Darkside [SasuNaru] ✓

Kapitola devatenáctá: Rozhovor

,,Uhm, už jsem se bál, že mě jdeš zabít," odfrknul si s protočením očí blondýnek na posteli.

Nemohl si pomoci, prostě to musel vyslovit. Ne, že by se o to Uchiha před několika hodinama nepokoušel. Začínala to bít jeho největší obava, ale přesto se v duchu uklidňoval tím, že o tohle Orochimarovi nejspíš nejde, protože to už by dávno hnil někde hluboko v hlíně.

Sasuke se jemně hryznul do spodního rtu, aby nevypustil z úst nějakou nepříjemnou poznámku, sklonil hlavu a zavřel za sebou dveře. Přešel k nočnímu stolku a postavil na něj misku se lžící.

,,Najez se," zamumlal.

Blondýnek se zamračil.

,,Nemám hlad."

,,Nic si dlouho nejedl," namítnul Uchiha, ,,v sídle Akatsuki to jídlo nebylo nic moc."

,,Jako kdyby ty si vařil líp," uchechtl se blondýnek na posteli.

Sasuke tentokrát zatnul pěsti a opravdu měl co dělat, aby v jeho očích neprobleskl Sharingan a obvázaný mladík se opět neválel v boletných křečích na zemi.

,,Chtěl jsi mluvit. Tak mluv," pobídnul ho se zamručením Uzumaki trochu nervózně.

Netušil, co by mu tu Sasuke chtěl říkat a za jakým skutečným úmyslem vlastně přišel. Upřímně se budoucích slov trochu obával, ale co horšího, než smrt by ho mohlo potkat?

Sasuke si s povzdychem sedl na kraj postele a nemohlo mu ujít to, že se obvázaný chlapec na lůžku posunul dál od něj. Buď z důvodu, aby mu udělal místo, nebo proto, že se ho bál. Možná obojí.

Na krátkou chvíli se mezi nimi rozhostilo zvláštní nepříjemné ticho, kdy starší z dvojice hleděl na misku, ze které se ještě nyní kouřilo a ten druhý ho probodával ztemnělým modrým pohledem.

Naruto zvědavě a trochu bojácně vyčkával, co z tmavovláska nakonec vypadne.

,,Já," odkašlal si Sasuke nakonec, ,,se k tobě takhle chovat musím. Musím na tebe být nepříjemný, týrat tě, chovat se k tobě hnusně."

Uzumaki pozvedl překvapeně obočí.

,,Všechno to je jenom hra," vydechl nakonec Sasuke a podíval se na něj temnýma očima.

,,C-cože?"

,,Orochimaru nejspíš nikomu nevěří. Všichni... Všichni, kteří jsou s ním, jsou pod drobnohledem. Hlídá nás, nás všechny," začal s vysvětlováním.

,,O... O čem to mluvíš? Tohle nechápu," zamračil se.

,,Chci tím říct, že nejseš pod jeho hledáčkem jenom ty, ale i já. Dokonce i Kabuto. Poslední dobou mu prostě nevěří. Nikomu. Začíná se chovat paranoidně. Ta moc mu nejspíš moc stoupla do hlavy," povzdechl si.

Naruto se na něj díval čím dál víc zmateněji. Srdce mu v hrudi znovu zběsile tlouklo.

,,J-já," zakoktal se Sasuke, ač to u něj nebylo opravdu obvyklé, ,,si tu noc mezi náma nepamatuju, Naruto. Jako kdyby mi to někdo vymazal z hlavy."

Blondýnek si myslel, že si to nešťastné kuňknutí, které zaslechl splynout ze Sasukeho hrdla, jenom vsugeroval. Že se mu to nejspíše muselo jenom zdát, ale když se pořádně zahleděl do Sasukeho černých hloubek, začínal být dost roztěkaný a nerozhodný. Měl by mu tohle divadýlko věřit? Před několika hodinami to vypadalo, že bolestí vypustí duši a bude po něm.

,,Věřím ti, že se to stalo, ale nemohl jsem na to reagovat jinak, než tak, jak jsem na to reagoval."

Opět se na nějakou chvíli mezi nimi rozhostilo ticho.

Sasuke vyčkával na jeho reakci a Naruto nevěděl, co by na tohle měl říct. Upřímně mu opravdu přišlo zvláštní, že s ním chce mluvit jen pár hodin potom, co odešli z Orochimarovi kanceláře, kde Uchiha ztropil naprosto dokonalou scénu.

,,Takže... Co mi tím chceš říct? Že jsme jako pod hledáčkem i teď? Že tě nějak sleduje?"

Sasuke přikývnul.

,,Tak proč teď riskuješ a říkáš mi to?" zeptal se ho zvědavě a trochu podezřívavě přimhouřil oči.

Prostě mu na tom něco nesedělo. Zase až takový naivní idiot to opravdu nebyl.

Uchiha si zhluboka povzdechnul a na chvíli složil hlavu do dlaní, aby blondýnek neviděl jeho výraz. Snažil se totiž, ve skrytu svých rukou, nahodit nějaký provinilý a uvěřitelný výraz, kterým by Uzumakiho mohl přesvědčit.

,,Protože už mě tahle zkurvená hra nebaví," pronesl a zvedl hlavu.

Naruto překvapením pootevřel mírně pusu, když spatřil jeho ztrápený výraz, kterým se na něj díval.

,Buď je to kurva dobrej herec, nebo vážně mluví pravdu,' pomyslel si hned na to.

,,Takže," odkašlal si, ,,chápu to správně, že tohle všechno je jenom tvoje přetvářka? Že se prostě takhle chovat musíš?"

Tmavovlásek přikývnul.

,,Nemůžu ti říct víc podrobností, nerisknu si, že to Orochimaru nakonec odhalí."

,,Jak by to odhalil? Jak nás špehuje?"

,,Přes tohle jutsu," ukázal Sasuke na blondýnkovu obvázanou hruď.

,,Tak to jutsu zruš," zavrčel Naruto.

,,Nejde to," zavrtěl hlavou, ,,dozvěděl by se to. Je to s ním nějak propojené."

Uzumaki zatnul vztekle pěsti. Takhle se sakra nic nedozví! Ani si nepotvrdí, jestli tahle rádoby náhražka Sasukeho, o které byl pořád zatím stále přesvědčený, mluví pravdu nebo si z něj tropí žertíky.

,,Dobře... Dejme tomu, že to, co mi tu říkáš, je tedy pravda. Dejme tomu, že si mohl trochu pohrát s tvou pamětí a snažit se tak o to, abych se zbláznil, ale, co ta piha? Chybí ti ta piha na boku... Jak vysvětlíš tohle?" zachmuřil se.

,,Já... Já nevím," svěsil Sasuke zasmušile hlavu, ,,tohle si prostě nedokážu vysvětlit. Nepamatuju si, že by tam někdy byla."

Černovlasý Uchiha se na svého bývalého týmového partnera díval svýma typickýma onyxovýma očima, avšak bez jakéhokoliv lesku. Bez jakéhokoliv náznaku nějakého citu. Jako kdyby se najednou přestal kontrolovat a zase se z něj stala jenom chladná prázdná arogantní schránka, které jde jenom o svoje vlastní dobro.

Blondýnek si toho všimnul. Cítil z něj, tak nějak podvědomě, že lže. Že mu nemůže prostě věřit.

,,Měl by sis sníst tu polévku, než vystydne," konstatoval Sasuke a svůj pohled přenesl právě na tu misku.

Skoro ji až hypnotizoval pohledem a slova vyřčená z jeho úst zněla zvláštně podivně prosebně.

Naruto mírně přikývnul.

,,Věřím ti, Sasuke, je to těžké, ale... Věřím ti."

A to Sasukemu nakonec naprosto stačilo, aby tuhle konverzaci považoval za ukončenou. Postavil se na nohy a přešel ke dveřím, v nichž se ještě jednou na blondýnka krátce podíval, než konečně odešel a tiše za sebou zavřel dveře.

Naruto se zamračil a na posteli si poposedl blíže k nočnímu stolku. Jeho žaludek pod vůní polévky nepříjemně zakručel. Naklonil se nad misku, aby do nosu vtáhnul poměrně příjemnou vůni. Překvapením však vytřeštil oči, když spatřil na jejím okraji přilepený malý lísteček.

Chystá se převrat. Počítáme s tebou.