Mlha / Dorian

|25| us

Mlčím, nevím totiž co na to říct. Mám strach, i když v podstatě ani nevím z čeho.
Stejně mě ale užírá myšlenka, že si celý incident pamatuje. Že si pamatuje střet našich rtů. Chci vědět jaký z toho má pocity.

,,Pamatuju si ji celou, od začátku až do konce." zahučí u mých rtů. Je tak blízko, že cítím jeho teplý dech. Hormony zase šílí.

,,Pamatuješ si jí taky. Vim to, vidim jak se chováš, jak na mě koukáš." kouká se mi do očí, jako kdyby v nich chtěl něco vyčíst.

Je svými rty od těch mých tak malinkatý kousek, že by stačil jeden pohyb, a dotkly by se.

Začne se obličejem přibližovat k mému, ve snaze mě políbit. Já to ale překazím. Jemně pohnu celou hlavou, čímž tuhle emocionální chvilku zkazím.

,,Nino," zamručí. Pramínek mých světlých vlasů, mi zastrčí za ucho a znovu se podívá do mých očí. Chci něco říct, ale ujme se toho sám. ,,Já si tu pusu kurva pamatuju! Pamatuju si ji jako kdyby to bylo teď, jako kdyby se mi vzpomínka na ni, vryla do hlavy. A vim co jsem u toho cejtil." vzteky bouchne do stěny o kterou mě opírá. Nálada se mu zase mění během pár sekund. Jeho klidné, zranitelné já, je najednou pryč a je tu ten protivný David, který mě i tak přitahuje.

Nejistě se na mě kouká. Tentokrát jsem to já, kdo se pokouší spojit naše rty, a doufám, že se David nezachová jako já. Že neuhne.

Pomalu svoje rty přitisknu na ty Davidovy, a rozpohybuji je. Pro moje štěstí, neuhne, a namísto toho vykonává stejné pohyby, jako já.

Znovu cítím ten hřejivý pocit, to příjemné brnění celého těla, to vzrušení, tu bezstarostnost, bezpečí když jsem s ním.

Pevně mě chytá za boky, a já ruce přesouvám výš, přesněji jednu na jeho krk, a druhou do vlasů za které občasně jemně zatahám.

Mačká mě na zeď, stále víc a víc. Jeho ruce bloudí od mého pasu až k zadku, který zmáčkne.

Naše jazyky mezi sebou pořád válčí, dokud mi dlaní nezajede pod tričko. Tohle ne. To už je moc. Nemůžu to nechat zajít tak daleko. Včera jsem se usmířila s Jonášem, nechci být ta co to zničí. Protože to ničím už tím, že se líbám s člověkem, který mě přitahuje podstatně víc, než můj přítel.

,,Počkej, tohle ne." zamumlám do stále probíhajícího polibku. Jemně se odtáhne a chápavě se uchechtne.

,,Chápu." pohladí mě po tváři. Jsem ráda že moje rozhodnutí respektuje. ,,Můžu tu alespoň zůstat s tebou, přes noc? Žádnej sex, pokud si to teda nerozmyslíš," zasměje se. ,,jenom spánek." dokončí větu s úsměvem. Chci protestovat, ale když nad tím tak přemýšlím, nezní to až tak špatně. Ale malý zádrhel tu přeci jenom je. Momentální čas.

,,Je ale hrozně brzo." přitáhnu si ho trochu víc k sobě. Je něco kolem deváté. ,,A navíc, bylo by divný kdybychom se jenom tak vytratili." vyjádřím svoje obavy a David se usměje. ,,Vlastně to musí být trochu divný už teď." doplním.

,,Tak půjdeme zpátky, a večer si k tobě přijdu lehnout." navrhne s úšklebkem na tváři.

,,Dobře." usměju se a natáhnu se k Davidovi pro malý polibek který mi s radostí v očích, opětuje.

,,Běž napřed, ať to nevypadá divně. Já jsem tam za chvilku." kývne hlavou a s polibkem na moje čelo, odchází.
Já si sedám na postel, u čehož mi na tváři pohrává spokojený úšklebek. Cítím se spokojeně, i když zároveň provinile. Asi nemusím vyjadřovat důvod spokojenosti, ale provinile se cítím kvůli celému incidentu, jež se před chvilkou odehrál.