Mlha / Dorian

|31| t-shirt

David

,,No tak, spolupracuj trochu." pobídnu Ninu, která jen něco zamumlá. Snažim se jí dostat do auta a ona mi v tom vůbec nepomáhá. Ale nepomáhá mi v tom ani moje mysl, která strachy šílí.
Mám černý svědomí kvůli tomu co se stalo. Kdybych nebyl čurák, nemuselo se tohle vůbec stát. I tak si ale stojim za tim že jsem neudělal nic špatnýho. Mezi náma přece nic není, ona sama to tak chtěla.

Bojím se že jí bude něco vážnýho. Přitom, co jí poutám na přední sedačce, si jí prohlížím. Všímám si menší rány na čele, která ale naštěstí nevypadá moc drasticky. Nejhůř na tom bude asi ta ruka, za kterou se mermomocí drží. Doufám že bude v pořádku. To je jediný co si teď přeju.

,,Hlavně se snaž neusnout, prosím tě." vyhrknu. Zrovna se rozjíždím a všímám si jak klíží očima. Nevim jestli je to správně. Někde jsem ale slyšel že by se při ráně do hlavy nemělo spát, nebo si to možná jenom myslím. Riskovat to ale nehodlám. Prostě spát nebude. I kdybych jí měl dát mezi oči sirky.

,,Nech mě bejt." zamrmlá naštvaně a zadívá se z okýnka. Nemůže si to odpustit ani teď, to rejpání do mě. Já si uvědomuju že jí to asi ublížilo. Nebo ne? Ale je to moje věc. Nikomu jsem neublížil, nikoho nezabil, neokradl, tak co?

,,Snažím se ti jenom pomoct," mírně zakroutím hlavou ze strany na stranu. Asi je unavená, celkově je taková malátná. Začínám uvažovat že jí ty sirky mezi oči fakt dám. ,,Co tě bolí nejvíc?" zeptám se a na chvilku stočím pohled na ni. Vyvaluje se na sedačce a pořád si drží paži.

,,Hele, asi ledvina." odpoví ironicky s falešným úsměvem a upozorní pohledem na ruku, kterou pořád křečovitě svírá. Fajn, uznávam, to mi mohlo dojít.

,,Hh, fajn už držim hubu."

,,Kam to vůbec jedeme?" zeptá se a podívá se na mě.

,,Kam asi, na oběd určitě ne." odpovím stejným tónem jako Nina před chvílí. Nahlas vydechne ale nakonec se tiše zasměje.

-

,,Další!" ozve se z ordinace hlas mladší sestřičky. Jelikož jsem celou dobu dával pečlivě pozor, tak vim že jsme na řadě my. Ninu, která mi leží v klíně jemně pobídnu aby se zvedla a rozejdeme se dovnitř.

,,Dobrý den, tak co vás trápí?" pozdraví nás doktor, sedící k nám zády sledující něco na počítači. Pomůžu Nině se posadit mezitím co doktorovi vysvětluje co se stalo.

,,Dobře, tak se na to podíváme." řekne mile a já si stoupnu opodál, přičemž na sobě cítím zkoumavý pohled oné sestřičky. Usměju se na ní, ale dál ji pozornost nevěnuju, teď mě zajímá akorát jak je na tom Nina.

,,Ty žebra zlomená nebudou, to je akorát naražené, na otřes mozku to taky nevypadá, radši vás ale pošleme na vyšetření. No, a ta ruka. To je zlomené, to je jasné, na rentgen půjdete ale i tak a pak se rozhodneme jestli to dáme akorát do sádry, nebo to budeme muset srovnat operativně. Přikláním se ale spíš k druhé možnosti." vysvětlí postarší doktor a znovu si sedne k počítači kam začne něco ťukat. Nina se tváří trochu vystrašeně a zároveň naštvaně. Chápu, je to tak trochu moje chyba. Pohledem se jí snažim omluvit, protože to rozhodně nechci rozebírat před tím doktorem a sestrou, která na mě mimochodem furt čumí.

,,Proč by se to mělo srovnávat operativně, je to přece jenom zlomenina." zeptá se, načež jí doktor začne vysvětlovat že je to nejspíš komplikovanější zlomenina.

,,Tady máte papíry k tomu CT a na ten rentgen, oboje je o patro níže, pak se znovu vraťte sem." papíry si od něj převezmu a znovu pomůžu Nině se zvednout. S pozdravem odejdeme.

-

,,Sál máme volný hned, tak ať to máte co nejdříve za sebou." vyřkne doktor jakmile je Nina po obou vyšetřeních a jsme zpět v ordinaci. Vypadá vážně vystrašeně. Tentokrát ale stojím u ní a ne se založenýma rukama opodál, takže uchopím její dlaň do té mojí abych jí dal najevo že se nemusí bát. K mému překvapení neuhne a ještě se na mě usměje.

Ninu odvážejí na sál, a já jí po domluvě a doktorem jedu pro pyžamo. Prej si jí tam nechají do zítřka, na pozorování. Moc nadšenej z toho nejsem ale nic jinýho mi nezbejvá.
Mám akorát černý svědomí. Je to kvůli mně. Jednoduše, kdybych nebyl idiot nemuselo se to vůbec stát. A ještě je na mě kvůli tomu Nina naštvaná, což se mi vážně nelíbí.

V chatě nikdo není, což je asi jedině dobře. Z její skříně vezmu něco, co by mohlo být pyžamo a při pohledu na moje tričko se musim usmát. Původně jsem jí chtěl vzít nějaký její tričko, ale nakonec usuzuju že moje bude lepší. Jdu proto k sobě kde popadnu první triko co mi padne pod ruku.
Možná není až tak moc naštvaná, a jestli se mi tohle povede vyžehlit, bude to zázrak.

Hezké odpoledne, pro mě pořád ráno : ), vítejte u další části, která mne vůbec nebavila psát, možná proto je taky tak krátká. Řekla bych že je ale i přesto vcelku záživná.
Trochu už mi hrabe z tý karantény, ale jediné pozitivum je, že nejsme ve škole : D.
Hezkej den i zbytek víkendu, miluju vás.
-an.