Mlha / Dorian

|43| i want this to be forever

Spali jsme spolu. Zase. To mi potvrzuje oblečení rozházené po celém pokoji. Změna tu ale přece jenom je. Tentokrát to nevidím, jako chybu. Slíbila jsem Davidovi, že tomu dáme šanci. A hodlám to dodržet. Chci tomu dát tu šanci. Je mi s ním dobře.

Prohlížím si ho. Všechna jeho tetování. Je mi jedno že spí a že je to možná neslušný, chci se ho dotýkat, když teď konečně můžu. Bříškem prstu mu jezdím po obrysech tetování, co má na břiše. Sluší mu. Pomalu se prsty přesouvám na jeho hruď, kde má vytetovaného, pravděpodobně, smrtihlava. Nebo to tak alespoň vypadá. Jemně po něm přejíždím, aniž bych nějak vnímala okolní svět. Zničehonic je moje ruka zastavena tou Davidovo. Jemně a něžně mě políbí na její hřbet. Ani jsem si nevšimla, že už nespí.

,,Dobrý ráno," usměje se, přičemž se mi dívá přímo do očí.

,,Dobrý," úsměv mu opětuju. Ruku mi položí zpátky na jeho hruď a nahne se ke mně. Začne mě líbat.

,,Dneska mi neutečeš?" uchechtne se, opírajíc se čelem o to mé. Jemně nad tím zakroutím hlavou. On si prostě nedá pokoj. I když, mám pocit, že bez toho neustálého rýpání by to mezi námi nebylo ono.

,,Nemám v plánu utíkat z vlastní chaty. Ale možná tě vyženu." s nevinným výrazem ve tváři nakloním hlavu do strany. Tentokrát je to on, kdo nad tím druhým pobaveně kroutí hlavou. Odtáhne se a pohladí mě ve vlasech.

,,Platí to, co jsme si včera slíbili?" ujišťuje se. Chápu, v tomhle jsem ho už zklamala.

,,Platí," zakývám hlavou.

Nadšeně se usměje a ještě jednou mě políbí.

,,Kolik je hodin?" zeptám se ho.

,,Půl devátý," odpoví mi, když se podívá ma hodinky.

,,Myslíš, že budou všichni ještě spát?" sleduju ho, jak se dívá do stropu. Otočí se ke mně a hned vím, že to nevěstí nic dobrýho. Na očích mu vidím, že má něco v plánu. Určitě něco ďábelskýho.

Strhne ze mě deku, pod kterou samozřejmě nic nemám. Odhodí ji i ze sebe skočí po mně. Chvíli je jen tak vzepřený nade mnou a dívá se mi do očí. Nakonec mě zase začne líbat, ale tentokrát mnohem intenzivněji. Začínám tušit, kam tohle povede. A nemám v plánu dát tomu jiný spád.

Jsme oba nazí, takže se nezdržujeme žádným svlékáním.

,,Seš nádherná," zašeptá mezi polibky. Rukou mu ze zátylku přejedu na břicho a mířím ještě níž. Toužím po něm. ,,Strašně moc tě chci." vydechne. Rukou pohybuju nahoru a dolu, přičemž bedlivě sleduju Davidův blažený výraz. Začne mě líbat na krku a s polibky se přesouvá na hruď a břicho. Rukama mi hladí boky a stehna, která silně stiskne a začne mi je pomalu roztahovat od sebe. Chci ho.

,,Nino?" ozve se zpoza dveří. Hned na to následuje klepání. Do prdele. Jediné štěstí je, že je pořád zamčeno.
Shazuju ze sebe Davida a snažím se mu naznačit ať jde do koupelny. Jeho výraz se mění z vystrašeného na nechápaví.

,,Co?" šeptá.

,,Padej do koupelny!" šeptám taky a házím na něj jeho oblečení.

,,Nino!" ozve se znovu. Vykulím oči a rukou ho popoháním. On už to nebere vážně. Směje se. Doslova se mi vysmívá do obličeje.

,,Jo, hned!" zakřičím. David mě pobaveně sleduje, přičemž se konečně zapojuje do sbírání, respektive hledání, oblečení po místnosti. Stejně to ale nedělá pořádně. Většinu času se dívá po mně a zkoumá moje tělo. Dělá, jako by mě viděl poprvé.