Darkside [SasuNaru] ✓

Kapitola dvacátá: Pravda nebo lež

Uzumaki rychle zhltal polévku, která aspoň trochu zasytila jeho prázdný žaludek. Během jídla se snažil mít mysl naprosto prázdnou, ale jakmile dojedl poslední lžičku, všechno se na něj začínalo sesouvat jako sněžná lavina a pomalu, ale jistě jej to začínalo dusit. Začínal si už opravdu připadat jako idiot.

,,Oukej," vydechnul potlačovaný vzduch v plicích, ,,takže si to shrneme od začátku," zamumlal si tiše pro sebe.

Sednul si tak, aby se zády opíral o zeď, skrčil nohy a přehodil si přes kolena ruce. Zadumaně se zahleděl do zdi před sebou. Tvář se mu krabatila nad tím, jak moc začal přemýšlet a všechno si spojovat do různých souvislostí.

Ve vzpomínkách se opět přenesl do toho večera, který strávil se Sasukem v milostném opojení a projevování si vzájemné náklonnosti. Trošku se mu stáhlo srdce při myšlence, kdy Sasuke chvíli po jejich aktu opustil jeho byt. Ani ne hodinu poté, se spustil nad Konohou poplach a všechno se to posralo.

,Fajn... Buď Sasuke opravdu zradil vesnici a tím i mě a okamžitě potom, co si užil se spojil s Orochimarem a tou jeho posranou bandou, aby přepadli Konohu... Nebo mohl Sasukeho někdo venku přepadnout a celé tohle je jenom zasraná iluze. Ale je přece nemožné, aby ta iluze trvala tak dlouho, ne? Tohle nemůže být genjutsu. Nikdo by ho nedokázal udržet přes půl roku, to je nemyslitelné.'

Mírně naklonil hlavu na stranu a soustředil se na malou prasklinu ve zdi.

Pamatoval si, že po tom útoku Sasukeho nějakou dobu neviděl. A pak ho začal postupně vídat. Ze začátku jenom koutkem oka, když kolem něj prosvištěl jako vystřelený šíp, postupně měl možnost s ním strávit i několik minut v jedné místnosti, kde měl však sto chutí po něm skočit a vyškrábat mu vším tím vztekem oči. A nakonec skončil jako jeho vězeň.

,V genjutsu přece nemohou být dva. Nemůže být stejná iluze vytvořená na dva lidi, o tom jsem nikdy neslyšel,' zamítnul si v duchu rovnou.

Znovu si zhluboka vydechnul.

,Chová se ale úplně jinak... Chová se ještě hůř, než když ještě žil v Konoze. Mohl mít na něj Orochimarův výcvik až takový vliv? Vážně se tak moc mohl změnit?... A co ten vztah s Itachim? To bylo taky divné. A to, jak tam všichni stáli. Jako stroje. Loutky. Jako kdyby ten, co za ty vlákna tahá, nevěděl pořádně co s nimi... Co má sakra ten slizkej had v plánu?!'

Vztekle zatnul pěsti i čelist. Už z toho začínal být vážně na nervy. Naprosto ho vysíral fakt, že netuší, co se to tu vlastně děje.

,Jak by nás mohl Orochimaru odposlouchávat přes to jeho vymakanější jutsu? Je kravina, aby to vysílalo nějaký... Hm, rádiový vlny? Zvukový vlny?... Ale je pravda, že se hodně paktoval se Zvučnou... Třeba mu nějak poradili při tom jeho experimentování.'

Začínal se v tom všem už pomalu ztrácet. Hodil by se mu papír a tužka, ale pochyboval, že by mu to Sasuke dopřál, takže se o to ani nesnažil.

,Proč by nám Orochimaru vysvětloval funkci toho zranění? Jde mu o to, abych se zabil a tím ukončil i Sasukeho život, protože je možná tak moc dobrý, že by jej dokázal porazit a nastolit tak konečně normální fungování světa? Bojí se ho snad? Sasuke říkal, že začíná být paranoidní, ale je tomu skutečně tak?'

Na malý okamžik si skryl skoro bezmocně obličej v dlaních. Tak moc se chtěl z tohohle příšerného života dostat pryč. Možná... Možná, že kdyby vážně umřel, ulevilo by se mu. Stejně mu už skoro nikdo nezbyl. Kakashi, Sakura, Jiraiya, Ino, Lee, Neji, Hinata a Kiba byli mrtví. Osm lidí, na kterých mu velmi záleželo a které už nikdy neuvidí.

,Ale co ta jeho zpráva?' zamyslel se úplně nakonec zamračeně, ,Jaké povstání? Kdy? Kdo v něm všechno bude?... A je to vůbec sakra pravda, nebo to je jenom nějaký uchlácholení, abych nedělal ukvapený závěry?'

,,Už nevím čemu mám věřit, ttebayo!" zakňučel bezmocně a už zcela vyčerpaně.

***

Druhého dne se Naruto probudil do zamračeného rána. Než se stačil pořádně rozkoukat, tak s důrazným zaklepáním do jeho pokoje vstoupil Sasuke s opravdu zamračeným výrazem.

,,Vstávej, Orochimaru nás chce vidět," vysvětlil mu rychle.

Naruto překvapeně zamrkal a vysoukal se z postele pořád v té praštěné nemocniční košili.

,,M-máš tu něco na sebe? T-tohle je dost nepříjemný, ttebayo," zamručel.

Sasuke se na něj podíval s pozdviženým obočím. Nevypadal na to, že by mu chtěl půjčovat nějaké svoje oblečení, ale po chvilce nakonec jenom krátce přikývnul.

,,Vydrž. Něco donesu."

***

,,O co jde?" zeptal se ho Naruto poněkud roztěkaně, když mířili bok po boku do hlavní budovy.

Sasuke mu zapůjčil obyčejné černé kalhoty a triko. Poměrně to na něm plandalo, jak za několik měsíců pohubnul, nejvíce ztratil na váze díky několika dním života s Uchihou.

,,Nemám tušení. Ráno se u mě objevil Kabuto s tím, že si nás Orochimaru vyžádal. Nevím o co jde, nejspíš asi zase o nějakou misi," pokrčil rameny a snažil se znít nezaujatě.

***

Přede dveřmi do sanninovy kanceláře potkaly Zakua, který se na ně podivně ušklíbal.

To na Sasukeho tváři vyvolalo ještě hlubší zamračení, než se kterým sem přišel a Naruto se z toho cítil ještě víc nervózněji.

,,Orochimaru-san vás už očekává," zacvrlikal potěšeně a otevřel jim dveře, aby mohli vstoupit dovnitř.

První vešel samozřejmě Sasuke a hned za ním roztěkaný Naruto.

Orochimaru, tak jako vždy, stejně jako všichni, kteří pobývali za tímto pevným stolem, seděl na židli a bledé ruce měl položené na desce.

,,Sasuke, ty odejdi," požádal tmavovlasého ninju.

Naruto na místě strnul a nepříjemně se napnul.

,,Cože?!" nakrčil Uchiha obočí a jeho tělo se nepříjemně napjalo.

Co tohle mělo znamenat?!

,,Chci si s Narutem promluvit o samotě, nepotřebuji tě u toho."

Tmavovlásek máchnul kolem sebe naštvaně rukou.

,,Musím tu být! Jsem s ním spojený přes jutsu!"

,,Stačí, když budeš za dveřmi. Odejdi," požádal jej znovu a i jeho obočí se nebezpečně stáhlo.

Dlouhým jazykem si přejel přes mírně okoralé rty a v hadích očích se mu zlověstně zalesklo.

Blondýnek těkal lehce vystrašeným pohledem z Uchihy na toho mrského hada a v těle pociťoval čím dál větší míru strachu z toho, co jej teď čeká. Zpocené dlaně sevřel v pěst a zahryznul se do spodního rtu. Vyčkával.

Sasuke si ještě chvíli měřil svého nadřízeného naštvaným pohledem, než se na patě otočil a měl se k odchodu. Než však učinil první krok podíval se po rozechvělém blondýnkovi.

,,Nepanikař," zašeptal směrem k němu.

Naruto tuhle poznámku absolutně nechápal. Co znamenala? Proč by neměl panikařit? Nehezky sebou trhnul, když uslyšel prásknutí dveří a přimhouřeným modrým pohledem vyhledal ten žlutozelený. Otřásl se po celém těle, když si všiml, jak je dlouhovlasý muž pobaveně pozoruje.

,,Posaď se," pobídnul jej Orochimaru a rukou mírně mávnul k volné židli před sebou.