Darkside [SasuNaru] ✓

Kapitola jedenáctá: Severní skrýš

Naruto zamyšleně kráčel za skupinkou nukeninu, respektive dva kroky přímo za Sasukem, jakoby snad byl upoután na neviditelné vodítko. Což... Vlastně taky byl.

Cesta probíhala mlčky. Nebylo to až tak divné, protože Uchiha byl člověk, který se normálně nezapojoval do hovoru a ty další tři členy týmu neznal. A on sám se rozhodně s nimi do nějaké debaty pouštět nechtěl. Díval se raději kolem sebe a všímal si, nebo se mu to možná jenom zdálo, že krajina pomalu umírá. Neslyšel ani známé hvízdání ptáčků, nezaslechl šustot v křoví, kde by se snad mohli prohánět zajíci, dokonce ani nefoukal vítr. Všude kolem se rozprostíralo až opravdu nepříjemné, paradoxně až ohlušující ticho.

,Jako kdyby tady všechno umřelo,' pomyslel si blondýnek zachmuřeně a ruce zarazil ještě hlouběji do kapes.

Ani jej tak zdaleka nezajímalo, co se ukrývá v tom svitku, který měli odnést Peinovi, jako právě to, jak to asi tak ve skrýši Akatsuki může vypadat. Rozhodně určitě jinak, než před válkou. Teď už přece neměli tak velký důvod se skrývat, teď vlastně nebyli hledanými ninji, protože... Protože se všechno totálně posralo.

Modroočko přimhouřenýma očima sledoval záda zahalená v šedé, mírně rozepnuté košili. Všímal si těch černých havraních vlasů, vzadu ledabyle rozčepýřených.

,Neměl je delší?'

V duchu se zarazil, proč vlastně přemýšlí právě nad tímhle. Silně však zapochyboval nad tím, že by si Sasuke vlasy stříhal sám, nebo by dokonce někomu svěřil takový post, aby mu je ostříhal. Moc dobře si pamatoval, i když to bylo víc, jak půl roku, jak se jimi vlastními prsty prohraboval a už od pohledu by řekl, že byly prostě kratší.

,Zabýváš se naprostejma kokotinama. Nikdy sis nebyl schopnej všimnout do očí bijící věci a teď se zarážíš nad tím, jestli jsou jeho vlasy kratší o dva centimetry?' prohodil k sobě ironicky.

***

Netrvalo dlouho a pětice ninjů se zastavila před obrovským vstupem do nějakého dolu.

,,Eh? To pořád bydlí jako nějací permoníci?" ušklíbnul se Naruto.

Sasuke po něm přes rameno seknul zamračeným pohledem.

,,Pojem skrýš ti neustále uniká, že?" prohodil jakoby nic.

,,Proč by se měli skrývat? Teď když vládne světu ta plazící se havěť, nemusej žít v ústraní, když jsou s tím hadem jedna ruka," zamručel Naruto.

Uchiha jenom protočil očima a ignoroval škleb, který se vydral jeho bělovlasému spojenci na tváři. Pohledem přejel po zrzkovi a rudovlásce a nepatrně kývnul směrem ke vstupu do temného dolu.

***

Další nepatrné zaražení proběhlo Narutovým tělem, když stál čelem k deseti členům kdysi té nejobávanější zločinecké organizace na světě, která nyní s jedním prohnaným slizkým sanninem vládla světu. Přišlo mu, že tam těch deset bídáků stojí jako nějaké dřevěné loutky, nehledě na to, že jeden z nich opravdu loutka byl. Stáli v řadě vedle sebe snad jako nějací vojáci. Roboti. Bez jediného pohybu, bez jediného mrknutí. Jako perfektně vycvičená armáda.

Pein a Konan stáli o krok vpředu před ostatními, aby bylo dáváno dostatečně najevo, že tu šéfují právě oni dva. Nebo respektive Pein a Konan je jeho pravá ruka.

Sasuke k nim ladně přešel a předal Peinovi svitek, který dostal to ráno od Kabuta.

Naruto jej bedlivě sledoval. Čekal, že jeho pohled ztvrdne a oči ještě více zčernají hněvem, když uvidí svého nenáviděného bratra, který mu vyvraždil rodinu. Vždyť právě z toho hlavního důvodu se tenkrát vytratil pod rouškou tmy z Konohy, aby u Orochimara zesílil a zabil ho. A teď... Nic? Ani pohled, ani slovo. Prostě... Nic. Jako kdyby mezi nimi nějaká nenávist skoro vůbec neexistovala.