Mlha / Dorian

|38| feelings

,,Můžu se tě na něco zeptat?" zazní tichem Davidův hlas, když zrovna ležíme na dece a oba sledujeme hvězdy nad námi.

,,Určitě, povídej." jemně na něj otočím hlavu, u čehož se oba usmějeme.

,,To všechno, co mezi náma bylo... jak si to vnímala?" řekne tichým hlasem, jako kdyby se za svou otázku styděl. To spíš já se budu stydět za svou odpověď. Bojím se říct mu, že to pro mě něco znamenalo. Že jsem si k němu vybudovala nějaké city a doufala, že to dopadne tak, že my dva skončíme třeba spolu.

Teď už to tak ale necítím. Všechno to odeznělo po rozchodu s Jonášem. Když jsem byla s ním, David byl jako to zakázané ovoce, které nejlíp chutná. Byla to nějaká pomyslná hra, u které nás nesměl nikdo chytit. Bylo to tajemství.
A taky jsem potřebovala něco cítit. S Jonášem jsem nebyla šťastná, ale v přítomnosti Davida mi bylo dobře. Jenže teď už jsem z toho toxického vztahu venku a žádnou přitažlivost už z Davida necítím. Nebo snad ano?

,,No...znamenalo to pro mě v tu chvíli dost, ale teď už je to prakticky za mnou. Teda...asi." odpovím zasekaně. Nemůžu mu všechno přiznat úplně do detailu, to bych se musela propadnout hanbou.

Sedne si a já jeho pohyb zmateně zopakuji. Sedíme naproti sobě a Davidův pohled je plně zapíchnut na mně.
V mžiku udělá znovu to, co mezi námi bylo již několikrát.
Tentokrát je to úplně jiný. Jeho rty se těch mých dotýkají tak něžně, jako by s bál, že mi ublíží. Jako kdyby nevěděl, jestli to, co dělá, je správné. Ale to nevím ani já.
Tak moc si tohle užívám, jenomže, je to správný? Má to tak být? Nebo zase děláme hlouposti?

Ruku mu položím na krk, přičemž si mě David k sobě více přitáhne. Tohle je to tvoje nebudu na tebe nic zkoušet?
Ale mlč, Kovářová. Líbí se ti to. -Ozve se moje podvědomí, které má ale bohužel pravdu.

,,Chtěl bych ti to celý vysvětlit." zamumlá do polibku, přejíždějící rukami po mých bocích. Tímhle mě vytočil. Proč přerušovat tuhle chvíli?

,,Zrovna teď?" zabručím otráveně. Snad poprvé, co nehodlám našemu polibku odporovat a ty děláš tohle? Vážně?

,,Jo teď." uchechtne se mi do rtů, ale pořád se nehodlá odtáhnout. Nebráním se. Já nejsem ta, co se tohle snaží přerušit.

,,No tak povídej." zamumlám tentokrát já a Davidova ruka si mě opět přisune o něco blíž.

,,Víš...z mojí strany tam jsou nějaký city. Nebylo to pro mě jenom tak. Asi jsem to bral i dost vážně." hlesne hlasem potom, co se ode mě odtáhne a sklopí hlavu. Za tohle se stydíš, Davide? Za projev svých citů?

,,Vypadáš, že se za to stydíš."

,,Ne, to ne, jenom nejsem zvyklej takovýhle věci říkat, projevovat." zvedne ke mně pohled a pokusí se o úsměv. Fascinuje mě.
Chvíli se mi dívá do očí a začne zase svůj obličej přibližovat k tomu mému. Nebránim se, není proč. Chci to.
Přitiskne znovu své rty na ty mé a jemně je rozpohybuje. Mým tělem proudí snad všechno. Teplo, vášeň, chtíč.

...

Ani nevím jak, ale zničehonic jsme se ocitli zpět v autě, následně u Davida doma a teď na něm sedím obkročmo s rty stále na těch jeho. Myslím si, že už oba víme, kam tohle směřuje.
I se mnou na klíně se zvedne, chytne mě pod zadkem, čímž mi naznačí, abych si nohy omotala kolem jeho pasu -což udělám a jde nejspíš do ložnice.

Položí mě na postel a chvilku se na mě jen tak dívá. Na co myslíš Davide?

,,Jo?" zeptá se jednoduše, aby si ověřil, jestli jsem si jistá. Přesvědčeně zakývám hlavou. Usměje se, já se na posteli posunu výš a David se vzepře nade mě.
Začne mě znovu líbat, napřed pomalu, jemně, ale nakonec z toho vznikne snad to nejvášnivější líbání plný chtíče po tom druhém.

Zajedu mu dlaní pod tričko a začnu mu bříšky prstů pomalu přejíždět po břiše, plném tetování. Svetřík mám během sekundy dole a Davidovy ruce se věnují rozepínání mojí podprsenky, přičemž mu sundám triko.

Podprsenku rozepne, odhodí vedle postele a při pohledu na moje prsa se zlomyslně usměje. Ze rtů se s polibky přesune na krk.

,,Si nádherná." zašeptá mi do ucha, u čehož vzdychnu navzdory jeho teplému dechu na mých tvářích a krku. Přejíždí rty přes hruď a prsa, břicho až k zapínání mých džínů, přičemž já prakticky permanentně tiše vzdychám.

Zdvihne na mě pohled a rádoby nevinně se mi podívá do očí. Ví vůbec, jak mě tímhle dostává? Začne mi rozepínat kalhoty, odhodí je až se dostane k kalhotkám, které jedním pohybem sundá. Pohotově stisknu nohy k sobě. Je mi blbý být před ním nahá. Začne sám sobě svlékat kalhoty, asi abych se necítila špatně.

,,Tohle už přenechám tobě." zahákne si prst za lem svých boxerek a s úšklebkem se mi zadívá
do očí. Usměju se na něj a jemně zakroutím hlavou. Skloní se znovu mezi moje nohy, které už nechám mírně roztáhnuté a přejede mi po ní jazykem, což způsobí další moje zavzdychání.

Párkrát tohle zopakuje a já se tak musím chytit rukou prostěradla. K jazyku přidá i dva prsty, kterými do mě opatrně vnikne.
Jemně se prohnu v zádech, David přestane a já pochopím, jak to bude pokračovat.
Všimnu si zvětšující se boule pod Davidovými boxerkami, které vzhledem k jeho předešlým slovům sundám.

Hlavou naznačí abych se položila na záda, nasliní si ho, nahne se nade mě, párkrát mi přejede po tom nejcitlivějším místě a vznikne do mě.

,,Kurva ty vole." zasténá David po pár přírazech.

Uběhl přesně měsíc od poslední kapitoly a jak jsem v ní "slíbila" je poměrně zajímavější. Sice taky ne úplně nejdelší, ale myslím, že záživnější.
Nebudu slibovat nic ohledně vydávání, protože vážně nevím, jak to bude.
Doufám, že jste si užili prázdniny, protože už se bohužel pomalu krátí. Tak užívejte ty poslední dva týdny a dávejte na sebe pozor.
Miluju vás, děkuju za skoro 14k přečtení a za všechnu podporu! <3
-An