Hvězda nebo vrah?!

Nákup

Začal jsem se omlouvat nechci do toho malého boxu. Všude to tu smrdí mrtvolami nechci tu být. Dabi mě chytil za nohu a začal táhnout k boxu. „Dabi prosím. Já se omlouvám!"Začal jsem brečet a lapat po dechu. Jsem klaustrofobik proto tam nemůžu. Začal jsem křičet o pomoc a nehty jsem se snažil zarýt do země ale do betonové podlahy se jen tak nezaryjete. Místo toho se mi urvali nehty a začali mi krvácet ruce. Dabi mě chytil a hodil do toho boxu. Byl tak malý že je akorát tak že se tam vůbec nepohnete musíte mít nohy o těla a hlavou danou na stranu. Začal jsem kopat musím utéct. Jednou se mi povedlo kopnout Dabiho což se mu samozřejmě nelíbilo a proto mi dal pěstí a hodil ho toho boxu jako nějakou věc. Začal mi strkat nohy tak aby ten box mohl zavřít ale já křičel a chtěl utéct Dabi mi dal další ránu a než jsem se vzpamatoval Dabi zavíral box. Začal jsem cítit jak mi dochází kyslík a jen křičel o pomoc. Začal jsem lapat po dechu ale v tu chvíli jsem slyšel jak se dveře zabouchli. Začal jsem šílet ještě víc. „Umřu tu! Budu na téhle hromadě!" Začal jsem se mlátit do hlavy alespoň to ukončím než umírat pomalu. Pak si jen pamatuji jak jsem si dal asi už pátou ránu a pak tma-

Dabi POV:
Opravdu nenechám kopat nebo aby na mě křičel takový zmrd jako je on! Šel jsem k zrcadlu nadzvedl tričko a měl jsem tam modřinu. Kurva! Zítra mám focení.. Jak to vysvětlím! Sáhl jsem do zadní kapsy a vyndal krabičku cigaret a jednu si vytáhl. Zapálil jsem si a pořádně nasál abych cítil tu slast na plicích. Vydechl jsem a lehce se mi ulevilo. Nemohu ho nechat dlouho žít ale taky ho nemohu zabít.. Došel jsem k ledničce a otevřel ji. Nic tam nebylo. Měl bych pro něco dojet. Vzal jsem klíčky od auta a vyjel pryč. Měl jsem roušku a čepici aby mě nikdo nepoznal. Nesnáším ty lidi co chodí klem mě nejradši bych teď procházel uličkou krve a mrtvol. Najednou do mě někdo naboural a ta osoba hned na mě začala křičet. „Koukej na cestu idiote!" Nemám náladu se s lidmi jako je on bavit. Proto jsem prostě šel dál. Nebyla to moje vina on to do mě napálil. „Kretén."Najednou mě ale chytl za rameno a otočil. „Alespoň se ukážu kdo jsem ty úchyle!" Chytl moji roušku a stáhl ji. V tu chvíli se zarazil a klekl na kolena. „Omlouvám se! Omlouvám se!" Zvedl jsem si roušku ze země a nasadil ji. „To je v pohodě... vstaň a nekřič tady." „Já se omlouvám nechtěl jsem být takový na vás omlouvám se jste můj idol chtěl bych být jako vy!" „Kluku nekřič mi do ucha..." Protočil jsem očima a pod rouškou se lehce usmál. Sáhl jsem do kapsy a vytáhl moji vizitku kde bylo mé asistentky. „Tady máš zavolej moji asistence a můžeš se někdy přijít podívat na focení. Moc často tohle nedělám ale myslím že někdo jako ty si to zaslouží." Kluk začal děkovat až se skoro rozbrečel. Usmál jsem se a s již zaplaceným nákupem jsem šel do auta a jel domu. Zaparkoval jsem zamknul auto a otevřel dveře domu. „Hej! Vezu ti džus! Jablečný ten máš rád ne?" Šel jsem pomalu ke dveřím kde vím že je Shigaraki zavřený v malém boxu. Otevřel jsem dveře a v tu chvíli mi spadly všechny ty džusy na zem. Z boxu šla krev a ani nekřičel bolestí. Neříkej mi že... Kurva!

Ahojky tak tady je nová kapitola doufám že se líbila.💜