Darkside [SasuNaru] ✓

Kapitola dvacátá druhá: Vybral jsem si

Nejenom Narutovy ruce se třásly, jako kdyby jim byla ohromná zima, ale i celé jeho tělo. Modré hloubky se mu zaplavovaly slanými slzami a slova napsaná na svitku se mu tak začala zamlžovat. Nemohl tomu uvěřit. Tohle přece nemohla být pravda! Tohle by Sasuke neudělal! Ne! Tomuhle prostě odmítal uvěřit.

Ano, poslední dobu se choval jako extrémní kokot a nejraději by mu zakroutil krkem, ale tohle už bylo moc. Nedokázal si připustit očitý fakt, že by mohl za smrt jeho osmi nejbližších přátel, které do prdele znal i on sám! To se z něj stal opravdu takový bezcitný hajzl?!

,,T-to... Ne-nemůže být prav-da," hlesl rozechvělým hlasem.

,,Hádám, že jste si se Sasukem byli určitě blízcí, než opustil vesnici. Usuzuju z toho, jak moc ti záleželo na tom, aby se do vesnice vrátil zpátky. Jak moc si tlačil na to, aby si ho přemluvil. Přece jenom nejednou jsem byl u tvého do duše promlouvajícího monologu," řekl Orochimaru klidným hlasem.

Žlutýma hadíma očima, tentokrát bez absolutního pohrdání a posměchu, se díval na třesoucího se mladíka, který nakonec rozložený svitek položil na jeho stůl.

,,Jak... Jak vám můžu věřit, že tohle všechno není jenom lež? Každý mi říká něco jiného, už jsem z toho do prdele zmatený!" vyhrknul Naruto pobouřeně.

Už těchhle šarád měl plné zuby. A to doslova!

,,Proč bych si to vymýšlel?" nadhodil zvědavě Orochimaru.

Uzumaki se na okamžik zarazil. Proč vlastně?

,,A proč ne? O co vám jde?" zavrčel na něj a hřbetem ruky si otřel vlhké oči.

,,O Sasukeho smrt," prohodil naprosto jednoduše a zcela vážně černovlasý sannin.

,,C-co?" vydechl překvapeně Naruto.

,,Přepadnout a podmanit si Konohu a taky ostatní vesnice nebyl můj nápad. Nebo... Respektive jsem ho nechtěl tak rychle uspěchat," pokrčil rameny.

,,C-co mi to tu vykládáte?!"

,,Všechno to měl v plánu Sasuke. Musím uznat, že mě tím před víc jak půl rokem opravdu překvapil, když přišel s tím, že je načase, aby Konoha zaplatila za všechny svoje zlé skutky a hříchy. A když mi vysvětlil podrobný plán, kývnul jsem na to. Proč ne. Sice jsme nebyli v přesile, ale zachytili jsme vás zcela nepřipravené. Lepší situace by možná už nenastala."

,,Tak proč vám jde o Sasukeho smrt, když teď máte podrobený skoro celý svět? Odolává vám už jenom několik vesnici a ty dřív nebo později dobijete."

Mysl mu samovolně sklouzla ke Gaarovi. O tom už tak dlouhou dobu neslyšel. Jediné na co se upínal bylo to, že neslyšel o tom, že by snad Písečná Orochimarovým útokům podlehla. To jediné mu dávalo malou naději, že jeden z posledních jeho nejbližších přátel ještě žije a statečně bojuje.

,,Nejsem momentálně v situaci, kdy bych ho dokázal porazit. Ten arogantní parchant je až moc dobře cvičený," odplivnul si znechuceně, ,,neměl jsem ho učit tolika věcem. V tomhle jsem trochu pochybil. Měl jsem si nechat nějaká zadní vrátka a ne tak moc rozvíjet jeho potenciál."

Naruto se zamračil a sevřel pěsti.

,,Takže mi chcete říct, že jsem jediný, kdo ho může zabít, protože jsme spojený přes to zkurvený jutsu?"

Orochimaru přikývnul.

,,Tak ho zrušte!" vyhrknul blonďák rozčileně, ,,Zabiju ho férově!"

,,Zrušit ho může pouze on a kdybych jej o to nyní požádal, určitě by začal větřit nějakou levárnu," pokrčil sannin opět rameny, ,,a neskončilo by to dobře. Ani pro jednoho z nás. Vzhledem k tomu, že je na jeho straně i Kabuto, který toho o mě ví opravdu velkou spoustu."

,,Jenže vy z toho pak vyjdete líp, než jste na tom teď," zavrčel Uzumaki vzpurně, ,,Sasukeho smrtí bude vaše cesta absolutně volná a nebude vám už jen tak někdo hrozit, ale já za to zaplatím životem. Proč bych to pro vás jako měl dělat, hm?!"

Orochimaru se na něj zvláštně zadíval, pokud to vůbec bylo vzhledem k jeho zvláštnímu vzezření vůbec ještě možné. Musel uznat, že tenhle kluk měl poměrně dobré argumenty.

,,Protože až Sasuke nastoupí na moje místo, rozjede se tu takové peklo, že tenhle nastolený systém je jenom procházka růžovou zahradou a buď si jistý, že na vlastní oči uvidíš to, jak všichni tvoji zbylí přátelé umírají."

Naruto trhnul rameny. Přistoupil ke stolu, opřel se o něj dlaněmi a nahnul se přes něj tak, aby se zadíval z blízkosti do bledé tváře.

,,Co za to?" procedil skrze zatnutou čelist.

Orochimarovo obočí vylétlo vzhůru a vypadalo to opravdu komicky.

Blondýnek by se snad i zasmál, že vypadá jako idiot, kdyby se nenacházeli v takové situaci.

,,Co za to, když ho zabiju?" zeptal se znovu ocelově pevným hlasem.

,,Nechám Sunu na pokoji. Odvolám všechny svoje shinobi. A obyvatele Konohy, kteří ještě přežili pošlu do ní. Suna bude jediná volná vesnice, na kterou za celou svoji vládu nepošlu jeden jediný útok, nebudu si ji chtít podmanit, pokud ona neprovede první zátah," nabídnul Orochimaru stejně pevným hlasem.

Věděl, že Suna je jedno z Narutových slabých míst, stejně jako obyvatelé Konohy a jejich bezpečí.

Naruto sebou mírně trhnul. Tak takovouhle nabídku rozhodně nečekal, ale byla opravdu lákavá. Až moc. Srdce se mu zprudka rozbušilo tím, že přece jenom by existovala naděje, malinkatá šance na to, že aspoň někoho dokáže zachránit.

,,Jak vám můžu věřit?" zeptal se poté.

,,Ještě dneska odešlu svým shinobi, kteří obklopují Sunu, zprávu o stáhnutí se. Zítra budou připraveni obyvatelé Konohy k přemístění do Písečné."

Uzumakiho brada mírně poklesla. Myslel to skutečně vážně? Jenže... Kde má do prdele jistotu, že to není jenom léčka? Že se prostě jenom nechce zbavit Sasukeho a jen, co se tak stane, stáhne svoje slovo zpět a Sunu prostě zničí?

,,Můžeš si o mě myslet cokoliv hnusného chceš, ale já svoje slovo držím," řekl Orochimaru po chvilkovém panujícím tichu.

Ze zásuvky stolu vytáhnul čistý svitek, kam před Narutem napsal jednoduché pokyny pro ústup shinobi.

Naruto sledoval každičký pohyb štětce namočeném v černém inkoustu, jak klouže po papírovém svitku.

Jen co Orochimaru dopsal poslední slovo, nechal svitek pomocí přemístění zmizet.

,,Do několika minut dostanu zprávu zpět," oznámil mu.

,,Jak to mám udělat?" zajímal se blondýnek, který nakonec zatrhnul všechny svoje myšlenky na to, že Orochimaru je jenom úlisný podrazák a tohle všechno má být jenom léčka.

Do popředí se dostávalo to, jak mu Sasuke poslední dny ubližoval. Jak se k němu arogantně a chladně choval. Jak naprosto zavrhnul myšlenku na to, že by se s ním snad někdy miloval. Jak ho trestal. Jak nechal chladně zabít jeho kamarády. To on si zasloužil zemřít. Nejlépe v dlouhých a krutých bolestech. Nejradši by on sám poslouchal to, jak sténá a kňučí bolestí a prosí o smilovaní ve formě smrti. Začalo se v něm pomalu rodit odhodlání v to, že za všechny svoje činy ten hajzl bude pykat. I za cenu toho, že tím bude muset ukončit i svůj život.