Život vlka

~3~

Okami zatřepotala víčky a rozostřeně koukla na strop...chatky...kde by neměla být.

Zmateně se zamračila a chtěla se posadit, avšak jí v tom něco zabránilo. Zabránila ji v tom ženská ruka, která si ji k sobě tiskla.

Okami se zavrtěla a opatrně vstala. Pohlédla na spící ženu, jejichž obličej hyzdili nespočet jizev, které se táhli i přes její slepé oko.

Jak k nim asi přišla?

Holčička se k ní naklonila, aby si jednu z jizev pohladila. Nečekala však, že jí tím vzbudí.

Žena na ní pohlédla a zvláštně si jí měřila, což donutilo Okami ustoupit několik kroků dozadu.

„Neboj se mě, maličká. Jsem na tvé straně... Okami, že?" usmála se na ní a opatrně si sedla, jako by nechtěla vyplašit laň.

Okami se na ní nedůvěřivě zamračila a udělala k ní krok.

„Kde...Kde to jsem?" hlesla a nemohla si pomoct, koukla do jejího slepého oka.

„Doma, Okami. Jsi konečně doma" usmála se na ní a vstala.

„Pojď, seznámíme tě s ostatními" řekla jí povzbudivě, chytla jí opatrně za ručku a vyšly spolu ven.

Bylo světlo a Chachak odhadovala, že je ta deset ráno. Čas, kdy jsou většina vlků vzhůru.

Pár jich sedělo u ohniště, jiní lovili kořist pro svou rodinu a někteří vyspávali noční hlídky.

„Gurgu" pozdravil Prorok svého alfu a přisedla si na volnou kládu u ohniště. Okami se posadila vedle ní.

„Landago" pozdravila alfovu vlčici. Ta se jen zamračila a měřila si Okami povýšeným pohledem.

„Přivolej, Gurgu, celou smečku. Chci jim oficiálně představit nového člena smečky" řekla Chachak pevně.

Alfa na ní zavrčel, ale hlasitě zavyl, aby všechny přivolal. Pak zlostně sklopil uši a objal svou ženu.

Co se děje? Proč mě budí? Je teprve deset! Musím lovit....

Hned se vlci mezi sebou rozpovídali. Za několik minut byli všichni nastoupeni ať už ve vlčí či lidské podobě u ohniště a pochybovačně si měřili malou holčičku.

„Vlci!"

Chachak si stoupla a Okami přímo donutila se k ní přidat.

„Moji milí vlčci" usmála se přátelsky. „Oficiálně vám přestavuji Okami! Naší novou vlčici ve smečce! Doufám, že se k ní budete chovat přátelsky..." usmála se a poposunula Okami před sebe.

Ta se jen zděšeně dívala na partu lidí, jenž jí probodávali pohledy. Všimla si jejich tesáků, jejich uší a ocasů. Podivila se a pohlédla na ženu za ní. Též měla ouška barvy jejích vlasů, usmívala se na ní, a tak odhalovala své tesáky. Radostně mávala ocasem sem a tam.

Kam jsem se to dostala?

„A-ahoj" šeptla tiše a znovu pohlédla na partu lidí před ní.

Podivili se jejího vzhledu. Nikdo z jejich smečky neměl bílé vlasy, či zlaté oči. Byla od nich naprosto odlišná.

Někteří vlci pozdravili, jiný jen kývli na pozdrav a někteří ji ignorovali.

„Tak, teď tě představíme a zaučíme našemu vlčímu životu, Okami. Budeš vlk jako my, a ne nějaký hloupý člověk, který nechápe náš dar" usmála se na ní Chachak.

„Sestřička Glorie a Matka představená říkaly, že je to prokletí" řekla zmateně dívenka.

Pár vlků zatajilo dech.

„To že ti namluvily?! Člověčina jedna smradlavá!" vyprskl jeden z vlků.

„Hanba jim!" přidala se jedna vlčice.

Chachak přitakala.

„Už nikdy více nemusíš poslouchat hloupé lidské řeči, Okami. Odteď se budeš řídit pravidly naší smečky" řekla.

„Máme jich hned několik..."

„Nesmíš opouštět tábor, aniž bys to někomu řekla. Nezabiješ člověka pro legraci. Pro jídlo jen, když to bude nezbytné. Musíš poslouchat alfu. Vše, co ti nařídí, uděláš. Nesmíš odmlouvat starším více postaveným vlkům. Nesmíš ublížit či zabít člena smečky..." začala Chachak s těmi nejdůležitějšími pravidly.

„A hlavně nesmíš mít jakýkoliv kontakt s lidmi!" řekla přísně.

Mladičká Okami jen nechápavě přikývla.

„Řekni nám, co ti udělali, maličká. Jen nám pověz svůj příběh" pobídla jí Chachak a lehce se usmála.

Dívenka se ošila a podívala se na své bosé a špinavé nohy.

„Jo jo! Řekni nám to!" vyjekl najednou mladičký vlk, jemuž sotva narostly tesáky.

Zvedla k němu svůj zlatavý pohled a zamrkala.

Mohlo mu být asi tak jako jí. Chyběl mu jeden z myšáků. V hnědých očích mu jiskřila zvědavost a jakási...radost.

„Vydědili mě. P-původně mě měli zapálit jako čarodějnici, však Matka představená a sestřička Glorie se za mě přimluvily. Ale obě dvě upálili. A já jsem byla odsouzena k vyhladovění v lese" řekla tiše a znovu pohlédla do země.

„Ale proč?! To je hrozné!" vyjekla písčitá vlčice a udělala k ní krok.

„J-já nevím! Najednou jsem měla na rukou její krev, přísahám!" vypískla holčička a probodla Tolu zlatavým pohledem.

„Neumí se ovládat" nakrčil nos Gurgu.

„Je ještě dítě. Kurt to taky ještě neumí" bránil holčičku otec onoho hnědookého chlapce, načež ho ochranitelsky objal.

„Nuže dobrá... Přidáš se k výcviku. Zaučíme tě a naučíme tě, jak být vlkem" řekl Gurgu poraženě a zatnul ruce v pěst. Vůbec se mu nelíbila představa, že v JEHO sečce bude nějaká...Seveřanka.

Chachak se na něho mile usmála a podrbala holčičku ve vlasech.

„Vlk? Jak jenom můžu být vlkem? Jsem jen obyčejný člověk, nebo ne?" podívala se zmateně na ženu, v níž viděla oporu a které asi nejvíce důvěřovala.

Ta se zamračila a sklonila se k ní.

„Nejsi jen obyčejný...člověk" řekla s odporem. „Jsi hrdý a majestátní vlk tak jako my všichni tady! Lidé by ti měli závidět tvůj dar" zašeptala jí.

„Tak... Teď tě zaučím, co tady jak funguje... Dáme ti najíst, vykoupem tě a zítra se budeš pěkně učit se zdejšími mladými vlky, ano?" usmála se medově a vzala jí za ruku.

A tehdy si Okami uvědomila, že má novou lepší rodinu, která ji bude chránit i vlastním životem. Uvědomila si, že konečně někam patří a že se nemusí schovávat před ničím zrakem.

Radostně kývla a následovala svou novou maminku.

Kapitila byla dneska hodně slabá...  Ale snad vám to nevadilo...

Budu ráda za komenty či hvězdičky :3

Vaše Maus :*