Mlha / Dorian

|22| back to childhood

Nina

Takže mám následující hodinu cesty absolvovat s Davidem? V tom případě vážně děkuju.
Ano, správně, ironie.

David si ale naštěstí jen sedá na sedačku vedle mě a dál si hledí svého telefonu. Já dělám prakticky to samé, s rozdílem že koukám do svého notebooku a jako klasicky, pracuju u čehož poslouchám písničku hrající v autě. Je od Martina.

,,Nechtěl bys tu zastavit, Dome?" prosím ho, protože na minulé benzínce jsem si kvůli Davidovi, a jeho nutnosti mluvit se mnou, nestihla dojít na záchod. A jestli mi tu nezastaví tak se asi vážně počůram.

,,Proč?" zeptá se nechápavě a na chvíli na mě stočí svůj pohled.

,,Protože potřebuju na záchod." odpovím kroutíc se na sedačce snažíc se onu potřebu potlačit.

,,To vydržíš." zasměje se jakmile se podívá na mě a vidí jak se tu kroutím, čemuž se začíná smát i David sedící vedle mě. Který už nekouká do telefonu ale opírá se o okýnko a upřeně mě sleduje.

,,Kadeřníku, jestli mi na tý benzínce nezastavíš, tak se ti tady pochčiju a možná i pobleju protože zatáčíš jako idiot." začnu mu lehce vyhrožovat a dívám se na něj vážným výrazem. Auto plné našich kamarádů se začíná smát.

,,Tak zastav, já si alespoň zajdu pro pití." řekne David a Doma to donutí zastavit. Zase se mě nějakým způsobem zastal. Už mě přestává bavit že mě pořád zachraňuje, jestli se to tak dá říci.

,,Účastníci zájezdu tohleto, fakt." postěžuje si, ale já ani David to nevnímáme.

Co nejrychleji otvírám dveře a rozbíhám se k záchodům protože už se to vážně nedá vydržet. Slyším za sebou smích mých kamarádů, ale opět to nevnímám.

Po chvíli už se vracím a s poděkováním za zastavení si sedám zpět. To že Dominik řídí jako Blesk McQueen, jsem již zmiňovala, takže ani není divu že se David při jeho zběsilém zatáčení, polil. Jeho nehoda, způsobuje v autě ještě větší rozruch a smích než zde panoval do teď.

,,Jak se to mohlo stát?" pokládá řečnickou otázku a Vláďu sedícího před ním, to ještě víc rozesměje.

,,Víš, Davide, je to tekutina. A ty se většinou při převrhnutí nešikovným člověkem, vylijou." začínám s klidem, ale jakmile se ke konci věty všímám jeho nasupeného výrazu, vybuchuju smíchy, ostatně jako všichni.

,,Aby tě ten nešikovnej člověk neutopil ve sněhu." snaží se mi pohrozit, ale ve mně to způsobuje spíš opačný efekt.

-

,,Doprava, Dominiku, doprava." snažím se ho navigovat k chatě v jenž budeme následujících pět dnů. ,,Víš co to znamená doprava? Na druhou stranu, sakra." vykřiknu už poněkud naštvaně, ale nakonec u toho vybouchnu smíchy. Snažíme se tam dojet už celkem dlouho, a Dominik očividně neumí rozeznávat pravou, a levou stranu.

,,Jakože tam?" ukáže opět nalevo. Bože, to ho nikdo nikdy neučil strany?

,,Na druhou stranu kurva!" zakřičí Marty, který už to, stejně jako já, nedokáže vystát, ale nakonec se taky zasměje a zbytek obsazení v autě, také.

Konečně se rozjede doprava a já jsem nucena mu zatleskat. Zastavujeme u chaty, David jde k malé schránce, do které naťuká nějaký kód a bere z ní klíč.

Následně odemyká a všichni, hezky po jednom, vcházíme dovnitř.
První věc, co moje oči spatří, je interiér celého objektu. Je to styl, kterému už v dnešní době moc lidí neholduje, ale mně se pořád líbí více. Zouvám si boty a dle Davidova navigování jdu do svého pokoje, vedle něhož jsou další dvoje dveře do kterých následně vstupují moji kamarádi. Já zase vstupuju do toho svého, jež je jednoduše zařízený stejným dřevěným stylem, s velkou postelí, menší pohovkou a balkónem přes který se dá vstoupit do dalších pokojů kolem. Mimo jiné, je tu taky skříň -logicky- do které si už skládám svoje oblečení.