Darkside [SasuNaru] ✓

Kapitola sedmnáctá: Pouto

Trvalo to několik předlouhých hodin, slunce už dávno zapadlo za obzor a Konoha se pohroužila do temné noci, když modroočko unaveně a opatrně otevřel víčka.

Přimhouřenýma očima sjížděl po bílém stropě s obyčejným stropním světlem. Tenhle pokoj mu byl nějak povědomý, ale nedokázal jej zařadit. Ticho pokoje narušovalo jenom nepříjemné a zatím nezařaditelné pronikavé pípání.

,,Naruto," zaslechl ženský jemný hlas, ,,konečně jsi vzhůru."

Unaveně natočil hlavu na stranu a spatřil hnědovlasou ženu se smutným úsměvem na tváři, jak se k němu sklání.

,,C-co se-e... Sta-lo?" vydechnul ztěžka.

Shizune jej sjela zvláštním pohledem. Vztáhla ruku a dotkla se jeho čela, jako kdyby mu chtěla změřit přes dlaň teplotu. Pak sjela na jeho tvář a bříšky prstů jej pohladila přes obvazy.

,,Už je to v pořádku. Za chvíli budeš fit," hlesla tiše, ,,nemáš žízeň?"

Blondýnek jenom ztěžka přikývnul. V hrdle měl naprosto vyprahlo.

Shizune mu pomohla se trochu posadit a díky tomu zjistil, že za prvé je celé jeho tělo v obvazech a za druhé, že na druhé straně pokoje sedí rozvalený v křesle ten černovlasý parchant, který si ho měřil zamračeným černým pohledem. Hnědovláska se natáhla ke stolku pro sklenici s vodou a přiložila ji blondýnkovi k ústům.

,,On to zvládne sám," zavrčel Sasuke z koženého křesla, ,,když měl dostatek sil po mě skočit, tak se zvládne i teď napít."

,,Není na tom dobře," ozvala se Shizune a zamračila se na něj, ,,nevšimnul sis, kolik má zranění?"

Sasuke jí probodl temným pohledem, ze kterého se hnědovlásce sevřely útroby strachem.

,,Řekl jsem, že to zvládne. Vypadni."

Shizune sevřela ruku v pěst, ale nakonec poslušně vydechla a sklopila hlavu k blondýnkovi. Opatrně mu sklenku vložila do obvázané ruky a počastovala jej milým soucitným úsměvem.

,,Zítra ráno přijdu na kontrolu," oznámila mu tiše a poté opustila nemocniční pokoj.

Blondýnek jí modrým skelným pohledem sledoval, jak za sebou zavírá dveře a na několik krátkých vteřin spolu ti dva navázali oční kontakt, než za sebou Shizune se sklopenou hlavou zavřela dveře. On sám objal sklenku oběma obvázanýma rukama a sklonil k nim hlavu. Neměl zájem dívat se na toho parchanta, který mu tenhle stav zapříčinil. Kupodivu se cítil poměrně dobře. Jediné co vnímal bylo, že má ztuhlé a trochu rozbolavělé tělo, jako kdyby právě prodělal nějaký náročný trénink.

Uběhlo nejspíše několik předlouhých tichých dusivých minut, než se z křesla ozvalo nespokojené mlasknutí.

,,Doufám, že tenhle tvůj výstup se už nebude nikdy opakovat. Nemusel bys mít víckrát takový štěstí, že tě někdo přijde zachránit."

Naruto pevněji sevřel sklenku v rukách a zatnul čelist.

,,Kdo?" procedil tiše.

Sasuke se ušklíbnul. Věděl, že zrovna tohle ho bude zajímat.

,,Tsunade," odvětil s nezájmem, ale pak se pobaveně zasmál, ,,taky to pak od Kabuta dost schytala."

Naruto po něm šlehnul naštvaným pohledem. Nechtěl, aby kvůli němu někdo další trpěl, ne-li zemřel. Při té vzpomínce se mu do vyprahlých očích málem nalily další slzy.

,,Patří mu," pokrčil rameny na jeho nevyslovenou otázku, ,,má jí v moci stejně jako já tebe."

Černovlasý Uchiha se s lehkým zájmem díval na obvázaného blondýnka. Musel v duchu přiznat, že by nikdy nečekal, že po něm vystartuje a předvede to, co předvedl. I když neměl sebemenší šanci. I když neměl žádnou zbraň ani chakru. Prostě nic. Jenom svoje ruce. Ač se mu to rozhodně nechtělo připouštět, imponovalo mu to. Vždycky mu imponovala ta jeho tvrdohlavost a odhodlanost. Ten boj za spravedlnost.

,,Řeknu to úplně jednoduše, Usuratonkachi," protáhnul Sasuke a přehodil si nohu přes nohu, ,,ještě jednou se o něco takového pokusíš a zabiju tě. Je mi úplně jedno, jestli to pak od toho slizkýho hada schytám, ale nenechám se mlátit takovou nickou, která pořád nic nedokázala."

Naruto chytnul při těch slovech nepříjemný stisk do vrchního pravého koutku úst. Uhnul pohledem zpět na sklenku. Opět zesílil stisk na skle.

,,Nelíbí se ti, že ti říkám pravdu do ksichtu? Nedivím se. Asi to není úplně příjemné, ale to mě nezajímá. Měl by sis to přiznat a smířit se s tím. Konoha už nikdy nebude taková, jaká byla dřív. Ty se rozhodně nikdy nestaneš Hokagem. A jestli se budeš snažit o nějakej trapnej a ubohej převrat, zařídím to, že se budeš dívat na to, jak tvý přátelé chcípají jeden po druhém," vrčel zhrublým a nepříjemným hlasem Uchiha.

V tu chvíli se ozvalo řinčení skla, jak blondýnek pouhým silným stiskem rozbil skleničku a překvapené heknutí ze strany černovlasého mladíka, který se s údivem díval na svoji lehce zakrvácenou ruku.

,,Cos to udělal?!" vykřikl na něj a zprudka se postavil na nohy.

Zmateně se díval na svojí ruku a pak na tu Narutovu, jehož obvazy na ruce se zbarvovaly do ruda.

Stejně na tom byl i blondýnek. Nevnímal vodu, která se mu vylila do klína, nevnímal rozsypané střepy. Těkal pohledem ze své ruky na tu Sasukeho a pak na jeho překvapeně rozzuřený obličej.

,,Cos to udělal?!" vykřiknul znovu na něj a rozmáchnul rukou kolem sebe.

,,J-já... Já nevím," polknul Naruto zmateně.

,,Vstaň," zasyčel Sasuke a přiskočil k jeho nemocničnímu lůžku.

Zprudka odhrnul z jeho těla přikrývku a čapnul jej za paži. Trhnutím jej donutil postavit se na nohy, ignoroval, že bolestně syknul.

,,Jdeme," zavrčel na něj a táhnul Uzumakiho v nemocničním zelené košili pryč z pokoje.

***

Orochimaru se se svým pověstným slizkým úšklebkem na rtech díval na vzteky zrudlého Uchihu a absolutně zmateného Uzumakiho stojícího po jeho boku.

,,Co to je?!" vykřiknul Sasuke zcela pohroužen ve svém vzteklém módu a několika dlouhými kroky přistoupil k velkému stolu, tahaje za sebou jako hadrovou panenku blonďáka.

Napřáhnul před Orochimara svojí poraněnou ruku, stejně tak, jako tu Narutovu.

Černovlasý sannin se na totožné zranění podíval jen krátce. To mu naprosto stačilo. Nemusel se na to déle dívat. Věděl o co tu jde. Spokojeně si opřel lokty o stůl, propletl mezi sebou prsty rukou a opřel si o ně pomalu bradu. Vyžíval se v tom, jak, zvláště ten jeden, čeká na to, až promluví.

,,Bylo by fajn, kdyby ses trochu uklidnil, Sasuke-kun," protáhnul líbezně.

Sasuke se načepýřil jako navztekaný páv, než si odkašlal a na své tváři nahodil opět svůj obvyklý kamenný výraz. V očích se mu ale stále zračil údiv a nechápavost.

,,Jak se to stalo?" zeptal se jen černovlasý sannin.

,,Rozbil skleničku," zavrčel Sasuke v odpověď.

Orochimarův úšklebek se ještě více protáhnul.

,,Rejpal do mě," procedil skrze zaťaté zuby Naruto a necítil se dvakrát příjemně, když v jejich přítomnosti stál jenom v nemocniční košili a zafačovaný jako nějaká mumie.

Hned na to syknul bolestí, jak Sasuke stisk na jeho paži zesílil.

,,Tohle je můj milý Naruto," protáhnul potěšeně Orochimaru, ,,jediná možnost, jak ze Sasukeho jutsu uniknout."