Život vlka

~ 49 ~

Ráno postarší tmavovlásku vzbudilo jemné zatřepání. Žena zamručela a odmítala otevřít oči. Avšak někdo měl s ní jiné plány. „Chachak, vstávej už. Je čas vyrazit" budil jí chraplavý Gurgův hlas. Chachak si jen povzdechla a přetočila se na druhý bok. Gurg se na ní zamračil. „Chachak, no tak" řekl Gurg už lehce netrpělivě. Vlčice otevřela oči a podívala se na něho. Pak zamručela. I když by se jí ten pohled jindy na mužské svalnaté tělo líbil, teď měla chuť si vypíchnout svoje zdravé oko. „Sám si tady jen v kalhotách. Nemáš mě co popohánět! A obleč se, kdo se na tebe má dívat" sykla, ale vstala a oblékla se. Gurg se na ní ušklíbl. „Ale nedělej. Líbím se ti. Líbím se všem ženám. No...někdy mám dojem, že i některým chlapům" zaznělo od něho a Chachak se málem pozvracela z jeho slov. „Už se těším, až tam dorazíme a uvidíme její šokovanou tvář" pokračoval v mluvení a samolibě se usmál.

„Opravdu jsi tak dutý a myslíš si, že vás budu dobrovolně následovat na smrt mé dcery?" zasmála se najednou když sledovala Gurga, který se oblékal. Ten se na ní jen letmo podíval. „Není to tvá dcera, neříkej jí tak" zamručel naštvaně. „Ale je! Vychovávala jsem ji jako svoji vlastní!" vyjekla a chytla Gurga za ramena. A pak se stalo něco, co ani jeden z nich nečekal.

Chachak si prosebně klekla a upřeně se mu dívala do očí. „Gurgu, Gurgu já tě prosím, nech ji na pokoji! Nezabíjej ji! Proč...proč to vůbec děláš? Ona ani neví, kdo je! Neví o sobě vůbec nic! Nemusíš jí zabíjet pro to, co od ní chceš! Ten trůn, po kterém tak prahneš, ten patří jen tobě! Celý svět zná tvoje jméno!" křičela na něho. Gurg se na ní šokovaně díval. Tohle bylo snad po poprvé za desítky let, co tohle viděl. Mlčel však. A tak se po dlouhé odmlce zase rozmluvila. „Gurg Krvavý, bratr Oskara Bělovlasého Statečného, syn Baltazara Dobyvatele a Niamh Božské lovkyni! Koluje ti v žilách královská vlčí krev! Jsi jediný pozůstalý potomek bývalého krále Baltazara! Ten trůn je jen tvůj! Tak tě prosím na kolenou! Ušetři její život!" křičela, zaplavená vlastními slzami.

Tady už ji Gurg zastavil. „Hezký, ale zbytečný proslov, ženo moje" promluvil jemně a pomalu ji zvedl. „Ale nejsem jediný pozůstalý. Okami, dcera Oskara, který byl králem po otcově smrti, je teď venku, živá a běhá si na svobodě. Ona je hrozbou pro můj trůn!" vysvětloval jí a Chachak najednou její slzy opustily a narůstal v ní hněv. „A proto jí musím zabít, víš? Abych to byl já, kdo na ten trůn usedne! Podívej se na mě! Syn královské krve! Pche! Vypadám spíš jako nějaký chudák! Pomalu tu žeru kořínky jako chudák, abych nepomřel hladem, protože ta člověčina všechnu zvěř vylovila a na nás nic nezbylo! Žiju jako chudák! Kdesi uprostřed ničeho, aby nás nenašli a nezabili nás lovci! A jako chudák rozhodně neumřu!" začal křičet.

Chachak mu to s radostí oplácela. „Ano, chudák! To přesně jsi! Chudák! Zabít mladé nevinné děvče, jen kvůli tomu, aby ti nesebrala židli, kvůli které se tak vztekáš a dupáš jako malé zablešené štěně! Že ti není hanba! Měl by ses stydět! Takhle, že se chová urozený král?! Tak se chová leda tak Gurg Chudák! Gurg Bratrovrah! Ubožák, který se bojí malé holky! Všichni vlci se ti jen vysmívají! Nikdy nebudou poslouchat takového chudáka jako jsi ty! I kdybys ten trůn dostal, moc dlouho by sis na něm neposeděl, to ti říkám! Jsem totiž prorok! To, co jsem ti řekla před lety nikdy nezmění! Umřeš a všichni budou radostně tančit na tvém hrobě! Budou se pět radostné ódy na tvou smrt a vlci budou oslavovat týdny, měsíce!" začala křičet a mlátit ho pěstmi do mohutné hrudi. Gurg protočil očima a naštvaně ji hodil na postel. Byla by se z ní rychle zvedla, ale něco v jeho pohledu jí říkalo, aby zůstala na místě.

Naštvaně se k ní přiblížil. „Teď mě dobře poslouchej, Chachak" zavrčel potichu a surově ji chytil za ruce tak silně, až ji vyhrkly slzy. Jeho krvavě rudé oči se jí propalovaly snad až do duše. „Neušel jsem takový kus cesty pro nic. Nezabil jsem mého otce, matku, bratra a tvého otce jen pro to, abych se zase spokojoval s ničím!" sykl. „To vše jenom proto, že jsem nebyl prvorozený! Ten trůn měl být můj! Můj bratr, který o něho nestál, mi ho slíbil! Ale pak se mu ta moc zalíbila a on začal myslet na všelijaké dohody a mír!" začal křičet. „Byl to slaboch! Byl to lhář a podvodník! Jen si představ, kdybych byl králem já! To vlci by tomu tady vládli, né nějaká člověčina! Místo toho, aby si budoval své území, uzavíral smlouvy, které stejně všichni porušovali! Lidé...upíři...Nikdy nás nebrali vážně! A pak ještě tomu všemu dal třešničku tím, že zplodil parchanta kříženecké krve s upírem! Takový výsměch!" jeho křik byl mohutný a byl slyšet až ven. „Ale to bude minulostí! Jakmile usednu na trůn, vlci mě budou muset poslouchat...Utvoříme armádu a co bylo naše získáme zpět! Získáme naše území! Zastrašíme upíry takovým způsobem, že se ještě rádi vrátí do těch jejich vlhkých jeskyní, a vyvraždíme každého sprostého člověka v této zemi!" s posledním slovem jeho křik ustal a s bolavým krkem si uvědomil, že nejspíš Chachak zlomil kosti, podle toho, jak usilovně brečela a křičela bolestí.

Zhluboka se nadechl, odkašlal si a odstoupil od Chachak. „Chachak je mi líto, ale jedna zbytečná vlčice mi nebude stát v mé cestě. Nebude ničit můj sen povznést vlčí rasu. I když je to tvoje takříkajíc dcera, je mi líto, ale musí to tak být. Musí to tak být, protože je stejně slabá jako její otec a upírská matka. Je to nečistý kříženec, který nemůže usednout na vlčí trůn. To prostě nedovolím" a s tím odešel pryč z chatky a nechal tam Chachak úplně samotnou. Jako na znamení se rozplakala, přímo křičela žalem, a mnula si bolavá místa.

Připadala si tak bezmocná. Nevěděla, co měla dělat. Nemohla nechat její holčičku takhle umřít. Kvůli snu jednoho chudáka, co si honil pošramocené ego. Že prý povznést vlčí říši...Hovno, akorát nás dostane na samotné vlčí dno a celá rasa vymře. Musela něco vymyslet, prostě musela.

Najednou do chatky vstoupil kdo jiný, než Gurg. Zavřel za sebou dveře, u kterých stál a díval se na zbídačenou vlčici. „Už musíme opravdu vyrazit. Vstavej. Ostatní už na nás čekají" řekl do ticha, které sem tam přerušoval její pláč.

„Nasrat, nikam nejdu" řekla plačtivě a popotáhla. „Nebudu se dívat na smrt mojí holčičky. Nejsem barbar jako TY" to poslední slovo řekla tak jedovatě, jak jen mohla a nenávistně se na něho podívala. „To je pořád jenom jak mě miluješ, jak ke mně chováš city a takové sračky, ale nikdy ses o mě ve skutečnosti nezajímal. Nikdy ses o nikoho nezajímal ty sebestředný sobče! Nikam nejdu!" sykla.

Gurg se zamračil. „Bohužel pro tvou informaci, vlci si nevybírají, do koho se vtisknou, prostě se to stane. A bohužel pro tebe se mě to stalo u tebe. Tak zvedni prdel a naklusej sem ke mně, Chachak. Ztrácím svou trpělivost" zavrčel nevrle. Zavrtěla hlavou. Což se jí stalo osudným. Gurg už se neudržel, a i když nechtíc, drápama jí zasáhl to slepého oka a opět jí poškrábal tvář. Až při jejím bolestném výkřiku si uvědomil, co že to vlastně udělal. Lehce v šoku se podíval na svou zakrvácenou ruku a na vlčici, která se s bolestným křikem chytla za tvář.

„To je naposled co to řeknu. Vstaň a připrav se. Už musíme jít. Půjdeš i kdybych tě měl osobně táhnout za vlasy za sebou jako pytel brambor" řekl do ticha. Chachak jen vzlykla. „Lituju toho, že jsme se do sebe vtiskli. Kéž bys tehdy umřel, když tě měl ten lovec na mušce. Kéž bych tě tehdy nezachránila. Kéž bys tam umřel a byl ožírán lesní zvěří" uslyšel z jejích rtů nenávistný šepot a nevěděl proč, ale dotklo se ho to. Zabolelo ho to u srdce, protože věděl, že to z celého svého srdce myslí vážně. A to ho bolelo, protože i když si to nechtěl přiznat, on ji zase z celého srdce miloval. Tak jak ona ho nenáviděla, tak on jí miloval. Ale věděl, že už jí nikdy nebude mít, tak jako ji měl tehdy před desítkami let, když byli ještě mladí. Tak rád vzpomínal na ty doby. Na doby, kdy byli mladí a svět byl ještě relativně v pořádku. Kdy měli své místo, kdy měli co jíst, kdy byli šťastní i s tím málem co měli, hlavně že měli jeden druhého. Kdy vlků bylo po světě spousta. Ale vše se změnilo. A hlavně oni dva se změnili. Už to nebyli zamilovaný puberťáci. Krásná mladá dívka s její zamilovaností k němu a rošťácký kluk, který se bouřil svým rodičům. Už to byla jen zhrzená, zjizvená a napůl oslepená žena s nenávistí v srdci a krutý muž, který se všeho vzdal pro svůj sen.

Tak, dneska pro vás mám kapitolu kolem 1 500 slov. Zdá se mi nějaká krátká, ale snad se vám líbila. Budu ráda za hvězdičky a komentáře. 

Omlouvám se za chyby, pokud nějaké najdete, nebojte mi napsat. Nejsem dobrý češtin a k tomu su z Moravy, takže mám občas problém psát nějak spisovně, aby mě tu lidi nenadávali do nějakých moravských buranů. A taky se omlouvám, že jsem tak sprostá. Ale hej, k těm postavám mi prostě sprostá mluva sedí.

Konečně jsem dostala nápad ohledně příběhu a tak už mám pár předepsaných kapitol, takže na další se můžete těšit zase  příští víkend.

Když už je ta korunka, tak ať se zabavíte například s mým shitovským psaním.

Mám vás ráda lidi!

Vaše Maus