Život vlka

~5~

„Tak, vlčata!" zařval Lang, aby uklidnil dovádějící vlčata.

Na obhlídce nenašel nic neobvyklého a necítil žádný lidský pach, takže se vrátil s pocitem, že je vše v pořádku zpátky k vlčatům.

„Dneska tu uvítáme naší novou vlčici, Okami! Jelikož je to vše pro ni nové a má se co učit, vy si budete opakovat proměňování ve vlky! A ty, Okami. Pojď za mnou" přikázal jí.

Dívenka se ošila a ostýchavě k němu vykročila.

Lang si všiml jejího strachu a vřele se na ní usmál.

„Nemusíš se mě bát, Okami" řekl Lang.

„Jsme jedna smečka. Jsme v podstatě rodina, víš? Musíme se navzájem chránit. Proto tě však musím naučit, jak se vůbec proměnit a bránit se, Okami" vysvětlil jí.

Dívenka tiše přikývla. Lang se tedy jen usmál a sedl si. Byla totiž maličká a on měl přes dva metry. Okami zůstala jen otupěle stát a zírat do jeho zelených očí.

„Víš, Okami. Proměna ve vlka se může zdát jako ta nejtěžší věc. Opak je ale pravdou. Je to až primitivně jednoduché. Stačí jen představit si to a chtít. To je vše, co ti můžu poradit" usmál se.

Okami se však zarazila. Jednoduché? Je sice pravda, že jsem se o tomhle všem dověděla teprve nedávno, ale nepřipadá mi to tak jednoduché, jak mi tenhle obr popisuje...

„Jak si to mám představit?" zeptala se nechápavě dívenka a sedla s i k němu blíž.

Lang se zamyslel. „No, mě pomohlo tohle... Představ si, jak se tvé tlapky noří do země. Jak své drápy zatínáš do hlíny. Jak ti vítr čechrá tvou bělostnou srst, když běžíš lesem. Jak se vyhýbáš všem překážkám, jak cítíš každičký sval. Jak stříháš ouškama, jak vrtíš ocasem. Tvé vytí na obrovský úplněk..." mluvil pomalu Lang, zatím co měla dívenka zavřené oči a vše si představovala. Pak tiše přikývla, když Lang přestal mluvit.

„A teď jen chtěj. Chtěj se přeměnit na toho krásného vlka" zašeptal.

Dívenka jen tiše seděla a usilovně si přála proměnit se. Avšak nic se nestalo a dívenka se cítila zoufalá. Smutně otevřela oči a podívala se na dvoumetrového obra před sebou.

„Nic si z toho nedělej, Okami. Nikomu se to na poprvé nepovede" řekl upřímně Lang.

Okami už chtěla něco povědět, ale zarazila se, Ve vzduchu ucítila jakýsi zvláštní pach. Rozhlédla se kolem sebe a v lese si všimla něčeho...třpytivého.

„Langu? Co je zač ta...divná věcička? A kdo je ten člověk v lese? Proč nás pozoruje?" zeptala se nechápavě Okami a zahleděla se do těch zelených očí, které náhle vypadali vyděšeně.

„Lovec?!" zhrozil se a prudce si stoupl. Pohlédl směrem k lesu a skutečně. Stál tam s nataženým lukem asi čtyřicetiletý muž. Jakmile si všiml, že byl odhalen, vystřelil.

Lang si toho však nevšiml. Byl natolik zabraný do onoho lovce a nevšiml si, že jeho šíp míří na nic netušícího Kurta. Okami si toho však všimla.

„Kurte!" vyjekla, ihned vstala a jedním skokem zatarasila jeho tělo svým. Šíp mířící na Kurtovu hlavu si našel jiný cíl. A to záda mladičké Okami. Bolestně vyjekla. Všechno se zdála být jako vteřina.

Lang se zděšeně koukl na bělovlásku a svého vyděšeného nechápajícího syna. Pak ale zlostně vyštěkl a zavyl.

Madow! Braone! Ihned za mnou!