Darkside [SasuNaru] ✓

Kapitola šestnáctá: Bolestí to nekončí

Pomalými kroky došel ke zhroucenému tělu na zemi, jenž se nejspíše snažilo zarýt sevřené pěsti hluboko do země pokryté slzami.

I když od něj stál pouhých několik centimetrů a shlížel zamračeně na něj, Naruto ve svém těle nepociťoval ani ždibec úlevy, který by se měla dostavit. I přes to, že plamenné jazyky přestaly olizovat jeho vnitřní orgány, tíha a bolest stále přetrvávaly. Místo žhnoucí a téměř hmatatelné bolesti se objevila ta psychická. Cítil vlastní srdce, jak žalostně a pomalu tluče, plíce se roztahovaly a stahovaly a každý další nádech bolel, jako kdyby měl dýchací orgány propíchnuté skrz naskrz jehlami.

,Kibo.'

Dříve veselý mladík překypující elánem a nadšením, později plně odhodlaný převrátit tuhle nesmyslnou šaškárnu a zajistit to, aby se Konoha opět stala bezpečným místem. Na každém kroku jej věrně následoval jeho pes Akamaru. Kdo ví, kde je teď tomu chlupatému stvoření konec.

,Ino.'

Mladá medička s velkým potenciálem a schopností ovládat mysl. Dříve uječená dívka slepě zamilovaná jako spousta dalších do Uchihy Sasukeho. Postupem času se však stala jeho věrnou kamarádkou.

,Neji.'

Na pohled arogantní mladík, ve skrytu duše oddaný přítel. Nikdy nezapomene na ten pocit, kdy ho dokázal porazit při Chuuninských zkouškách a kdy mu ukázal, že se nemusí dívat na svět chladným a nepřátelským pohledem.

,Lee.'

Talentovaný chlapec v taijutsu. Nikdy mu nebylo dopřáno stát se ninjou v pravém slova smyslu, přesto denodenně tvrdě trénoval a nevzdával se. Měl s ním hodně společného.

,Kakashi-sensei.'

V prvním okamžiku si o něm myslel, že je naprostý idiot, který je nic nenaučí. Za několik sekund mu v hlavě probleskly všechny vzpomínky s ním jako zrychlený film. Za ty roky si k němu vypěstoval velmi silné pouto a považoval jej za jednoho z nejbližších osob ve svém životě.

,Sakuro-chan.'

Platonická láska, která s jeho přibývajícím věkem pomalu vymizela a nahradilo jí pevné a oddané přátelství. Sakura byla jedna z mála, která s ním v posledních měsících držela a nevzdávala se naděje na lepší zítřky.

,Ero-senin.'

Zvrhlý poustevník, který ho i přes svou poměrně zvrácenou povahu naučil ohromnou spoustu věcí, a kterému se mohl s jakýmkoliv svým chmurem svěřit. Byl jedním z prvních, který v něj věřil a věděl, že on za svůj nepříjemný osud nemůže, a proto se mu snažil cestu životem zpříjemnit, jak nejvíc to šlo.

,Hinato.'

A nakonec dívka, která v něj věřila už od samého začátku, co jej spatřila. Stydlivá osoba s velkým a vřelým srdcem, ale zároveň jedna z nejsilnějších a nejoddanějších osob, které ve svém životě potkal. Tak moc jej mrzelo, že jí její city nemůže opětovat, protože jeho srdce už dávno patřilo tomu, koho teď chtěl s neutuchající touhou zabít.

,Omlouvám se... Nedokázal jsem to. Odpusťte mi, prosím.'

Výčitky svědomí, které se mu draly do celého těla a hystericky na něj křičící, že nebyl schopný je ochránit, byly víc spalující, než jakýkoliv oheň, který mohl doposud zažít. Kam se hrabalo Sasukeho týrání, tohle bylo milionkrát horší.

,,Zas to nepřeháněj, Usuratonkachi," odfrknul si povýšeně Sasuke, ,,nejspíš nehráli podle pravidel, a tak za to zaplatili."

Pohled, který blonďatý ninja vrhl, u něj Sasuke nikdy v životě nespatřil. Vlastně ještě u nikoho. Bylo v něm tolik bolesti, opovržení, smutku, žalu a nenávisti, že od něj nechtěně, avšak zcela impulsivně o krok ustoupil.

,,Nepřeháněj?" vydechl Naruto a s uchechtnutím sklonil hlavu ke svým rukám zabořeným v hlíně, ,,Byli to mý přátelé!"

S posledním vykřiknutým slovem vyskočil jak krvelačná šelma ze země a prudkým pohybem strhnul černovláska znovu na ní. Nedbaje toho, kolik další bolesti jej to bude stát, začal kupodivu zcela překvapeného Uchihu mlátit hlava nehlava. Mít u sebe zbraň, jakoukoliv, zapíchnul by mu jí hluboko do srdce a tentokrát by s velkým zadostiučiněním sledoval, jak z toho zmetka, který z velké části za tohle všechno mohl, uniká život... I když ho miloval...

Bohužel, jako správný otrok u sebe nemohl mít nic, čím by mohl ublížit sobě, nebo komukoliv jinému. Jediné, co měl byly jeho vlastní pěsti, které nyní na střídačku sázely ránu za ránou do bledého obličeje, který se v několika následujících sekundách barvil do karmínově rudé barvy, jak z nosu, natrženého obočí a rtů, začala prýštit krev.

,,Ty jeden sobeckej zkurvenej bastarde!" křičel přes slzy v očích hysterickým hlasem, ,,Jak si tohle mohl dopustit?! Jak si mi tohle mohl udělat?!"

Rány přicházely zleva i zprava, Naruto měl již klouby celé od Uchihovi krve, jeho dech byl nepříjemně zadýchaný, z očí se neustále valily potoky plné slz, ale nepřestával. Každá rána mu přinesla větší a větší uvolnění. Srážela mu zábrany a vnášela do jeho duše minimální špetku klidu, odplaty a zadostiučinění. Aspoň něco. Aspoň k něčemu se konečně už odhodlal.

I když to mohlo vypadat jako nekonečně dlouhá doba, kdy Uzumaki seděl obkročmo na Uchihově hrudi a vybíjel si na něm svůj žal a vztek, bylo to ve skutečnosti jenom několik desítek sekund.

Sasuke se konečně vzpamatoval z počátečního překvapení a v jeho očích se zaleskl rudě žhnoucí Sharingan, který blonďatého shinobiho donutil s bolestným řevem z jeho těla spadnout na zem a schoulit se v křečích do klubíčka.

Tentokrát to bylo zcela jiné, než to, jaké trýznění doposud blondýnek zažil. Tentokrát už opravdu cítil, jak se mu mu kůže na těle začíná trhat.

Chřípí nosu vtahovalo vůni spáleného masa a on se instinktivně začal hbitě válet s řevem trhajícím uši po zemi, aby neviditelné plameny uhasil.

Na opálené pokožce, označené pečetí, která blokovala chakru se kromě řezných, po okrajích spálených ran, začaly tvořit puchýře, které o několik vteřin později praskaly a valil se z nich hnis smíšený s krví.

Obličej si skryl do dlaní, prsty si zarývaje do pokožky a z úst se mu ozývalo hysterické téměř zvířecí úpění. Bolest začínala být už téměř nesnesitelná. Neviditelný oheň pohlcoval každý milimetr jeho těla a tam, kde nebylo viditelné poškození, kůže pálila tak moc, jako kdyby byla politá kyselinou.

I když se snažil vykřiknout, aby Sasuke už konečně přestal, dokonce by se snížil i k tomu proklatému slovu prosím, nic kromě křičení a chrčení nedokázal zpod popraskaných otevřených rtů vyslovit.

,,Naučím tě, ty jeden malej sráči, jak se máš ke mně chovat. Tohle si teda přehnal."

Ta slova začínal slyšet jakoby z dálky. Všechno kolem něj se začínalo vlnit a pomalu se rozplývat.

,Neublížím ti, dobře? Nikdy bych ti neublížil, Naruto.'

Začínal ztrácet vědomí. Víčka zakrývala modré oči a všechno zaplnila černočerná tma ohromné úlevy.

Umíral?