Darkside [SasuNaru] ✓

Kapitola dvacátá devátá: Odchod

Cestou z Hlavní budovy se zastavil ve svém milovaném Ichiraku Ramen, kde se konečně mohl dosytosti najíst a zaplnit tak svůj prázdný žaludek. Spořádal toho více, než obvykle, což se mu sice trochu prodražilo, ale přesto byl spokojený. Neměl ramen už takovou dobu!

Samozřejmě musel Teuchimu převykládat lživou historku o tom, jak byl na misi v Suně, a proto tu celých deset, vlastně už jedenáct dní nebyl na jídle. Stařík měl dneska nějakou komunikativní náladu, což se nestávalo často. Dokonce se k nim připojila i jeho dcera Ayame a na Naruta se mile usmívala.

***

Sasuke s naprosto kamenným výrazem míjel strážného, který jej dnešního dne konečně propustil. Koneckonců to byl ten samý, který jej včerejšího večera hlídal a ještě si nepředal směnu.

,,Na všem propuštění bude mír určitě zásluhu Naruto-kun," pronesl zamyšleně, když kráčel po jeho boku ven z vězení, ,,měl byste si takového přítele opravdu vážit. Takového dalšího už nenajdete nikdy v životě."

,,Jo. Nejspíš máte pravdu. Nikoho takového už v životě nepotkám," souhlasil nakonec.

Přede dveřmi do vězení se hlídač sehnul k jeho levé noze, kde s pomocí tajného kódu odendal železný náramek blokující Sasukeho chakru, aby nedošlo k nějaké nepříjemnosti během jeho pobytu. V poslední době byla Konoha opravdu vynalézavá v tom, jak zamezit přísun chakry do ninjova těla a silně tak omezit jeho schopnosti.

Uchiha poté beze slova zamířil pryč. Už tu nechtěl zůstávat ani vteřinu. Měl toho po krk. Jeho kroky téměř samovolně zamířily k Uzumakiho bytu. Chtěl mu poděkovat za to, že opravdu rychle dostál svého slibu.

***

Naruto sebou trhnul, když zaslechl zaklepání na svoje domovní dveře. Rychle zpola plný a rozepnutý batoh hodil pod postel, věci vyskládané na ní schoval pod peřinou a vydal se otevřít návštěvníkovi, který nejspíš v klepání nechtěl ustat.

,,Uhm, Sasuke," vydechnul nakonec úlevně, když otevřel dveře a za nimi spatřil černovlasého mladíka.

Ustoupil o krok do bytu a nechal jej projít dovnitř.

,,Chtěl jsem ti poděkovat," prohodil Sasuke monotónním hlasem a sledoval, jak se blondýnek přemístil k posteli, u které si klekl, aby vyndal batoh, který tam před pár vteřinami mrsknul.

Pozdvihnul tázavě obočí.

,,Máš misi?" zajímal se a přistoupil zezadu k němu.

Naruto odkryl peřinu a dál mlčky skládal věci do batohu. Už zbývalo stejně jenom několik maličkostí. Poté zatáhnul zip a konečně se otočil na tmavovláska, který stál těsně za ním. Tajemně se mu zadíval do půlnočních očí a na jeho tváři se objevil jemný úsměv.

,,Chci, aby si byl večer nachystaný. Sbal si jenom to, co potřebuješ," řekl mu.

Sasukeho obočí se mírně svraštilo.

,,Nechceš mi říct, co se děje?"

,,Odcházíme," řekl stručně Naruto a trhnul rameny.

,,Z vesnice?"

,,Ano."

,,Na misi?"

,,Ne."

Sasuke si zhluboka povzdechl a v rukách sevřel blondýnkovi paže. Naklonil se k němu hlavou o trochu níž a zblízka se tak zahleděl do rozšířených modrých studánek.