho ospalý hlas potom, co to konečně zvedne.

,,Marty!" vyjeknu nadšeně.

,,Nazdar kamarádko." zamumlá. Asi jsem ho vzbudila.

,,Ty máš určitě zrovna teď čas, že jo?" zeptám se takovým způsobem, že mi vlastně nemůže říct ne.

,,Jsem plně zaneprázdněnej spánkem." odfrkne si.

,,Co že to říkáš? Že máš času na rozdávání? To je super! Do dvaceti minut mě společně se Sárou čekej a připrav se, budeš tetovat!" pískám mu nadšeně do telefonu a hned po těchto slovech hovor bez jakéhokoliv pozdravu zavěsím. Myslím, že kdyby protestoval, tak mi zavolá nazpět. A to se neděje, takže můžu Sáře nadšeně a spokojeně oznámit, že jdeme na tetování.

,,Počkat, takže chceš tetování taky?" zeptá se a já jen zakývám hlavou. ,,Je mi ctí býti u vaší první kérky madam." dramaticky se mi ukloní, což je faktor, který mě opět neskutečně rozesměje.

Věděla jsem, že Sára bude dokonalá společnost pro zapomenutí na něj.

,,Jsem poctěna vaší zdvořilostí." ukloním se jí nazpět, díky čemuž se opět rozesmějeme.

,,Ty vole! Tys vlastně byla na tom rande s Davidem! Povídej, všechno, okamžitě!" zajásá hned potom, co se přestaneme smát. Před chvílí jsem ji tady chválila až k nebesům a ona mi ho teď takhle připomene? To je snad za trest tohle.

,,Nebylo to rande. Jsme kamarádi a byli jsme normálně venku tak, jako jsem teď s tebou. Povídali jsme si, smáli se - to je celý." odpovím stručně. Dnešek se Sárou ale asi nezakončím stejně jako den s Davidem...

Jo, povídali jsme si, jo smáli jsme se. Povídali jsme si ale o našich vzájemných citech k tomu druhému. O tom, co všechno mezi námi už bylo. Tohle nikdo z vás neví, přitom se většina těch věcí stala, když byl někdo z vás ve vedlejším pokoji, ve stejném domě. Ale nikdo jste nás neprokoukl. Kouzelný.

,,A nekecáš náhodou?" změří mě pohledem.

,,Ne." odpovím nevinně. Ale jo, kecám. Šíleně kecám. Kdyby kecání nadnášelo, tak už poletuju u nebe.

,,No a o čem jste si teda povídali?" zeptá se. Nevěří mi, je mi to jasný.

,,David mi vyprávěl něco z koncertů, já jsem mu vyprávěla jaká byla Vendula, když jsme byly malý holky no a od toho jsme se pak dostali k dětství. Davidovo dětství v Krkonoších, moje dětství s šílenou matkou a tak. Taky jsme vás stihli všechny pomluvit." zasměju se, když zrovna Sáře důvěryhodně vyprávím co jsme si povídali. Sice jsme si o tom vážně povídali, ale asi měsíc zpátky...

...

,,Ahooj!" pozdravím Martyho, když se objevíme před dveřmi jeho bytu a obejmu ho. Můj potetovaný kamarád mi objetí opětuje a vpustí mě do útrob bytu, načež poslouchám, jak se vítá i se Sárou.

Dojdu až do pomyslného obýváku, kde už má připravený tetovací strojek.

,,Takže první kérka, jo?" zeptá se, když se usadí vedle mě na gauč.

,,Hm." zakývám s úsměvem hlavou. Je to spontánní rozhodnutí. Něco, co moc často nedělám. Ale už jsem se rozhodla. Jen nevím, co to bude.

,,Fajn, tak já vezmu napřed Sáru a ty si promysli co chceš, vidim na tobě že to ještě nevíš." zasměje se.

Ano, ještě žiju, neumřela jsem. Vůbec nevím, jak to bude s vydáváním, nějak se k psaní Mlhy nemůžu dokopat, omlouvám se. Snad se to nějak srovná. Snad se kapitola líbila, prozatím zase ahoj.
Miluju vás tu všechny, co to ještě čtete!
An