Život vlka

~42~

„Sakra práce!" zakňoural Lobo. „Kdyby aspoň kurva už pátý den v kuse nepršelo!" zakřičel a ukázal prostředníček k nebi. „Tak by to bylo kurva úžasné!" vykřičel se. „Je podzim, blbče. Co čekáš?!" nevydržela to už Yeyda a křikla na něho. „Nevím sakra! Třeba padající listí, zdechlé kytky! Ale ne tohle!" rozpřáhl se a nechal do sebe narážet kapky deště.

„Máčko... Neboj. Za chvíli se dostaneme do té vesnice, ve které alchymista žije" řekla Okami klidně. Za celou cestu už si na jeho kecy zvykla. „No to bych ti radil!" zavrčel nepříjemně. Okami na něho zavrčela.

„Už jsem pěkně unavenej, celej bolavej a taky pěkně hladovej! Taky nám mohla dát ta pijavice více jídla!" zabručel mezitím co prohledával batoh. „Třeba počítal s tím, že jsi schopnej vlk a něco si sám ulovíš! Bože..." zakoulela očima Yeyda a začala se bavit s Kurtem. Lobo jen zavrčel nepěknou poznámku.

Okami se mezitím objevila vedle Gwydna. „Tak co? Jak se ti s náma cestuje, hm?" zasmála se bělovláska a podívala se do Gwydnovi pobledlé tváře. K odpovědi jen zamručel a pohled stočil na krajinu. Okami se zamračila, ale nic neříkala. Mlčela stejně jako on po celých pět dnů. Po celých pět dnů neřekl kloudnou větu.

„Já-" ozvalo se najednou od něho, ale pak se zasekl a vypadal, že už nechce pokračovat. „Ty co?" pousmála se na něho Okami a snažila se z něho něco dostat. Gwydn se nejistě zavrtěl. „Já, omlouvám se, že mlčím. Ale...když já...nejsem na vás vlky zvyklý" zachmuřil se. „Hm. Ale jedna z tvých podstat je právě vlk. Když nevycházíš s náma, tak nevycházíš ani s vlkem uvnitř tebe" napověděla mu.

Gwydn přikývl. „Vím, John mi to říká pořád. Ale když já to nedokážu. Nedokážu důvěřovat vlkovi" řekl a pohledem propaloval Loba. Okami si jeho pohledu všimla. „Ne všichni jsou jako on. Většina z nás je jen ochranářská. Může se ti zdát, že jsme zlí, ale jen se chráníme. Zbylo nás tak málo" povzdechla si smutně Okami. „A teď k tomu všemu...Vymíráme" chtělo se jí plakat, když si ten fakt uvědomila. „Lidi nás zabíjejí jednoho po druhém s nezájmem, jestli jsou to muži, ženy či děti. Jsi vlk, tak jsi automaticky špatný. Nikdy jsme nezabíjeli lidi pro radost či pro jídlo. Ne. Zabíjeli jsme jen zvířata a v sebeobraně. Kdyby na někdo mířil na lidské dítě, taky by si ho ochránili" řekla zamračeně.

„Och..." vydal ze sebe Gwydn jen.

„Ale jak vidím. Každý nás má za krvelačné bestie, že?" pronesla hořce při pohledu na rudnoucí Gwydnovu tvář a poodešla víc dopředu za Kurtem a Yeydou. Gwydn s povzdechem zvedl pohled a zadíval se na bělostné vlasy. Že by vlci přeci jen nebyli až tak...zlí? Provinile sklopil pohled k zemi a díval se na své zablácené boty. Jsem to ale idiot.

„Okami! Počkej!" zařval na ní a popošel k ní, ale Okami ho ignorovala a pohledem skenovala chalupy sedláků a vzpomínala, kde bydlí ten praštěnej alchymista.

„Okami, omlouvám se. Já to tak nemyslel! Já jen...nejsem na vás zvyklej! Ale to, že jste bestie si vás rozhodně nemyslím! Poslouchej mě, když se ti tu omlouvám hergot!" křičel na její vzdalující se záda. Ona ho však nevnímala. Vnímala jen okolní pachy vesničanů a snažila se najít ten pach, který obsahoval skořici, kořen kozlíku lékařského a rum. Většinou neměli lidé moc peněz, a tak ho upláceli rumem. A jako každý správný ožrala, neodmítl nikdy.

Když už si myslela, že už tu snad ani nebydlí, zaslechla jeho hlas, který byl protkaný rumem. „Já nejsem žádná charita! Taky potřebuju žrát! Buď dej prachy nebo vypadni, kryso bídná houmlesácká!" zakřičel vysoký hnědovlasý muž na otrhanou ženu. „Och prosím Vás čaroději! Já klečím před vámi úctou! Já o střechu nad hlavou prosím vás! Přístřešek! Bohatě postačí malá chatka, och pane mocný čaroději!" zaprosila žebračka. „Nemůžeš mi dát nic krom vděku. Nejsem všemohoucí Pán, abych tady dělal věci zadarmo!" zamračil se na ní a práskl před ní dveřma od své chaty.

„Jste má jediná naděje! Muž mi umřel v boji! Dítko umřelo na nemoc! Och já Vás snažně prosím!" křičela dále, ruce sepjaté, slzy jako dva vodopády.

„Chudina jedna" zakňučela posmutněle Yeyda. „Tak krutý k té ženě...Myslíš, že nám by pomohl?" otočila se na Okami. Ta se však jen s úšklebkem dívala na dveře jeho chaty. „Och neboj, ten nám pomůže" odpověděla jí na otázku tajemně. Je pořád stejný, kulich jeden...

„Tak jo. Gwydne, běž dozadu a tvař se lidsky. Nesnáší upíry, zabili mu dítě. Sice nebylo jeho, ale dostal ho do svěření" prohodila na půl pusy a vykročila k čarodějovu domu. „Cože?! To my říkáš až teď?!" zděsil se Gwydn. „Neboj, není Grimm. Nepozná, že jsi upír. Hlavně se chovej přirozeně a moc nemluv, aby neviděl tvé špičáky. Při nejhorším mu řekneme TU pravdu" významně se na Gwydna podívala a on pochopil. „Dobře. Lobo, taky se radši drž v zákrytu. Tvého otce, jako všichni ostatní vlci, nenávidí. A určitě se tě pokusí zabít" řekla ještě zamyšleně, než zaklepala na dřevěné dveře jeho domu.

„Sakra ty jedna vtěrná babko! Říkal jsem ti, že!-" začal křičet alchymista, na což se zarazil hned, jak zjistil , kdo za dveřmi doopravdy stojí. „Okami!" zajásal a byl by ji i objal, nebýt její společnosti. „Nejsi mrtvá! Ještě že tak! Díky Pánu Bohu!" začal křičet radostí, ale pak ho to trklo, čapl jí za ruku a hned ji schoval k sobě do chaty.

„Ti řeknu! Máš teda odvahu se tady ukazovat! Ve městě už byli ti, co tě hledají a-" byl by alchymista pokračoval v mluvení, kdyby ho nechápavá bělovláska nepřerušila. „Ti, co mě hledají? Kdo mě jako hledá?! A proč?" vyjekla. „Posaď se...A vy pojďte dovnitř! Táhne sem!" zakřičel na skupinku venku a začal připravovat čaj.

„Ve vesnici se proslýchá, že tu skupinku najal nějaký alfa, beztak Gurg! Odměna za tvou hlavu je vysoká. Byli tu asi tak před dvěma dny. Měli jsme štěstí Okami. Jednu vesnici nedaleko vypálili do základu. Byli si totiž jisti, že tam jsi. Mýlili se však. Hledali tě i u Reeda! Sice nevím, co by si tam dělala, ale pěkně jim dal na frak! Hehehe...To bych si přál vidět!" zasmál se a mezitím co vyprávěl každému dal hrnek čaje. Ovšem...nebyl obyčejný. Byl nějaký speciální a smrděl jako týden stará zdechlina. Takže se všem zvedli žaludky. Tedy, až na Okami. Ta na jeho vaření byla zvyklá, a tak se s vděkem napila.

„A co pak ty tu vlastně děláš? Určitě tu nejsi jen pro to, abys navštívila starého známého!" zachraptěl se smíchem. Ale smích ho přešel, když viděl její pochmurný obličej. Opatrně si k ní přisedl a dal jí něžně ruku na rameno. „Hej, Chlupáčku, co je?" zeptal se tiše. Okami, jako by se najednou probrala, zatřásla hlavou a podívala se na něho.

„Och... to nic, jen jsem přemýšlela. Proč tu jsem? Tome, potřebuji pár věcí a jen ty jediný mi je můžeš dát, za prachy, samozřejmě. Nejsi charita" usmála se Okami a ze své brašny vytáhla docela velký pytlík zlaťáků. Tom se na ní zamračil. „Pro tebe bych to udělal i zadarmo, ale doby jsou zlé a daně moc velké. Co bys potřebovala?" zeptal se mezitím co schovával pytlík do truhličky schované v trámech střechy.