Život vlka

~ 51 ~

Bělovlasá dívka s chlapcem kousek od ní poklidně stále spali, když se k nim plížila mohutná postava toužící po pomstě. Lobo se potichu pro sebe sám, jak jednoduše je teď zabije.

Proč bych měl čekat na otce s jeho plánem? Je to zdlouhavý. Navíc...ta příležitost! Ta krásná příležitost jí podříznout hrdlo a stáhnout jí jako králíka z kůže! A jako třešničku na dortu stáhnu z kůže i Kurta. Stáhnu ho zaživa a budu poslouchat jeho bolestné vytí. To krásné bolestné vytí a prosení o pomoc! Bude to pro mě jako nádherná píseň! A Luko! Ten odporný vlkodlak! Jen udělám světu laskavost, když ho sprovodím ze světa! A není tu nikdo, kdo by mi v tom zabránil! Ani otec, ani ten odporný čaroděj, nikdo!

Mezitím, co si mluvil pro sebe, se pomalu přibližoval k spící trojici a přemýšlel koho z nich zabije jako první, ale nemusel přemýšlet dlouho, protože to stejně vyhrála ona. Dívka, kterou nenáviděl nejvíce ze všech. Potichu se usmál nad představou, jak jeho drápy projdou jejím hrdlem a co nejtišeji došel až k ní.

Naposledy se podíval na její poklidnou spící tvář a na její zjizvený krk, který se chystal zasáhnout, a napřáhl ruku s velkými drápy. Už už se rozmáchl, když z ničeho nic uslyšel mohutný štěkot, kterého se lekl.

Vystrašeně se podíval na zdroj, odkud štěkot vycházel, na rozbouřeného vlkodlaka, který se jako kouzlem dostal se svých stříbrných okovů. Lobo se na něho šokovaně díval, jelikož nechápal, jak se z tama sakra mohl dostal, ale neprohlížel si ho moc dlouho díky tomu, že se na něho řítil jako hurikán. Tak tak se vyhnul jeho dlouhé paži s velkými ostrými drápy a proklínal se za to, jak svůj plán lehce nedomyslel.

Okami a Kurt s sebou okamžitě trhli, jakmile uslyšeli štěkot a zmateně se dívali kolem sebe. Ihned však pochopili, o co se jedná. Ale nevěděli, čemu měli věnovat pozornost dřív. Jestli Lobovi, který se je očividně chystal zabít, nebo nakaženému vlkodlakovi, který se kolem sebe oháněl drápama jako zběsilý.

Kurt se okamžitě dostal před Okami jako lidský štít a jen tiše sledoval co se stane dál. Nechápal totiž stejně jako Lobo, jak že se to vlastně z těch řetězů dostal, jelikož to bylo kouzlo nejmocnějšího čaroděje, kterého potkal. Nemohl se z tama prostě jen tak dostat. Ale co ho udivilo ještě více bylo to, že vypadal jako by se je snažil chránit, jelikož právě teď stál klidně před nimi a zhluboka oddechoval.

Lobo vrčel na vlkodlaka a přemýšlel, co udělat dál. Ale bohužel pro něho tu nebylo místo na vymýšlení plánů, a tak se dal prostě do improvizace. Mohutně na hlas zavyl pro pomoc a snažil se co nejdéle se od Luka držet od těla, dokud nepřiběhnou jeho posily. Naštěstí, jeho nejvěrnější zůstali blízko, a tak netrvalo dlouho, a na Luka se sesypali tři vlci, kteří právě doběhli. Další dva se vrhli na Okami s Kurte a Lobo jen radostně sledoval jejich boj.

„Hlavně nezabijte tu bělovlasou svini! To udělám já sám!" vykřikl s radostí v hlase a běžel za Okami, avšak...něco ho zastavilo. Zastavila ho bolest v jeho břiše. Byla neskutečná. Co..co to je?...

Pomalu, s krví v jeho puse, se podíval dolů, kde z jeho břicha vedla dlouhá vlkodlačí paže. Lobo byl následně odhozen na nedaleký strom, po kterém sjel a tvrdě s bolestním zakašláním dopadl na zem. Co...jak se to stalo?

S mžitkami před očima se podíval na to, jak Luko s lehkostí odrážel útoky tří vlků a ještě u toho stíhal chránit jak Okami, tak Kurta. Nejdřív odhodil jednoho vlka, pak druhého a následně třetího. Tomu dalšímu vzal čelisti do rukou a škubl tak silně, že v jeho ruce zůstala vlkova spodní čelist, kterou odhodil kousek od raněného vlka, kterému následně vytrhl srdce z těla a rozdrtil ho. Při tomto činu na něho skočil jeden z vlků a zakousl se mu do krku, ale Luka jako by to vůbec nebolelo, rychle vzal vlka za krk, a i s kusem jeho krku ho odhodil daleko od sebe na strom, na jehož větve se vlk nabodl a zůstal tam viset. Mezitím si Kurt podal dalšího z nich a Luko tak mohl v klidu dorazit posledního z přivolané pomoci.