Darkside [SasuNaru] ✓

Kapitola první: Temná doba

Kdysi dávno, respektive před šesti měsíci, se vesnička v Ohnivé zemi mohla pyšnit spokojeným obyvatelstvem a prosluněnými dny. Mohla se pyšnit prosperujícím průmyslem a silnými shinobi, kteří plnili nařízení svého milovaného Hokageho. Mohla se pyšnit svou volností a svobodou, kde nebylo zakázáno říci svůj názor a každý si mohl dělat téměř co chtěl, pokud to nebylo v rozporu se zákonem.

Nyní se však nad Konohou snášely doslova temné bouřkové mraky a slunce neosvítilo ulice už pěkně dlouhou dobu.

Tamní obyvatelé se venku objevovali minimálně, jen když už opravdu akutně potřebovali nakoupit potřeby do domácnosti a jídlo, na obyčejný a obyčejný rozhovor na ulici se svými známými a přáteli se, jako jindy předtím, nezdržovali, už jenom z toho důvodu, že byli hlídáni strážnými ninji, kteří se všude kolem potulovali a špiclovali uši, aby mohli případným nepěkným řečem udělat ráznou přítrž.

Pro Konohu nastali opravdu těžké a krušné časy. Vlastně Konoha, jako taková, už dávno neexistovala. Nyní to prostě byla jenom obyčejná bezejmenná vesnice.

Monumenty Hokagů, kterými se dříve pyšnila, byly nyní rozsety na prach, který poletoval vesnicí.

Nikde nebyl slyšet smích malých dětí, co si venku dříve tak rády hrály.

Akademie, kde se dříve trénovali noví adepti na skvělé shinobi, byla dávno zavřená a pomalu chátrala.

Nyní se museli shinobi podřídit zcela novému pánovi, kterého však v hloubi duše nenáviděli, opovrhovali jím a nesouhlasili s ním ve spoustě věcí. Nyní se shinobi museli stát nájemnými žoldáky, kteří museli z rozmaru svého pána a jeho nařízení zabíjet všechny, které určil a kteří mu překáželi v cestě jenom proto, aby uchránili svůj vlastní život.

Ve zkratce řečeno, vesnici nyní vládnul Orochimaru se svou pravou i levou rukou a vlezdoprdelkou Kabutem v jednom provedení. Velmi úzce spolupracoval i s organizací Akatsuki, která se potloukala velmi blízko vesnice, a kdykoliv Orochimaru zažádal, byla mu ku pomoci. Ve vesnici se dále potulovali všichni Orochimarovi přívrženci, kteří sloužili jako věrná stráž a kteří měli zamezit jakémukoliv pokusu o rebelii, či obyčejný útek a záchranu.

***

,,Lorde Orochimaru," Kabuto vešel se zaklepáním do velké kanceláře, ve které kdysi sídlil Hokage, ,,nesu zprávy z Oblačné vesnice."

Dlouhovlasý legendární sannin a zkáza lidstva v jednom se od velkého okna, ze kterého sledoval dění ve vesnici, ani nehnul. Ruce měl spojené za zády a hadíma očima sledoval několik málo obyvatel, které se vyskytovali na ulici a za patami měli několik strážných.

,,Mluv," vyzval jej jen a podíval se na něj zvědavě přes rameno.

,,Raikage byl svržen a vaši stoupenci pomalu a jistě obsazují Zemi Blesku," řekl hrdě šedovlasý mladík a posunul si kulaté brýle na nose o pár centimetrů výš.

,,To jsou vskutku dobré zprávy, ale proč to pronášíš tak pohřebním hlasem?"

,,Dostalo se ke mně ještě několik novinek ohledně Písečné," sklopil pokorně hlavu.

,,Kazekage stále odolává?"

,,Ano, ale slibuji lorde Orochimaru, že už to nebude trvat dlouho."

,,To doufám, už mi ten písečnej zmetek leze na nervy," odfrknul si posměšně, ,,pokud není dostatek shinobi, dej zprávu Akatsuki. Ti by neměli mít momentálně nic na práci."

,,Jistě lorde," poklonil se Kabuto úslužně, couvaje přitom zpět ke dveřím.

,,A Kabuto?"

,,Ano, lorde Orochimaru?"

,,Zavolej mi Sasukeho."

,,Jistě."

***

Mladý blondýnek seděl u sebe doma tiše jako myška a nepřítomným pohledem se snažil nejspíše propálit díru ve zdi. Opíral se o zeď, ruce přehozené ledabyle přes skrčená kolena. Vlasy jako obvykle rozcuchané do všech stran a zip u kombinézy rozepnutý a díky síťovanému tričku, které nosil pod vrchním dílem kombinézy, prosvítalo do šera pokoje jeho značení, které blokovalo jak jeho chakru, tak i démona, kterého měl pořád v sobě zapečetěného. Začínal se cítit opravdu velmi bezmocný a ještě více k ničemu, než kdy jindy. Hlavně když věděl, že je to všechno jeho vina.

Tiše si povzdechnul a vstal ze země. Zapnul zip kombinézy až ke krku a se založenýma rukama v kapsách kalhot vyšel do potemnělého dne. Jak rád by spatřil slunce, odpočíval a vyhříval se někde na louce a nechal čerstvý vánek čechrat mu vlasy. Jenže tahle malá touha byla jaksi v nedohlednu.

Ploužil se ulicí a ignoroval stráž, která se za ním o několik metrů pozadu vydala. Nesnášel, když je měl za prdelí. Kolikrát měl i pocit, že když nemají něco na práci, postávají u jeho dveří a tiše vyčkávají, až se vydá ven. Přestože snad neměli sebemenší důvod jej podezřívat z nějaké rebelie. Tu snahu už dávno vzdal. Nebo aspoň viditelně přede všemi. Ve skrytu duše se pořád nevzdával.

,,Oh, Naruto."

Z myšlenek a zraku zapíchnutého do prašivé země, jej vyrušil známý hlas jeho bývalé týmové partnerky. Vzhlédnul a setkal se s posmutnělýma zelenýma očima.

,,Ahoj, Sakuro," zamumlal tiše a ani se nesnažil na ní usmát, ,,dej mi to, pomůžu ti."

Všimnul si, že drží v rukách několik igelitových přeplněných tašek. Chtěl se zachovat aspoň trochu jako gentleman a pomoci jí.

,,Díky," pousmála se na něj slabě.

,,Kam s tím jdeš?"

,,Do nemocnice. Nakoupila jsem nějaké sladkosti, chci dětem aspoň trochu zvednout náladu."

,,To je od tebe milé," dovolil smutnému úšklebku protnout jeho tvář a obrátil se směrem k nemocnici.

,,Viděl jsi ho někdy?" zeptala se tiše růžovovlasá kunoichi a smutně zírala před sebe.

,,Koho?"

,,Sasukeho."

Blondýnkův výraz značně potemněl vztekem.

,,Nevyslovuj přede mnou jeho jméno, Sakuro," zavrčel nepříjemně, ,,měla bys na toho hajzla konečně zapomenout."

Dívka se nadechovala k nějaké odpovědi, ale cestu jim najednou zčistajasna zastoupili dva strážní.

Naruto se na ně zamračeně podíval, kdežto Sakura nasucho polkla. Přece neřekla nic špatného!

,,Uzumaki Naruto se má hlásit v kanceláři u lorda Orochimara," řekl jeden z mužů.

,,Nejsem žádnej jeho zkurvenej voják," odsekl vzpurně Uzumaki, ,,copak nevidíte, že mám nějakou práci?"

,,Naruto," zašeptala trochu vyklepaně růžovovlasá dívka a pohledem těkala mezi strážnými a blondýnkem, který zatínal ruce v pěst.

,,Okamžitě," zavrčel ten samý muž.

,,A jestli nechceš jít po svých nohách, můžeš tam klidně nastoupit po vlastní držce," zasmál se druhý.

Narutovy vztekle zacukal vrchní ret.

,,J-já si to tam odnesu, Naruto. Jdi s nimi," vyhrkla rychle Sakura a téměř mu vytrhla z rukou igelitové tašky.

,,Uvidíme se později, Sakura-chan," rozloučil se s ní mladík a opět se otočil čelem vzad.

,,To se ještě uvidí," zasmál se první ze strážných. 

Nuže, první část je úspěšně za námi ^-^ Vím, možná je trochu nudnější, ale nějak rozjet se to musí. Slibuju, že ve druhém díle, už se popoženeme dál :)

Povídka bude vycházet každé pondělí a sobotu ^-^