Život vlka

~2~

Vlci se šli zvědavě podívat do centra jejich tábora. Slyšeli flámu o tom, že jejich Prorok přinesl dítě. Zvědavě čenichali kolem a snažili se najít jakoukoliv cizí stopu ve vzduchu. Našli však jakýsi dávno zapomenutý, avšak známý pach.

Zvědavě přiběhli až k ohništi, kde Prorok držel jakousi bělovlasou dívenku v náručí.

Má bílé vlasy... Bílé vlasy! Cítíte ten pach?! Probíhaly řeči kolem Proroka.

„Co to má být?!" zahřměl najednou alfa, na což se ostatní vlci stáhli a uvolnili mu tak cestu.

Mocný, velký a zjizvený vlk tmavě hnědé barvy nakráčel těsně k Prorokovi, kde se proměnil do lidské formy. Jeho smečka ho následovala.

„Co si to sem přivedla, Chachak?!" zavrčel tiše alfa vlk a očichal si malou holčičku v jejím náručí.

„Chudinka malinká bloudila v lesech..." řekla smutně Chachak a pohladila její bělostné vlásky.

„Její vlasy.... Je to ona?" znejistěl vlk a zastříhal vlčíma ušima.

„Och ano. Musíš cítit jejich pach. Pach severních vlků..." řekla zamračeně.

Smečka, ve které Chachak působila jako prorok, byla smečka jižní a k severním vlkům měli jakýsi odpor, který kořenil již z dávných dob.

Alfa zavrčel a odhalil tak své tesáky.

„Tak jí pojďme zabít dřív, než vyroste a bude nás chtít zabít!" řekl a chystal se malou dívenku podříznout.

Chachak se napřímila, přitiskla si dívenku více k tělu a zlostně zavrčela.

„Opovaž se na ní jen sáhnout!... Tahle dívka je výjimečná...Změní naši budoucnost!" zavrčela a dala tím najevo, že se hodlá za dívenku bít.

Alfa, leč moc chtěl onu seveřanku zabít, se napnul a o kousek odstoupil.

Krom ní už neexistuj žádný vlčí prorok...

„Tohle ti nedaruju" zasyčel tiše.

„Nový vlk? Nový vlk?!" šeptali si vlci a zvědavě nakukovali na trojici u ohniště.

Chachak se usmála, stoupla a otočila se k vlkům.

„Představuji vám Okami! Naši novou vlčici ve smečce!" prohlásila Chachak pyšně avšak tak nahlas, že malou dívenku vzbudila.

Ta se ošila a zmateně k ní zvedla zlatavý pohled.

„Ahoj, maličká" řekla šeptem a políbila jí na čelo, načež dívenka znovu usnula.

„Budu jí vychovávat jako svou. Bude z ní skvělá vlčice" pousmála se.

°°°°°°

Chachak odnesla dívenku do své chatky, kde jí přikryla hned několika dekami.

„Štěstí, že nemáš chřipku, maličká. Ale jsi promrzlá až na kost" zanaříkala Chachak a rozdělala u ní menší ohýnek.

„Chachak?"

Jmenovaná zvedla svůj pohled ke dveřím chatky, kde nakukovala vlčice s pískovými vlasy.

„Tolo" uvítala mladou vlčici a pokynula, ať si k ní sedne.

„Copak bys chtěla vědět?"

„Je pravda, že patří k Severským?" zeptala se zvědavě a zastříhala písčitýma ouškama.

„Och... to se neví jistě, ale je to velice pravděpodobné. Je však divné, že žije. Myslela jsem, že lovci zabili poslední smečku, co zbyla" posteskla si.