Darkside [SasuNaru] ✓

Kapitola třetí: Sasukeho zrada

,,Proč si mě nezabil?" vydechnul zmoženě blonďatý ninja, když se rozvalil zadýchaně na zemi.

Tlukot jeho srdce se pomalu zklidňoval a bolest již téměř ustoupila. Dávala o sobě vědět akorát jediným možným způsobem a to stále jemným, ale přesto nepříjemným pálením na hrudi.

Sasuke si k němu zamračeně přiklekl na zem.

,,Myslíš si, že to mám snad v plánu?" zasyčel na něj, zkoumaje okem jeho životní funkce.

,,Zradil si mě i celou tuhle vesnici," odsekl mu Naruto a měl sto chutí plivnout mu do tváře, ,,věřil jsem ti."

V Sasukeho černých hloubkách se zaleskl krvavě rudý Sharingan a milisekundu na to, se blondýnkovo tělo prohnulo v oblouk a on bolestně zakřičel. Spalující žár se mu v dalších milisekundách rozlezl po celém těle a doslova jej sžíral zaživa.

Trvalo to jenom chviličku, možná tak pár rychlých zamrkání a bolest zase odezněla stejně tak jako zmizel Sasukeho Sharingan.

,,Orochimaru tuhle techniku dost vypiloval," uchechtl se Uchiha povýšeně, ,,můžu tě takhle týrat třeba hodiny, když se mi bude chtít a ty mě pak budeš jako hnusnej červ prosit o to, abych to konečně ukončil. Vážně to tak chceš, Usuratonkachi? Vážně chceš trpět ještě víc, než musíš?"

Naruto zhluboka dýchal, oči rozšířené poznaným mučením.

,,Vstaň a pojď za mnou," zavelel Sasuke a narovnal se.

Tyčil se nad ním jako vysoká hora a shlížel na něj z patra. Ve tváři naprosto neutrální výraz.

Jenže blondýnek sebou ani nehnul. Jen ležel na místě, rozdýchával zažitá muka a sledoval temnou oblohu.

,,Když nechceš jít po dobrým, bolest tě přesvědčí," mykl nakonec Sasuke rameny, otočil se na patě a pomalu odcházel zpět do rodinného domku, kde vyrůstal.

A opravdu. Za několik sekund za sebou uslyšel spěšné kroky, jak se za ním chlapec hnal, jen aby své tělo ušetřil jakékoliv známce bolesti.

***

,,Tady budeš bydlet," otevřel Sasuke dveře pokoje, kde se před několika minutami Naruto probral.

,,B-bydlet?" zachmuřil se blondýn nesouhlasně.

,,Chci tě mít na očích. Se mnou rozhodně nebudeš mít takovou volnost jako s Orochimarem." odvětil Sasuke chladným hlasem.

Naruto po něm seknul pohledem plným opět narůstajícího vzteku. Myšlenky na to, co se dělo před chvíli, a čeho všeho je nyní Sasuke schopný, se mu naprosto vykouřily z hlavy.

,,Já s tebou nebudu bydlet v jednom domě a rozhodně já tebe na očích mít nechci," zavrčel nepříjemně.

Pořád v něm klíčila ta tvrdohlavost a neústupnost. Ani za vedení Orochimara v tom rozhodně nepolevil, i když to nebylo tak výrazné.

Sasuke se ušklíbnul.

,,Jestli s tím máš problém, klidně ti je vypíchnu, abys na mě koukat nemusel," pronesl s naprostým klidem.

Uzumaki se na něj zaraženě podíval a nasucho polknul. Uhnul pohledem, aby se na něj opravdu dívat nemusel.

,,Ne, díky. Svý oči mám docela rád."

,,Myslel jsem si to."

Tmavovlásek o krok ustoupil, aby mohl druhý projít do pokoje.

,,Teď počkáš tady. Musím si něco zařídit. Na útěk nemysli. Dům je pod kontrolou a jakmile vykročíš ven," větu nechal schválně viset ve vzduchu, aby si Uzumaki mohl sám chytře domyslet závěr.

,,Co moje věci?" zadržel ho na odchodu ještě Narutův hlas.

,,Nic nepotřebuješ."

***

Po té, co Sasuke opustil staré rodinné sídlo Uchihů, plavovláskovi nezbývalo nic jiného, než tiše vyčkat na jeho příchod. Zamračeně se rozhlížel po malém obyčejném pokoji a měl co dělat, aby vzteky nezačal hystericky křičet a škubat si vlasy.

,,Kdybych mu nevěřil, nic z toho by se nestalo," zamumlal si tiše pro sebe a sesunul se na obyčejnou jednolůžkovou postel.

Před osmi měsíci, kdy ještě Konoha byla Konohou tak, jak ji všichni znali a měli rádi, se Narutovi, Sakuře, Kakashimu, Yamatovi a Saiovi konečně podařilo přemluvit Sasukeho a donutit jej vrátit se zpátky do Listové vesnice. Respektive se to podařilo hlavně Narutovi. Ostatní jenom přihlíželi. Možná i nepatrnou zásluhu na tom všem měla i Sakura, ale ta byla Uchihou spíš ignorována. Ostatně jako vždy.

Blondýnek se nepozastavil nad tím, že najednou je Sasuke až moc svolný k tomu, že Orochimarovi ukáže záda a vrátí se s nimi do vesnice i za předpokladu, že bude podroben dlouhému výslechu a bude mít před sebou hrbolatou a kamenitou cestu k tomu, aby se jeho jméno aspoň trochu očistilo.

Blondýnek se vůbec nepozastavoval nad tím, jak byl najednou Uchiha až moc přátelský. Byl rád, že má svého nejlepšího přítele zpět a tím pádem bylo i z jeho zad sejmuto břemeno slibu, který dal před několika lety Sakuře. Byl, dá se říci, zase volný.

Jenže o dva měsíce později poznal silnou hořkost toho, když někomu bezmezně věříte a doufáte v to, že je ve skrytu duše dobrým člověkem. Sasuke vesnici zradil, respektive ji nechutně zaprodal Orochimarovi. Doteď nezjistil, jak to vlastně udělal a s čí pomocí, ale stalo se tak. A on si to všechno dával za vinu, i když mu každý říkal opak. Nikdo nemohl tušit, co má Sasuke skutečně za úmysly.

,,Kdybych nebyl naivní hlupák," zamručel a stisknul pevně oční víčka k sobě, ,,kdybych vesnici líp chránil."

Kdyby, kdyby, kdyby. Samé kdyby. Jenže kdyby minulost nespraví a nezajistí lepší budoucnost.

Stejně jako spousta dalších věcí byla blondýnkovi nejasná, ta jedna jediná mu však nedávala spát.

Proč je ještě naživu? Proč už si Orochimaru nebo Akatsuki dávno nevzali Kyuubiho? Proč je pořád mezi živými a dívá se na to, jak dříve šťastní obyvatelé vesnice jsou sešlí strachem a bojí se o to, zda vůbec přežijí do dalšího temného dne?

***

Sakura právě vycházela z nemocnice. Spěchala rychle domů, nechtěla se nikde zdržovat, aby na sebe neupoutala přílišnou pozornost. Myšlenky jí však nahlodával strach o toho blonďaté jelito, které bylo odvedeno k Orochimarovi. Doufala a modlila se za to, aby byl v pořádku a neprovedl před ním nějakou hloupost.

S hlavou sklopenou si ani nevšimla osoby jdoucí naproti ní. Až když jí do cesty vstoupil dlouhý temný stín, zvedla hlavu, aby se zadívala na šedovlasého muže s maskou přes půlku obličeje a ninja páskou přes oko.

,,Kakashi-sensei," vydechla a dovolila si vytvořit na rtech jemný úsměv.

,,Orochimaru opustil vesnici," řekl jí rychle a tiše shinobi a neznatelně se okem díval tam, kam mohl, aby zjistil, zda je někdo nepozoruje.

Sakura zmateně pootevřela pusu a vytřeštila oči.

,,A-a co Naruto?" zeptala se poněkud utrápeně.

,,Nešel s ním," zavrtěl Kakashi hlavou, ,,je se Sasukem. Všude jsem tě hledal, abych ti to řekl."

Sakura si připlácla dlaň na pusu.

,,A-ale jak to, že je se Sasukem?! Je v pořádku?"

,,Nejspíš přeznačení. Orochimaru měl docela naspěch, když opouštěl vesnici. Nevím, kam mířil, ale brzo tu bude určitě jeho záskok. Jediné, čeho jsem si všimnul, že Hlavní budovu opouští Naruto po Sasukeho boku, nevypadal moc nadšeně, to ti povím rovnou."

Kakashi za sebou uslyšel jakýsi pohyb.

,,Uvidíme se," řekl růžovovlasé kunoichi, položil ji rychle ruku na rameno, které jemně zmáčknul a pak se rozešel rychlejší chůzí opačným směrem.

Sakura nasucho polkla a zamířila domů. Teď měla o Naruta daleko větší strach, než poprvé. Jestli je se Sasukem, bude z toho akorát ještě větší malér.