Život vlka

~7~

„Pane. U hranic jsme objevili Seveřana, pane" oznámil jeden vlk z hlídky a mírně uklonil hlavu.

„Seveřana?!" rozkřičel se Gurg a prudce se na vlka otočil.

Na tuhle blbou větu jsem čekal zatraceně dlouho. Od smrti mé milované  ženy...

Vlk sebou poplašeně cukl, ale nedal na sobě nijak strach znát.

"Ano, pane. Byl viděn u hranic společně s...lovcem" řekl tiše druhý vlk.

Gurg zlostně zavrčel.

"Takže se paktují s lovci, aby nás všechny pozabíjeli?!" vykřil znovu Gurg a převrátil stůl, jehož obsah se rozsypal všude možně.

Náhle se ozvalo zlostné vyštěknutí.

"Arg! Víš ty, jak dlouho jsem to uklízela?!" vyštěkla rozzuřeně jeho nová žena.

"Jako bys ty za svůj život něco udělala!" zavrčel na svou ženu Gurg a chytl jí za vlasy.

"Chovej ke mě respekt, ženo. Obzvlášť před smečkou!" zasyčel jí do obličeje a prudce trhl.

Vlčice naštvaně zavrčela a vysmekla se mu.

"To ty ke mě chovej respekt! Jsem tvoje žena a beze mě bys nebyl nic!" zakřičela a naštvaně švihla ocasem.

Vlci se mezitím poklonili a radši rychle vypadli.

"Ó?! Zase to vytahuješ?!" zařval, přirazil ji k dřevěné stěně chatky a drápy jí zaryl hluboko do masa.

Šokovaně vytřeštila oči.

"Teď mě dobře poslouchej, ženo" zašeptal zhruble Gurg a zatnul drápy více do jejího masa. Tiše vydechla bolestí.

"Můžu tě kdykoliv zabít. Můžu si z tebe udělat mou děvku, mou služku..." pokračoval tiše a skousl jí ucho.

Vydechla, avšak né kvůli bolesti.

"To že si má žena z tebe ještě nedělá něco víc než doopravdy seš!" zasyčel a drápy jí přejel po podbřišku.

"A kdo doopravdy jsem?" zeptala se chtivě.

Na to jí už však neodpověděl a surově si ji vzal.

Doopravdy seš jen moje děvka, která mi porodí hodně zdatných synů.

°°°°°°

Počkal si, dokud jeho žena neusnula a pak se vyplížil z chatky.

Venku už panovala tma, ale to mu nijak nevadilo. Naopak to bylo prospěšné jeho plánu.

Pche...Snad se na mě usměje štěstí a bude tam...

Ve své vlčí podobě se plížil lesem jako vítr, dokud nedorazil k pomyslné hranici Jižanů. A opravdu. Zahlédl tam bělostného 'vlka' , jak se s někým baví. Ten někdo měl na zádech luk a v toulci několik stříbrných šípů.

Je to pravda...Paktují se s lidmi...Zrádci...

Více se přikrčil za keř a poslouchal.

„Nikdo tě neviděl?" zeptal se lovec a přiblížil se k vlčici.

„Nejsem blbá. Nikdo mě neviděl..." zasmála se tiše a lovce obejmula.

Gurg se tomu výjevu podivil a tiše zavrčel.

Krvezrádce...Zamilovala se do člověka... Jak jsou ti Seveřané ubozí...

Pomalu si stoupl a začal tleskat.

Jak vlčice tak lovec sebou trhli a šokovaně se na vysmátého alfu podívali.

„Hahaha... No to se podívejme... Seveřanka a lovec... Jak nádherné, utajované a zakázané pouto... Nebo jste už tak na dně, že jste se ... sčuchli s lidmi?!" řekl výsměšně alfa a sedl si na větší balvan.

Lovec neváhal a v rychlosti světla natáhl tětivu.

Zamračeně se díval na Gurga. „Řeklas, že tě nikdo neviděl..." řekl jí šeptem.

„To není Seveřan..." vydechla ustrašeně bělovlasá vlčice a upřela na alfu svůj zděšený modrý pohled.

„To máš pravdu, holka. Nejsem ubohý Seveřan a ty jsi na našem území..." zavrčel už pro změnu zlostně.

Mladý lovec se nechápavě rozhlédl kolem.

„Hranice nebyla přesně určená..." snažila se obhájit, ale Jižan jí nijak nebral na vědomí. Mohutně se odrazil a aniž by si toho mladík stačil všimnout, zlomil mu vaz.

Seveřanka vyjekla, ale to bylo tak všechno co udělala, než se ocitla namáčknutá na strom.

Šokovaně vydechla.

Gurg se zvráceně usmál a nahnul se k ní.

„Víš, holčičko..." odmlčel se a zaryl jí drápy do krku. Seveřanka se však ani nehnula a dál na něho třeštila své oči barvy nebe.

„Nedávno...Nedávno mi váš lid zabil mou milovanou manželku a jednoho mého vlka" zavrčel jí tiše do ucha.

„Tak jsem se rozhodl, že jim tu laskavost oplatím..." zasmál se. To byl poslední zvuk, který Seveřanka ve svém mladém životě slyšela.

°°°°°°

„Je mi jedno, jestli kvůli tobě způsobím válku. Oni mi něco vzali, tak jsem si taky něco vzal" mumlal Gurg mezitím, co dívku přivazoval jejími vlastními střevy ke stromu. „Stejně jsem jim udělal laskavost...Paktovat se s člověkem. Tfuj!" plivl si na ní a seskočil dolů. Naposled se podíval na své dílo a když uznal, že je dílo dokonáno, otočil se a odešel do svého tábora.

Dívku našli až za tři dny. Našel jí právě alfa, do jejíž smečky dívka patřila.

„Kdo to mohl mé malé holčičce udělat?!" plakala neustále její matka a hladila jí po vlasech. Odporný zápach a mrtvolný chlad své dcery ignorovala a políbila jí opatrně na čelo. Pořád volala její jméno, jako by ji tím měla přivolat. Jenže bohyně Lefu si její duši už dávno vzala.

„Kdo jiný?! Určitě to byli Jižané... A víš ty, kdo je naším nejbližším Jižanem?" zavrčel zlostně severský alfa a zatnul své drápy do kůry stromu.

„Gurg Krvavý..." odplivla si znechuceně.

Pod touhle přezdívkou ho znali výhradně Seveřané. Nejvíce Seveřanů zabil právě Gurg takzvaný Krvavý. Nazývali ho tak, protože o něm běželi flámy, že se v krvi Seveřanů i koupe. Daleko od pravdy nebyli.

„Víš, co to znamená?" zeptal se tiše. Nebyl na to nijak hrdý, na to, co se právě chystal vyřknout. Ale musel to udělat. Nemohl nechat smrt jedné z vlčic z jeho smečky jen tak.

„Znamená to válku!" zaječel nahlas severský alfa a naštvaně zavyl. Následně se k němu přidala celá jeho smečka. Shodou okolností totiž byla ona mladičká dívenka jeho dcera. A to nemůže severský alfa jen tak nechat.