Život vlka

~ 53 ~

S velkou bolestí hlavy a suchu v krku se Okami začala procitat. Co...co se stalo? Kde to jsem? Proč je tu taková tma a proč mě sakra tak nehorázně bolí hlava? Chtěla se bolestí chytnout za hlavu, ale něco jí v tom bránilo. „Huh?" vydechla unaveně a snažila se otevřít její ztěžklé oči.

„Ah, vidím, že už jsi konečně vzhůru. Byla jsi mimo tři dny...Už jsem myslel, že se snad ani neprobudíš..." ozvalo se najednou v místnosti a Okami by byla nadskočila, kdyby ji v tom něco nebránilo.

Když mohla konečně otevřít své oči, šokovaně se podívala na místnost, ve které je a na okovy, které ji tu drží.

„Co to kruci je?! Kde to jsem?! A kde jsou moji přátelé?! Reede! Sakra měli jsme dohodu! Ty sprostý lháři!" začala hned na něco křičet a lomcovat s řetězy, jako by ji to snad mělo osvobodit. John protočil oči a lehce znechuceně se na ní podíval. „Vlci, ubohá tupá stvoření, která umí jen nadávat. Myslel jsem, že ty jsi lepší, Okami" vysvětlil své znechucení a přišel k ní blíž. Okami chtěla ráda uhnout zpátky, ale zeď, ke které byla připoutaná, jí to nedovolila.

„Nejdřív, než na mě vysypeš tunu svých barbarských slov a nadávek, nech si trochu osvětlit situaci, prosím, neteřinko moje" usmál se na ní a jeho srdce poskočilo radostí, když viděl to zmatení v jejích očí. „Jak koukám...budu ti všechno muset osvětlit. Ach ti moje chudinko nevědomá. Na to, že jsi byla v Gurgově smečce, vůbec nic nevíš" usmál se na ní lehce a skrčil se k ní.

„Teď ti dám na výběr. Buď budeš hodná holka a já tě pustím, abys mohla vidět, že jsou tví přátelé v pořádku a necháš mě vysvětlit ti, co se děje. Anebo budeš zlá hloupá holka, která shnije tady v této kobce a přijde na zmar to tvé postavení. Tak...co ty na to? Budeš moje chytrá neteř, nebo budeš hloupá vlčice, která přijde o všechno jen kvůli své tvrdohlavosti?" řekl a s pevným pohledem se podíval do jejích zlatých očí, které zdědila po matce. Vždy ho bodalo u srdce, když se na ní podíval. Tolik v ní viděl jeho sestru. Ale chovaní...to má celé po otci a to ho odrazovalo. Nenáviděl ho. Z celého srdce toho vlka nenáviděl. Kvůli němu, a kvůli blbosti jeho sestry, jsou teď oba dva mrtví.

Okami nic z toho nechtěla. Nechtěla tu zůstat, ale také nehodlala poslouchat slova nějakého slizkého upírského lháře. „Vybírám si třetí možnost, a to že půjdu i s mými příteli a lékem domů!" sykla a John si povzdechl. Úplně jako otec....

„Pochop Okami, žádná třetí možnost není. Byla jsi až moc dlouho v ústraní. Ale nyní se tomu nemůžeš schovávat a musíš přijmout zodpovědnost a navrátit svět tak, jak byl. Svět, kde jsme vládli my a né nějací prachsprostí ubozí lidé" řekl znechuceně. „Okami, potřebuji tě z jednoho prostého důvodu, a to je takový...no...počkat" zarazil se. „Nemůžu říct proč když vůbec nic o sobě nevíš. Ach ta tvoje nevědomost mě asi zabije...Nuže..." přiblížil se k ní a trhl řetězy, avšak než stihla něco udělat, očaroval jí, aby se nehýbala. Pak se na ní zaculil. „Jedna z mých schopností, docela dobrá, ne? Je hodně užitečná" usmál se na její zamračený výraz, ale pak zvážněl a vstal.

„Tak..." odmlčel se a pokynul strážím, aby mu otevřeli těžké stříbrné dveře. „Teď půjdeme do jednoho z mých salónků, kde ti všechno řeknu ohledně tvého původu...možná minulosti a taky to, proč tě tak potřebuju" zazubil se na ní. Okami na něho jen zavrčela neschopná ničeho. Nemohla se vůbec hýbat, a to jí velice štvalo, protože nejraději by Reedovi nakopala prdel, jak na něho byla naštvaná, ale zároveň byla zvědavá, co jí chce říct. Byla na to zvědavá od té chvíle, co jí řekl neteř.

„Tak, posaď se" pokynul jí a lehce jí posadil do křesla, kde zrušil své kouzlo. „A pamatuj, pokud mi uděláš cokoliv, ty ani tví přátelé už v tom vašem mrzkém životě neuvidíte slunce svit" říkal mezitím co si prohlížel její drápy a s úsměvem se jí podíval do očí.