Darkside [SasuNaru] ✓

Kapitola pátá: Ztracená naděje

Sakura nervózně přecházela po svém pokoji z rohu do rohu. Ruce měla spojené za zády a hlavu mírně předkloněnou, až jí několik růžových pramenů spadalo otravně do tváře a každou chvíli si ho musela zakládat za ucho.

,To není dobrý. To není dobrý. To není vůbec sakra dobrý!' opakovala si dokolečka v duchu naštvaně.

Bylo jí nadmíru jasné, že pokud bude Naruto nějak spoután se Sasukem, nevznikne z toho nic dobrého. Sama velmi dobře vnímala to, jak se Naruto až nebezpečně stáhnul do sebe ihned poté, co zjistil, že je Sasuke zradil. Opět. Hrozně si to vyčítal a nenechal si to nikým vymluvit. Neustále si dával za vinu to, že mu slepě věřil.

Ještě několikrát přešla na šířku svůj pokoj tam a zpět, než se prudce zastavila a hlasitě vydechla vzduch, který již několik vteřin potlačovala v plicích.

,Musím za ním. Musím se přesvědčit, že je v pořádku.'

***

Když Sasuke otevřel dveře tomu, kdo na ně tak úpěnlivě bouchal, jeho jindy kamenná tvář se roztáhla do arogantního šklebu, když za nimi spatřil stát onu osobu.

,,A tebe sem přivál zase kdo?" šklebil se na mladou kunoichi, která ho dříve obdarovávala láskyplnými pohledy, nyní však v jejích zelených očích rozpoznával akorát vztek a starost.

,,Kde je?!" vyprskla na něj jenom Sakura a zatnula výhružně pěsti.

,,Neříkej mi, že máš o něj strach."

Sasuke si to náležitě užíval a ležérně se ramenem opřel o futra dveří se založenýma rukama na prsou. I když se trochu snížil, byl pořád o dobrých pár centimetrů vyšší, než ona a to mu dávalo pocit velké nadřazenosti.

,,Kde. Je. Naruto," procedila skrze zaťaté zuby.

Uchiha protočil očima a skoro s mučednickým vzdechem se ohlídnul přes rameno.

,,Usuratonkachi! Máš tu návštěvu!" houknul do tichého domu.

O pár sekund později Sakura uslyšela ztěžklé kroky. Srdce se jí strachem rozklepalo, protože se bála, v jakém stavu Naruta uvidí. Upřímně si oddechla a z bijícího orgánu jí spadl kámen, když ho spatřila poměrně v pořádku.

,,Dám vám chvíli, vy hrdličky," ušklíbnul se Sasuke, když ty dva viděl stát naproti sobě, jak najednou nevědí, co mají dělat, ,,nikde se netoulej, stejně by si daleko nedošel."

Naruto po něm mrsknul naštvaným pohledem a propaloval jeho mizející záda v útrobách domu. Pak svůj modrý pohled stočil zpět na svou bývalou týmovou partnerku a jeho tvář se změnila v ustaranou.

,,Co tu děláš?" zeptal se tiše a zavřel za sebou vchodové dveře.

Zatím žádnou změnu na svém těle nevycítil, takže pochopil, že mu Sasuke nejspíše povolil uzdičku.

,,Potkala jsem Kakashiho, řekl mi, že tě viděl se Sasukem. Bála jsem se," přiznala a rty se jí zlehka chvěly.

,,Jsem v pohodě, Sakuro."

,,Nevypadáš tak. Stalo se něco?"

,,Stalo se maximálně to, že Orochimaru zase experimentoval," protočil blondýnek očima a posadil se na kamenný schod přede dveřmi.

Sakura si sedla vedle něj a opřel si paže o pokrčená kolena.

,,Experimentoval?" pozdvihla obočí.

***

,,Takže mi chceš říct, že tě takhle může libovolně trestat?" vydechla překvapeně a znechuceně, když jí Naruto pověděl to, co se před několika desítkami minut dozvěděl od Sasukeho.

,,Jo. Může mě ovládat jako zkurvenou loutku," odplivnul si blondýnek zhnuseně a vzteky se roztřásl.

,,Co budeme dělat?"

,,Co bysme mohli dělat? Nic. S tímhle se nic dělat nedá."

,,Nemůžeme takhle žít, Naruto. Za chvíli tu takhle všichni umřeme! Posloužíme jim jenom k jejich věcem a potřebám a pak nás klidně zabijí!" vyhrkla Sakura.

,,A co chceš jako dělat? Chceš vyvolat nějakou vzporu nebo co?!" zasyčel na ní blondýnek naštvaně, ,,Nic nám nepomůže, rozumíš?! Nepřemůžeme je! Bez chakry rozhodně ne!"

,,Ty něco vymyslíš."

,,Já?!" vyjekl blondýnek a ukázal na sebe, ,,Nikdy jsem nebyl na to vymýšlet nějaký plány, to moc dobře víš!"

,,Když ti teklo do bot, vždycky jsi něco vymyslel," protestovala.

Uzumaki si zhluboka povzdechnul.

,,Naruto... Jsi naše jediná naděje," prosila ho.

,,Přestaň s tím, Sakuro. Nejsem žádná vaše naděje, už dávno ne. Tohle... Tohle všechno je jenom moje chyba! Kdybych slepě nevěřil, že se ten hajzl chce vrátit a aspoň chvíli se v tom šťoural, nic z toho by se nestalo!" zavrčel na ní.

Stále za tohle všechno cítil zodpovědný. Upřímně se divil, že jej ještě všichni nezavrhli a pořád se s ním bez problému bavili, když měli možnost.

,,Nemel kraviny, Naruto. Něco vymyslíme. Slibuju."

,,Rád bych ti věřil, ale myslím si, že z tohohle není cesta ven," sklopil sklesle hlavu.

Sakura už se nadechovala, že něco řekne, ale v tom se otevřely dveře a v nich stanul Sasuke.

,,Konec klábosení, padej dovnitř," zavrčel směrem k Narutovi.

Ten po Sakuře hodil omluvný pohled se smutným úsměvem a postavil se.

,,Uvidíme se," zamumlal k ní, obešel Sasukeho a zmizel v domě.

I Sakura se postavila, aby se mohla zlostně podíval černovláskovi do očí.

,,Nikdy bych nevěřila, že dokážeš být až takový hajzl, Sasuke," mračila se na něj.

Uchiha se na ní opět jenom arogantně ušklíbnul.

,,Byl jsem takový vždycky, jenom ty jsi byla tak blbá a naivní, že sis myslela, že mě změníš," odsekl jí a zabouchl jí dveře před nosem.