Darkside [SasuNaru] ✓

Kapitola čtrnáctá: Další podivná noc

Blondýnek se zadýchaně odtrhnul od nyní mírně napuchlých narůžovělých rtů a zmateně se zadíval do černočerných hloubek. Párkrát musel zamrkat, aby se ujistil, že se mu tohle nezdá.

,,C-co to dě-děláš?" polknul nechápavě.

,,Nelíbí se ti to snad?" pozdvihl trochu pobaveně obočí druhý mladík a naklonil se k němu svým obličejem blíž.

Narutova tvář o nějaký odstín zrudla a samovolně trhnul hlavou dozadu. Seděl natisknutý na gauči a snažil se nejspíše co nejvíc vmáčknout do jeho opěrky. Srdce mu v hrudi dělalo zvláštní kotrmelce a v podbřišku se mu rozléval pocit, který by mohl přirovnat k třepetání křídel motýlů.

,,T-to ne-neříkám, a-ale co-"

Jeho další slova byla utlumena rty, které se hladově přitiskly na ty jeho. Zmučeně vydechl nad tím příjemným měkkým dotykem. Vždycky si myslel, že Sasukeho rty jsou tvrdé a chladné, ale oni byly naprostým opakem. Byly měkké a poddajné. A prostě jim nešlo odolat. Opatrně jim pomalým pohybem vyšel vstříc. Tělo se mu začínalo příjemně chvět pod tím zvláštním pocitem.

,,Udělal by si dobře, kdyby si pro jednou vážně mlčel," pousmál se mírně tmavovlásek a dlouhými prsty prohrábnul zlatavé vlásky na straně hlavy.

,,A-ale c-co Sakura," zamumlal mu Naruto do rtů trochu vyčítavě a konečně dokončil předchozí větu.

Nějak si jeho radu o mlčení prostě nechtěl vzít k srdci.

Sasuke si zhluboka povzdechnul a na pár milimetrů se od jeho obličeje, a hlavně od těch sladkých úst odsunul.

,,Kolikrát ti budu muset říkat, že k ní nic necítím? Ani nevím, jestli jí můžu považovat za kamarádku," protočil očima.

,,Měl by si k ní být milejší. Tak dlouho se za tebou hnala," dorážel blondýnek.

,,Ona?" povytáhl s úšklebkem obočí, ,,Ona stála jenom v pozadí, všechno si to oddřel ty. Ty si snad pamatuješ nějaké setkání, kde by převzala iniciativu a začala mě přemlouvat k návratu do Konohy?"

,,N-ne," sklopil pohled.

,,Tak vidíš."

,,A-ale... Je to moje kamarádka. Nemůžu jí tohle udělat," zavrtěl nakonec hlavou.

,,Co udělat? Být konečně šťastný?" tentokrát se musel Sasuke lehce zamračit.

Blondýnek se kousnul do spodního rtu. Co tohle jako mělo znamenat? Co mu to tady povídal?

,,Naruto," povzdechl si Uchiha a sám si prohrábnul černé vlasy dlouhými prsty, ,,jestli mi teď řekneš, že všechno to honění za mnou, to šílený přemlouvání, bylo jenom proto, že si se Sakuře zavázal nějakým pitomým slibem, budeš si jenom lhát do vlastní kapsy."

Uzumaki k němu nakonec zvedl svůj pomněnkový pohled a zahleděl se do bělostné tváře. Snažil se tam najít cokoliv, co by snad naznačovalo tomu, že si tu z něj Sasuke dělá dobrý den.

,,No?" pobídnul ho s pozdviženým obočím Uchiha, ,,Bylo to všechno jenom kvůli Sakuře? Nebo si to dělal kvůli sobě a ten slib byl jenom dobré maskování, aby nikdo nepřišel na to, že ve skutečnosti se za mnou honíš z vlastních osobních důvodů?"

Blondýnek kmital očima po jeho tváři a rychle se rozmýšlel. Vážně si nechá utéct Sasukeho momentální přítomnost jenom proto, že nechce, aby se k němu jeho kamarádka, kterou kdysi platonicky miloval, otočila zády? Nechá si proplout štěstí přímo pod prsty, aniž by ho jednou v životě zakusil? Byť jen na krátkou chvíli?