Darkside [SasuNaru] ✓

Kapitola dvacátá osmá: Propuštění

Sasuke se s každou ubíhající vteřinou mračil čím dál víc, než se jeho tvář stáhnula opět do zcela kamenného a chladného výrazu. Ani jednou blondýnka v jeho vyprávění nepřerušil, sám vypadal, že je z toho všeho ještě dost zmatený, vystresovaný a že tomu zcela nedokáže ještě uvěřit. Vlastně tomu nedokázal věřit ani on.

Na malý moment naprosto ignoroval zcela neuvěřitelný příběh svého milence a ve vzpomínkách utekl k tomu osudnému večeru před deseti dny. Pamatoval si, jak po tom úžasném milování nakonec nesmlouvavě opustil Narutův byt. Viděl na něm, že je z toho nešťastný a možná si přišel i trochu zneužitý, když se téměř hned po tom vášnivém aktu spěšně oblékal k odchodu, ale přesto mu černovlásek vysvětlil, že by nebylo vhodné, aby je spolu někdo viděl. Ještě ne. Ještě na to zcela nebyl připraven.

Když odcházel z jeho bytu, snažil se jít co nejnápadněji, nechtěl nijak zbrkle mizet, dělal, jako kdyby byl snad na nějaké pozdní noční vycházce. Až kousek od Uchihovic sídla zacítil dvě chakry, které se k němu rychle přibližovali, ale než se stačil pořádně ohnat, omdlel pod silnou ránou do hlavy. Nejspíš byl pořád trochu omámený z toho, co s Narutem před několika desítkami minut prováděli. Poslední, co si pamatoval byl záblesk bílých vlasů, než se probudil tady v cele.

Rychle zamrkal, aby se probral ze svých myšlenek a začal se zase zcela soustředit na Narutovo vyprávění. Jeho hlas byl vztekle zhrublý a klouby mu bělaly z pevného stisku na kovových tyčích mříží. Chápal ho. Zradili ho jeho nejbližší přátelé. Muselo to být pro něj opravdu těžké.

,,... No a to je celej zkurvenej příběh. Nikdy bych si nemyslel, že v tom mají prsty a že jsem pro ně byl jenom nějakým experimentem," zamručel nakonec sklesle.

Starší mladík si ho měřil černým zkoumavým pohledem. Tak rád by ho nějak utěšil. Přitisknul by si ho k sobě, aby mohl zase cítit jeho teplo a pořádně ho obejmul.

,,Co chceš teď dělat?" zeptal se ho po chvilce ticha.

Naruto si ztěžka povzdechnul a myknul rameny.

,,V první řadě tě dostanu odtud," odvětil nakonec.

Sasuke si odfrknul a musel se ušklíbnout.

,,To se ti nejspíš nepodaří. Nevěří mi. Na jednu stranu se jim asi ani nedivím. Přece jenom můj návrat byl poněkud zvláštní."

Blondýnek si ho přeměřil modrým zkoumavým pohledem. Přejížděl po jeho těle a momentálně se mu v hlavě motala spousta různých konců jejich příběhu, který pořádně ani nezačal.

,,Udělám, co bude v mých silách. Nenechám tě tu shnít," řekl pevně.

Sasuke se musel mírně pousmát. Upřímně miloval tohle jeho tvrdohlavé odhodlání. Svolil se přijít až těsně k mřížím, natáhnul ruku a zlehka se dotknul svými bledými prsty jeho ruky.

Ten dotek byl pro oba tak elektrizující a tak strašně známý, až pod ním Naruto mírně zakňučel. Tak moc se chtěl teď přivinout do jeho náruče a už ho nikdy nepustit.

,,Brzo se uvidíme," slíbil mu a jemný úsměv mu opětovat, ,,teď budu muset jít. Potřebuju si nechat spoustu věcí ještě projít hlavou."

Uchiha jenom přikývnul. Rozuměl mu. Kdyby se ocitnul on na jeho místě, nejspíš by všechny zabil za to, co mu bez jeho svolení provedli. Nikdy by nechtěl ze sebe nechat udělat obyčejnou loutku, za jejíž nitky někdo tahá a ovládá jí.

***

Blonďatý shinobi se svalil konečně u sebe doma na poměrně pohodlnou postel. Založil si ruce za hlavou a zadíval se do dobře známého stropu. Neměl v nejmenším úmyslu jít teď spát. Čekala ho noc plná přemýšlení a vymýšlení toho, jak to všechno bude dál.

Pocit absolutní zrady v něm nepřestával kolovat. Vztek, kdy měl chuť všechno rozmlátit, se sice trochu zmírnil, ale i tak přetrvával a dál koloval v jeho krvi.

,Možná... Možná to dělali pro dobro Konohy, ale vůbec nemysleli na mě a moje city,' pomyslel si zamračeně.

S povzdychem si projel rukou blonďaté jemné vlasy, než jí zpět založil zase za hlavu.

,Jenže netušili, že se mezi mnou a Sasukem odehrálo něco intimnějšího... Nemohli to ani tušit... Jenže... To je prostě neomlouvá. Neměli to dělat.'

Byla to pro něj opravdu nepříjemná situace. V životě by se už nechtěl rozhodovat tak, jako musel před několika hodinami, kdy byl ještě v tom druhém světě a přemítal o svojí sebevraždě spojené se zabitím Sasukeho.

Nasucho polknul a do očí se mu nahrnuli slzy. Nikdo nemohl tušit, jak to rozhodnutí pro něj bylo těžké, i když to vlastně nebyl ten Uchiha, kterého znával. Pořád to byl ale Uchiha, ke kterému přechovával nějaké city, které teď vyplouvaly na povrch.

,Vážně tu existuje možnost, že všechna ta kamarádská pouta jsou jenom obyčejná přetvářka? Fakt se mě snaží jenom tak moc ovládnout a zblbnout jenom proto, že mám v sobě Kyuubiho a tím pádem jsem jednou z nejúčinnějších zbraní? To jsem pro ně udělal doopravdy tak málo, abych si nezasloužil aspoň kapku respektu a úcty?'

***

Až teprve k ránu přišel na jednu jedinou možnost. Sice se mu trochu příčila, ale nebylo k zbytí. Nenechá sebou manipulovat, nenechá sebou zametat ani vytírat podlahu. Není žádná zkurvená hadrová panenka.

Vstal z postele, svléknul se, rychle se vysprchoval, provedl ranní hygienu a ustrojil se do čistého oblečení. Žaludek se mu sice opět nepříjemně svíral a dával mu znát, že je prázdný a hladový, ale on ho ignoroval. Jídlo počká.

Vyšel z bytu a zamířil rovnou do Hlavní budovy, kde doufal, že najde Tsunade sedět za svým stolem před haldou papírů k vyplnění.

***

Hokage si měřila mladého shinobiho oříškovým pohledem. Očekávala jeho žádost na propuštění mladého Uchihy. Bylo by s podivem, kdyby o něj Naruto nepožádal.

,,Budu ho hlídat. Nespustím ho z očí. Budu jak jeho stín. Nebude mu divné, když se o něj budu nějak víc zajímat. Jsme přátelé," přemlouval jí blonďák.

,,Řekl jsi mu o tom testu?" zajímala se Hokage.

To, že včerejšího večera navštívil Sasukeho ve věznici jí bylo jasné. Ani se nemusela mladého hlídače ptát.

,,Ne," zavrtěl rozhodně Naruto hlavou a jeho hlas i výraz v tváři byl opravdu přesvědčivý, ,,první co mi řekl po pozdravu bylo, jak jsem se měl na misi. Nechal jsem ho při tom. Vymyslel jsem si, že jsem byl v Suně za Gaarou. Nejspíš tomu věřil."

Lhaní se mu sice příčilo, ale nebylo zbytí. Dnes se opravdu musel snažit, aby jeho lež byla opravdu věrohodná. Navíc... Oni mu lhali dost dlouho. Všichni a skoro ve všem. Takže to bylo vlastně i trochu fér.

Tsunade přikývla.

,,Dobrá výmluva."

Naruto trhnul rameny.

,,Pochybuju, že potom, co bych mu řekl pravdu, by tu chtěl vůbec zůstat. Vypadl smířeně s tím, že za dobu mojí nepřítomnosti byl podroben výslechům. Prý to čekal mnohem rychleji," prohodil skoro až nenuceně.

,,Fajn. Vydám tedy rozkaz na jeho propuštění. Od tebe však žádám jediné. Hlídej ho, jak jsi slíbil. Chci vědět o všem, co se ti bude zdát podezřelé. Vím, že je to tvůj kamarád a že se ti ta zkouška nelíbila, ale věř mi, že to bylo jenom pro tvoje vlastní dobro a dobro Konohy. Přes čtyři roky dělal Orochimarovi poskoka a tak není pro nikoho z nás jednoduché si k němu opět vypěstovat důvěru."

,,Spolehněte se, bá-chan."