Darkside [SasuNaru] ✓

Kapitola devátá: Proč?

Sasuke se konečně rozhodl, že potrápil tvrdohlavého blondýna už dostatečně a nyní by mu mohl umožnit přístup do koupelny. Očekával, že na něj narazí, jak vztekle podupává po pokoji, možná u toho i nadává, ale to že ho našel naprosto znuděného a rozvaleného na posteli, ho opravdu překvapilo. I když na své tváři samozřejmě nedal nic znát.

,,Říkal jsem si, že bych mohl protentokrát trochu povolit a pustit tě do koupelny. Příště aspoň budeš vědět, že tam máš jít, dokud máš možnost," začal.

,,Další ústupek ze strany Uchihy Sasukeho? No to se podívejme," uchechtl se blondýnek, aniž by se na něj podíval.

Stále zíral do stropu, jako kdyby tam bylo něco mnohem zajímavějšího, než tak ochotný Uchiha stojící ve dveřích.

,,Už není potřeba."

Sasuke nechápavě nakrčil obočí a neznatelně začuchal ve vzduchu, jestli jej do nosu neudeří nepříjemná čpavá vůně. Necítil nic. Že by to předtím byl jenom malý manévr z Uzumakiho strany, aby se mu mohl toulat po domě?

,,Přemýšlíš nad tím, proč nechci použít tvoji koupelnu?" zasmál se Naruto, ,,Odpověď je jednoduchá, Sasuke, vychcal jsem se z okna."

Několik sekund bylo ticho.

,,Cože jsi udělal?"

Blondýnek na něj konečně upřel svoje modré a nyní velmi pobavené hloubky. Tvářil se, jako kdyby na tu akcičku před pár hodinami, kdy kropil Uchihův trávník, byl kdovíjak pyšný.

,,Vychcal jsem se z okna. Nehodlám tě prosit a ponižovat se tak ještě víc, než je nutné," pokrčil blondýnek rameny, ,,a umřít na to, že mi praskne močák se mi nakonec zrovna dvakrát nechtělo."

Tmavovlasý mladík dostal nepříjemný tik do obočí. Nechtěl si přiznat, že tenhle tvrdohlavej parchant ho tak lstivě obešel a dovolil se močit si z jeho okna.

,,Proč, Sasuke?"

Výraz v blondýnkově tváři se najednou změnil. Už tam nebylo známky po pobavení, tentokrát byla stažená nepříjemným smutkem, lítostí a zradou.

,,Proč, co?" nechápal najednou Uchiha a odkašlal si.

,,Proč si to udělal? Proč si nás nechával tě tolik let tak trapně nahánět a přemlouvat tě? Dělalo ti to dobře? Čechralo ti to tvoje už tak dost vysoký ego? Proč si nakonec udělal ten ústupek a vrátil si se zpátky, i když jenom na chvíli? Proč si nás pak zradil? Nebyl si mezi náma šťastný? Proč seš pořád Orochimarova malá děvka a nevidíš to, že tě jenom využívá? Proč to všechno sakra? Proč si nám celou dobu lhal, že chceš jenom zesílit a ženeš se za pomstou, když teď jste s Akatsuki jedna prdel? Proč ty lži a přetvářky? Proč sis hrál na mýho přítele, když si mi pak vrazil kudlu do zad? Proč ta poslední noc? Proč... Proč to všechno, ttebayo?" zasypal jej velkou spoustou otázek a posadil se na posteli.

Jeho hlas se mírně otřásal a opravdu zněl lítostivým tónem, který ani Naruto sám nevěděl, že ho má. Opravdu se těmi a mnohými dalšími otázkami zabýval. Už nějakou dlouhou dobu. A teď se na ně konečně odhodlal zeptat toho, kdo by mu mohl dát odpovědi.

Sasukeho jeho otázkový monolog nevyvedl z míry. Možná jej očekával. Sice nakrčil nepříjemně obočí, když Naruto použil spojení Orochimarova malá děvka, ale jinak na sobě nenechával nic znát. Jako obvykle.

,,Trochu moc otázek, nemyslíš?" pronesl nakonec.

,,Mám jich ještě v zásobě dost a myslím si, že si na ně zasloužím znát odpověď."

,,Je ti jasný, že mě tvoje nářky a otázky vůbec nezajímají? Nehraj na mě neviňátko, Naruto, už dávno ti to nejde. Nesnaž se mě obměkčit, sám víš, že se ti to nikdy nepodaří. Ty vůbec nechápeš, proč to dělám, proč třeba musím. Nikdy to nepochopíš."

,,Tak mi to řekni a třeba tě překvapím."

Sasuke se uchechtl a zavrtěl hlavou.

,,To není můj úkol, Naruto. Mým úkolem je na tebe dohlížet, než se Orochimaru vrátí. To je vše."

,,Co mám sakra udělat, aby si mi aspoň na něco odpověděl?! To jsi až takovej srab?!" vyhrkl vztekle blonďák.

,,Najednou by jsi byl ochotný škemrat?" ušklíbnul se Sasuke.

Naruto se zamračil a trhnul bradou.

,,Tebe nikdy škemrat nebudu. I kdybych měl chcípnout, tak ode mě slovíčko prosím nikdy neuslyšíš."

,,V tom případě jsme domluvili," mrknul na něj arogantně Sasuke a zavřel za sebou dveře.

Naruto se s povzdechem svalil zpátky do peřin. Věřil v to, že jednoho dne to ze Sasukeho dostane. Po dobrém, nebo po zlém.

***

Rudovlasý Kazekage se zamračeným pohledem sledoval zpola rozbořenou vesnici, která už dlouhé měsíce odolávala nájezdům Orochimarových poskoků. I přes utěšování a chlácholení obyvatelstva všude panoval lehký zmatek, nevíra a chaos. Gaara tušil, že dříve nebo později většina shinobi spadajících pod jeho vedení padne nebo bude na delší dobu vyřazena z boje. Obával se toho dne, ale nehodlal za žádných podmínek ustoupit a přenechat vládu Písečné vesnice tomu slizkému hadovi.

,,Slyšíš mě, Gaaro?" upoutala na sebe pozornost jeho straší sestra, která mu právě donesla zprávy ze západní části jejich vesnice.

,,Poslouchám tě, neměj strach," zamručel nepříjemným hlasem rudovlásek a stočil na ní svůj smaragdový pohled.

,,A souhlasíš se mnou nebo ne?"

,,Ne, Temari. Nesouhlasím s tím, že práskneme do bot a utečeme jako zbabělí psi. Zůstaneme tady a budeme bojovat."

,,Ale potom ty ztráty budou šílené! Víš kolik lidí už přišlo o svoje příbuzné?!" oponovala mu zamračeně blondýnka.

,,Máme nějaké zprávy z Konohy?" ignoroval její domlouvání a raději se zeptal na něco, na co stejně předem znal odpověď.

Temari si krátce povzdechla a zavrtěla záporně hlavou.

,,Ne. Všichni poslové, kteří se tam chtěli dostat podle našich zpráv zemřeli. A jakékoliv další jiné prostředky, ať co se týče vzdušného nebo podzemního doručení zpráv, se setkalo s katastrofou. Orochimaru má Konohu silně ve svých rukách. Myslím si, že tam jsou na tom ještě hůř ne my."

Gaara sotva znatelně přikývnul na srozuměnou. Jak Temari řekla, snažili se s Listovou vesnicí nějak komunikovat, ale všechny způsoby přišly vniveč a neměli o nic a jejích obyvatelích žádné zprávy. Rudovlasý Kazekage se jenom v duchu modlil, aby se tam vyskytovalo alespoň několik přeživších jedinců, které osobně znal a doufal, že se s nimi někdy ještě uvidí.

,,Takže ani o Narutovi žádná zpráva?"

,,Jediné, co víme je, že Kyuubi nebyl prozatím vyjmut, takže jsou jenom dvě možnosti. Buď žije a je uvězněn spolu s ostatními, nebo," nedokončila raději větu, Gaarovi to muselo být naprosto jasné.

,,Rozumím. Jdi si odpočinout a na své místo povolej Bakua," rozkázal jí.

,,Přemýšlej o tom útěku, Gaaro. Vím, že se ti do toho nechce a přijde ti to zbabělé, ale jenom tak zachráníš aspoň zbytek vesnice, který je pořád naživu. Tohle nevydržíme dlouho. Těch parchantů je čím dál víc."