Život vlka

~21~

Pomalu kráčela krajinou a snažila se vnímat vše jiné, než její nervozitu, která jí drápy zarývala do žaludku. Na sucho polkla a odvrátila pohled do mrtvého lesa.

Proč jsem tak nervózní? Protože jsem je neviděla několik let? Protože se vracím do tábora, ze kterého mě vyhnal? Protože znovu uvidím jeho?

Připadala si, jako by dobrovolně kráčela do objetí Smrti. Jako by k ní Smrt natahovala náruč a ona jí vřele objala. Cítila, jak se v ní její zvíře probouzí, jak se bouří a odmítá byť jen o milimetr překročit práh tábora.

Okami se zhluboka nadechla a pohledem vyhledala zvědavě nakukující vlky, jak si mezi sebou něco šeptají a horlivě na ní ukazují.

Je to ona? Vypadá to tak... Koho to nesou? Je odporný! Je to vlkodlak! Zabije nás! Řítíme se do záhuby!

V Okamině hlavě zaznělo hned několik hlasů, které se překřikovali, hádali se a pomlouvali její osobu a nevědomého vlkodlaka.

Okami zlatavým pohledem však nenávistně probodla jen jednu osobu.

Tyčil se tam, jako by snad byl král celého světa. Z jeho tváře nedokázala vyčíst žádnou emoci. Tvářil se tak nějak všelijak. Na tvář měl sice menší úsměv, ale ona věděla, že to je jen přetvářka pro jeho smečku. Nemohli totiž zjistit, jaký je to ve skutečnosti podlý hajzl, který udělá vše, aby si dosáhl svého.

Teď, když si to Okami tak uvědomila, postrádala tu hodně obličejů. Když odcházela z tohoto tábora, bylo tu snad kolem dvaceti vlků. Teď jich vidí sotva deset.

„Koho to sem vedete...Chachak?" vydechl tiše a nepatrně se na stařešinu usmál.

Chachak ho však jen probodla pohledem a bojovala s nutkáním vrazit mu jednu do zubů. Jak moc ráda by to udělala, ale věděla, co by ji čekal za trest, kdyby pustila uzdu svým emocím.

„Vedeme sem naši dávno ztracenou vlčici, cožpak to nevidíš, alfo?" to slovo řekla tak opovržlivě, odkapával z něho jed a zdálo se, jako by to bylo sprosté slovo.

Gurg se na ni jen mile usmál a udělal k nim krok. „Myslel jsem, copak to vedete za mladíka..." řekl a očima vyhledal zvláštně vypadajícího člověka. Ihned mu došlo, co to je.

„Proč sem vedete tuhle existenci? V mém táboře to nemá co dělat" řekl lhostejně a tím nakrknul mladičkou Okami, která se zhluboka nadechla a vydechla.

Já bych mu klidně do zubů dala, ale Luko je mou prioritou. Jeho zdraví je přednější...

„Vedeme ho sem proto, že potřebuje naši pomoc. A teď, s dovolením..." řekla chladně Chachak, odstrčila ho a vedla skupinku do své chatky.

„Položte ho tam" řekla vysíleným hlasem a pokynula rukou na zem pokrytou kožešinami. Chlapi jen přikývli a opatrně Luka položili na teplé kožešiny.

„Víš, co dělat?" šeptla jí Okami do ucha a prosebně se na ní podívala.

„Dám mu lék proti horečce, to je vše, čím můžu pomoci, Okami" řekla trochu příkře a začala míchat všelijaké bylinky a houby a něco, co Okami nemohla identifikovat.

Chvíli tam jen v tichosti seděla a hladila Luka nevědomky po ruce. To ticho se jí ale zarývalo až do morku kostí a napjatá atmosféra kolem se dala krájet. Musela to ticho nějak ukončit.

„Chachak, co se stalo s... se smečkou? Pamatuji si, že nás tu bývalo víc..." vydechla a opatrně se koukla na Chachak, která míchala lék.

Chvíli bylo ticho, než se Chachak odhodlala mluvit.

„Většina padla v boji mezi Jižany a Seveřeny, zbytek umřel na virus... A stejně tak umře i ten tvůj vlkodlak, Okami. Jak už tě jednou kousne, máš podepsanej rozsudek smrti" řekla chladně, až se Okami otřásla.

„Luko ale není pokousaný... Je to jen škrábanec... Je tu možnost, že ho uzdravíš, ne?" vydechla smutně a trochu sebou polekaně cukla, když Luko zavrčel. Bylo to však nevědomky, vrčel ze spaní.

„Okami... Ty moc dobře víš, že žádný takový lék neexistuje... A stačí i blbý škrábanec... Nemá to cenu. Zbav se ho, dokud můžeš!" řekla mírně naštvaným hlasem, ale i tak ho začala léčit.

„Musí něco existovat, vždy je tu řešení! Upíři si taky našli řešení!" zamračila se Okami nad vzpomínkou, kdy byli přesně v takové hle situaci ony krve žíznivé monstra.

Chachak se zarazila, měla pravdu.

„I kdyby... Nevíme, jak to udělali" řekla už klidně.

„Tak se jich zeptáme!" vyjekla horlivě Okami.

Chachak se na ní podívala jako na největšího blázna.

„Ty asi nevíš, jaký s nimi máme vztah, že ty hloupá? Zabili by tě jen překročíš práh jejich území... S nimi se nedá rozumně mluvit" odsekla Chachak.

„I tak tam půjdu... Pro dobro vlčího světa... Musí nám pomoct" řekla tvrdohlavě Okami.

„Sama? Neblázni... Lehni si tady...Ráno je moudřejší večera..." řekla Chachak a stáhla ji na zem. Okami zabručela, ale lehla si.

Chvíli tam jen tak byly v tichosti. Ani jedna nechtěla promluvit.

Okami zavřela oči. Nejradši bych už se nikdy neprobudila...