Mlha / Dorian

|36| visit

Nina

,,Já jsem zešílela Jonáši? Slyšíš co říkáš? To není v pořádku, ty nejsi v pořádku!" zařvu a oči už se mi pomalu plní slzami. Uvědomuješ si, jak si mi ublížil? Že tohle všechno i přes tvoje strašný chování bolí?

,,Chyba byla na tvojí straně! Nedávala si mi co jsem potřeboval, tak se nediv že jsem šel za jinou!" zakřičí a prstem ukáže na brunetu na posteli. Ta jen kouká a horlivě přikyvuje.
IQ máš kolik zlatíčko?

,,Jo, samozřejmě. Já ti nedávala cos potřeboval. Ty si vlastně celou tu dobu nebydlel u mě doma a nevysával mi konto, viď?" ironicky se zasměju. Sarkasmus mi i přes smutek a bolest zůstal.

,,Nino tohle přeháníš." výhružně na mě ukáže prstem.

,,Okamžitě vypadni. Nebudu tady dál poslouchat tvoje výmluvy!" slzu už nezadržím a steče mi po tváři. Usměje se. Líbí se ti že si mi ublížil?

,,A já odejdu i rád." zařve, poznám ale, že ho moje rozhodnutí naštvalo. Kdo tě bude živit teď?

Začne si naštvaně balit všechny věci, včetně modrooké brunety, a po zhruba půl hodině se bytem ozve naštvaný prásknutí dveří. Na chodbě leží hozené klíče a já cítím až podezřelý klid.

Ulevilo se mi? Ano.

Přehrává se mi v hlavě událost ze včerejšího odpoledne. Nic už jsem včera nedělala, jen usnula. Ve čtyři odpoledne a vzbudila se teď, v osm ráno. Nenapadlo by mě že bych byla schopná spát šestnáct hodin vkuse, ale asi za to může nahromaděný stres za poslední měsíc.

Chvíli se dívám na strop, načež si protřu jednou rukou oči. Děkuju bohu, že jsem se včera nelíčila, jinak bych teď měla oči od řasenky.
Vystřelím do sedu u čehož si zívnu a prohlédnu si svou sádru. Nikdo krom mě a Davida neví, jaký za ní je příběh.

Jemně si prohrábnu rozcuchané vlasy a konečně z postele vylezu s myšlenkou, co všechno musím udělat. V první řadě se musím umýt a potom uklidit, pořádně uklidit. Zbavit se všeho, co tu po Jonášovi mohlo zbýt. A všechno pořádně vyprat abych měla pocit, že tenhle byt nikdy nenavštívil.

...

Připadám si tu líp. Většina věcí už je v pračce a pár kusů oblečení co jsem našla, jsem naházela do pytlů a vyhodím to. Možná to dám do toho speciálního kontejneru na oblečení, ať to ještě někdo využije, alespoň udělám dobrý skutek.
Hned se v celém bytě tak příjemně uvolnila atmosféra, a to jen kvůli tomu že už tu není.

Teď jsem vlastně sama, zajímavý, po čtyřech letech vztahu...

Vyndávám prádlo z pračky u čehož tancuju na hlasitou hudbu která hraje z repráku, který je v kuchyni. Cítím se být šťastnější.

Povlečení a prostěradla mám v cuku letu pověšené a jdu do kuchyně. Vařím. Taky po celkem dlouhé době. Sice jenom polévku, ale i tak si to užívám.

Zrovna už zmiňovanou polévku míchám, když se bytem ozve zvonek a hned za ním hlasité bušení na dveře. Otráveně nad tím protočím očima jdu otevřít.

Doufám že to nebude Jonáš, na toho vážně náladu nemám. Nechci ho vidět. Není k tomu důvod. Je konec. Možná jsem ho po čtyřech letech vztahu odřízla dost jednoduše.

Kukátkem nahlédnu na chodbu a po zjištění, kdo za dveřmi stojí a má na svědomí hlasité bušení, dveře otevřu.

,,Čau, potřebuju mluvit s Jonášem, tak mi ho sem pošli, celkem to spěchá." vychrlí ze sebe takovou rychlostí, že mu sotva rozumím a vykulím na něj oči. Asi se ho vážně nezbavím. Doufám že ho sem budou lidi chodit hledat ještě hodně dlouho...

,,Taky tě zdravim Davide." zašklebím se a pokračuju. ,,Jonáš tu není." řeknu jednoduše.

,,A kde je?" svěsí ramena a nedočkavě čeká na mou odpověď.

,,To fakt nevím a ani to vědět nepotřebuju."

,,Bože, je to tvůj kluk, tak snad víš kde je ne?"

,,Ne." hlesnu.

,,Jak jako ne? Jaký ne?" podívá se na mě nechápavě.

,,Rozešli jsme se." řeknu stroze a nasucho polknu, načež se rozejdu do kuchyně, čímž dám Davidovi najevo, že může jít dovnitř.

,,Jak jako rozešli?" podívám se na jeho nechápavý výraz, ale nic neodpovím. ,,Jako kvůli...?" ponechá otázku nedokončenou, ale ukáže prstem na nás na oba, jako by poukazoval na to, co se mezi námi stalo.

Jako že bych se s Jonášem rozešla kvůli tobě?

,,Ne to ne." odpovím rychle. Trochu si oddychne. Možná jsem čekala jinou reakci.

,,Klidně si sedni." ukážu směrem ke stolu. Zakývá hlavou a udělá to. Najednou nespěcháš?

,,No a proč jste se teda rozešli?" zeptá se. Pozoruje svoje ruce, asi se mi nechce dívat do očí. ,,Nemusíš mi to říkat jestli nechceš nebo tak." odlepí pohled od rukou a jemně se na mě usměje. Mávnu rukou.

,,Kvůli tomu všemu."

,,Aha, jasně, to chápu."

,,Nedáš si něco k pití?" odbočím rychle od tématu jelikož nemám v zájmu, se o celé včerejší situaci bavit.

,,Jo, rád, ale něco nealko, jsem tu autem." sleduje jak otevírám lednici. Moc alkoholu tu stejně nemám.
Přijde mi jako kdyby bedlivě sledoval každý můj pohyb.

,,Jasně, mám jablkovej džus. Chceš?" zakývá hlavou a já mu ho začnu nalévat do skleničky.

,,Děkuju," řekne, když před něj sklenku položím. ,,A co vůbec ta ruka? Bolí to? Kdy máš jít na kontrolu?" vybalí na mě tři otázky tak rychle, že jsem z toho poměrně zmatená.

,,Lepší se to, furt to není úplně v pohodě, ale už to moc nebolí. No a na kontrolu jdu zejtra, k Milosrdným sestrám. Domluvila jsem to takhle s tím doktorem, abych nemusela na každou kontrolu jezdit do Krkonoš."

,,Tak to je fajn, že tam nemusíš." usměju se na něj.

,,Co si vlastně chtěl od Jonáše?"

,,Něco ohledně jednoho beatu, kterej mi měl poslat už minulej tejden, ale řikal že ho pošle někdy teď, protože má moc práce. Ale nic mi neposlal. Vážně nevíš kde by moh bejt?" Typickej Jonáš. Něco slíbí a pak to nedodrží. Myslela jsem si ale, že to dělá jenom ve spojitosti se mnou. Že u ostatních na to dává pozor. Že alespoň na tuhle "práci" nesere, když už se vysral na tetovací studio.

,,Řekla bych že buď u tý jeho holky, nebo co to je, nebo u mámi. Na hotel by totiž nešel."

Vítám vás u nové kapitoly, která se mi povedla vydat ještě v tomhle týdnu. Doufala jsem že to vydám dřív, ale nedopadlo to. Tak alespoň teď. Uz přichází teplejší počasí a já mám větší náladu psát, takže se možná časem dopracuju na dvě kapitoly za týden, ale to předbíhám.
Děkuju za už skoro 10k přečtení, je to úžasný, kord těch skoro 19k u příběhu Hvězdy! Miluju vás <3.
Hezkej víkend zlatíčka. : D
-an.

PS: omlouvám se za případný chyby, část jsem po sobě nečetla.