Darkside [SasuNaru] ✓

Kapitola šestá: Vzpurnost

,,Jez," zamručel nevrle vysoký Uchiha, když donesl malý tácek s kouřící miskou a sklenkou vody k Narutovi do pokoje.

,,Nemám hlad," odsekl blonďák a vzpurně trhnul bradou.

Seděl na posteli v tureckém sedu s rukama založenýma na prsou. Neustále se musel myšlenkami vracet k Sakuřině návštěvě, která mu aspoň trochu zvedla náladu a ubezpečila ho v tom, že dívka s ním stále nezpřetrhala žádná kamarádská pouta a má o něj čistě nefalšovaný zájem a strach.

Sasuke jenom protočil očima a položil tác na malý dřevěný noční stolek. Však on hlad mít brzo bude. Sice se mu trochu příčila představa toho, že mu nesl jídlo a dával na povrch to, že mu není až tak úplně lhostejný. To však neznamenalo, že si na tohle podstrojování může zvykat.

,,Tvoje volba," pokrčil rameny a odešel z pokoje.

Blondýnek se naštvaně podíval na misku, ze které se opravdu linula pěkná vůně, ale nakonec jenom zavrtěl hlavou a stočil svůj pohled k oknu. Sice neměl v úmyslu tu pojít hlady, ale nechtěl, aby si ten hajzl myslel, že by mu snad měl být vděčný za to, že mu donese jídlo.

V myšlenkách se tentokrát vrátil k tomu, co se Sakurou probírali a co se od Sasukeho dozvěděl. Pokud si Orochimaru vyhrál s Muiho technikou, nevěstilo to nic dobrého.

,Jenže musí to mít nějaké trhliny, prostě musí. Nemůže to bejt dokonalá nezlomná technika. Musí to mít únikovou cestu ven,' pomyslel si.

Jenže ho nic momentálně nenapadalo. Když byl vězněn na hradě Houzuki, technika se dala obejít tím, že se dostal blízko k vodě, kde oheň na jeho tělo tolik nepůsobil. Jenže kolem Uchihova sídla nebyla žádná voda, která by snad vedla hlouběji do vesnice. A i kdyby, pochyboval, že by to snad tentokrát vyšlo. Orochimarovi tenhle možný únik byl určitě dobře znám a podle něj se taky zařídil.

Zmučeně vydechl a složil hlavu do dlaní.

,Kdybych se aspoň mohl spojit s Kyuubim, určitě by mi něco poradil.'

***

Sakura se po cestě od Uchihova sídla mračila, až jí z toho mírně rozbolela hlava. Pořád myslela na to, co jí ještě před chvilkou řekl její bývalý týmovým parťák. Nepatrně se dívala kolem sebe, zda jí nesleduje nějaký z Orochimarových poskoků, přece jenom občas byli nápadní jako slon na louce. Ráznými dlouhými kroky mířila k útulnému bytečku bývalého senseie, aby se s ním o nové poznatky mohla podělit.

Ulice byli opět téměř prázdné, jako kdyby se v jinak zalidněné Konoze nacházelo jenom minimum obyvatel.

***

Kakashi nebyl téměř vůbec překvapený, když za dveřmi nalezl růžovovlasou dívku. Předtím, než jí vpustil dovnitř, rychle se rozhlédnul.

,,Byla jsi se podívat za Narutem, že?" pronesl tiše a zavřel těžké dveře.

,,Jo. Nedalo mi to," přikývla posmutněle.

,,Je v pořádku?"

,,Zdá se, že ano, ale kdo ví, jestli je to pravda. Mohl mi to jenom říct, aby mě uklidnil, ale neviděla jsem na něm žádné fyzické známky násilí," řekla popravdě, ,,ale něco jsem zjistila."

To upoutalo Kakashiho pozornost. Pokynul mladé dívce, aby se usadila u jídelního stolu, a než si k ní přisednul, donesl konvičku s horkým čajem a dva hrnečky.

,,Díky," zamumlala s úsměvem dívka.

,,Tak povídej," pobídnul jí šedovlasý muž s páskou přes oko a zvědavě se na ní zahleděl.