Život vlka

~38~

„To ti to ale trvalo...už jsem myslel, že tu zešedivím" protočil alfa očima na přicházejícího mohutného muže. „Sklapni, ty jeden vyděračskej pse. Jsem tady, tak mluv!" zamručel dřevorubec, pevněji sevřel sekeru a zamračil se. Gurg dělal, že tu poznámku neslyšel a přešel rovnou k věci.

„Dívka, kterou chci, abys zabil, se jmenuje Okami..." dokonale a do detailů dívku popsal. Nezapomněl na nic. „A poslední...Je dcerou Oskara Bělovlasého Statečného a Raven Reedové" pousmál se Gurg na vyděšeného dřevorubce.

„To mám jako sakra zabít princeznu nejmocnějších rodů? Děláš si ze mě srandu?!" vypěnil dřevorubec a otočil se k němu zády. „Tak na tenhle kšeft ti zvysoka kašlu! Jestli to udělám, půjdou po mě jak vlci, tak upíři!" vyprskl nakvašeně. „Navíc...Vím, kdo jsi, Gurgu Krvavý! Nemáš ani jednu stříbrnou! Jseš na mizině s nemocnou smečkou za prdelí!" vykřikl.

Gurg zavrčel a skočil mu po krku. Dřevorubec vyděšeně skončil na zemi s obličejem zabořeným v hlíně. Gurg se naklonil k jemu uchu. „Nezabil jsem její rodiče jen tak pro nic za nic, aby se pak mohla prohlašovat za nejmocnější vlčici, je ti to jasné, ty dutohlavče?" zavrčel.

„A-ale! Ty si je nezabil! To Celestius!" vydal ze sebe dřevorubec. Gurg se uchechtl. „A kdo myslíš, že mu to řekl? Musel jsem se bratra nějak zbavit" zazubil se. Pak z dřevorubce slezl a surově ho postavil na nohy.

„Virus pozabíjí všechny povstalce, já se zbavím následovníků a vlčí „trůn" zbyde jen mě. Takže když jí zabiješ, slibuju, že tvé vesnici se nic nestane..." zazubil se Gurg a v jeho očích se zajiskřilo. „Tak?!"

„J-jo...Beru to" vydechl dřevorubec poraženě.

Gurg se usmál, pustil ho a oprášil ze sebe prach. „Jsi moudrý muž, jak vidím. Jsem rád, že jsme se domluvili. Nyní je ta děvečka u Johna Reeda... Takže máš co dělat...jak že se to jmenuješ?"

„To tě zajímat nemusí, Gurgu Krvavý" odpověděl zlostně dřevorubec a pevněji sevřel svou sekeru, kterou zvedl ze země. „A teď padej, než si to rozmyslím" řekl chladně a sledoval Gurgovu přeměnu. Gurg se na něho chvíli zadíval, než zmizel bůh ví kam.

Dřevorubec si povzdechl a podíval se na svou jizvu na ruce. „Je mi to líto Oskare...ale pro dobro mé vesnice...to musím udělat" vydechl. „Smečka položila život za její záchranu...a poslední člen bude její zkázou"

Chtělo se mu brečet, chtělo se mu řvát. Avšak...Nalhával si, že je to pro dobrou věc. Říkal si, že je to pro dobro vesnice. A věřil, že Gurg Krvavý dokáže držet slovo.